Půltucet (prosinec 2021) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2021) - příběh fotografie

Motto: "Nehleďte pouze do dálky, když máte dobré věci na dosah ruky." Staré rakouské přísloví

Zajímavou zprávou prosince bylo zdolání trasy Via Czech, která vede okolo celého Česka. Trasa je rozdělená na jižní a severní část, pro pěší i cyklistické dobrodruhy. Musím přiznat, že mě láká objet si ji relativně pohodlně na elektrokole, když už je jisté, že mi s přetrvávající bolestí zad nikdo nepomůže.

1. Černá a bílá

Zimní krajina ztratila barvy podzimu. Zbývá jen černobílá, v níž fotograf musí hledat kontrast, aby šeď zcela nezničila jeho dílo. Čerstvé napadaný sníh spolu s postupně zamrzající vodní plochou tomu může být nápomocen. Vznikne nostalgicky laděná scéna, která se může jevit jako depresivní, ale i ona v době skrývá svoji krásu.

. . .

2. Ej padá padá rosenka

V jednoduchosti je síla. Toto zvolání platí zejména pro obrázky krajiny, kterou překryje ranní mlha. Kdy paprsky Slunce se marně snaží dotknout Země a rozehřát její prochladlou náruč. Je zvláštní procházet se po známé loučce a jen tušit, co vše se skrývá v blízkém okolí.

. . .

3. List javoru

Ne všechno suché listí spadne hned k zemi. List javoru jakoby se nechtěl rozloučit s rozhledem, jenž ho od prvních teplých jarních dnů doprovázel. Přišel na svět svěží, mladý, a plný síly přetvářet světelnou energii v životně důležité složky. Jednou z nich je kyslík, který dýcháme. Podzim pak znamenal jeho zkázu. Tu doprovodila souhra jasných teplých barev, jako by list ještě naposledy chtěl světu vrátit část toho, co z něho sám načerpal.

. . .

4. Na hladině

Častým cílem zimních procházek se pro mnohé stávají hráze rybníků. Zadívejte se dlouze na vodní hladinu a pochopíte proč tomu tak je. Modrá se zdá zářivější, bílé mráčky jasnější. A váš dech hlubší a zdravější.

. . .

5. Do samoty

Každá cesta někam vede. Dokonce i ta slepá. Celý život jdeme po cestách, a často do neznáma. Jaký přívlastek bychom dali cestě zobrazené na této fotografii? Jistě by ji každý z nás pojmenoval trochu jinak. Je to proto, že nejsme stejní. Máme jiné životní zkušenosti, jiné vidění světa, jiné priority.

6. Krajinou zamyšlenou

Štědrý den jsem si opět projel hezkou cyklotrasu mezi Purkarcem a Hlubokou. Přestože jsem v minulém měsíci jeden obrázek od Vltavy Půltuctu již věnoval, vkládám také tuto "odvrácenou" tvář. Pochmurný ráz fotky lépe vystihne prosincové zamyšlení jihočeské krajiny, čekající na první pořádnou sněhovou nadílku.

∆ ∆ ∆

Listopadovou nostalgii opanoval snímek "Jezerní vyhlídka", a je na dalších hlasujících, jestli tomu časem bude jinak.

Jistě nejen proto, že jsem v prosinci shlédl koncert skupiny "Nezmaři" a mohl se znovu pozdravil s "Jimem", s nímž jsem se před léty honil na zlivském tenisovém kurtu za žlutým míčkem, než nás oba dohnala zranění, dávám odkaz na jejich LP. S písničkami Nezmarů byly spojeny roky našeho mladí, kdy jsme se toulali po kopcích a horách, a navštěvovali různé folkové a trampské sešlosti.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - prosinec 2021

11 17% Černá a bílá

11 17% Ej padá padá rosenka

9 14% List javoru

12 18% Na hladině

7 11% Do samoty

16 24% Krajinou zamyšlenou

Hlasovalo 66 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.