Z Borovan k Malši a Vltavě

Z Borovan k Malši a Vltavě

Cyklotrasy kolem řek jsou zábavné. Nejinak tomu je i pokud si vyberete jízdu kolem Malše a Vltavy. Především kaňonovité údolí Malše je i docela náročné.

Mapa Stopař

Borovany- Zliv

Doudleby, Plav

Využívám přímý vlak Českých drah a svěží se spolu s elektrokolem do Borovan. Volím pro mne neznámou trasu k Malši, na které mne doprovází Jirka. Jako borovanský rodák zná okolí dokonale a tak se vyhnu bloudění. Ostatně dojet k památníku Jana Žižky u Trocnova není nijak složité. Za dlouhou dobu, co jsem zde byl naposledy, zde vyrostl archeoskanzen s domy z konce 14. století a ukazuje stavební postupy středověku. Celý areál je dnes rozdělený na dva prohlídkové okruhy, Zemanský dvorec a Venkovská osada. O kus dál projíždíme kolem Žižkůva dvorce, jehož základy byly objeveny v letech 1921 - 1937. V minulosti zde stál zemanský statek s dvěma místnosti, z nichž jedna sloužila jako kuchyně, zatímco druhá k bydlení. Po NS Milníky husitství dorazíme k památníku Jana Žižky z Trocnova. Autorem je profesor Josef Malejovský, vznik se datuje mezi lety 1958 - 1969. Vysoký čtyřboký jehlan nese sochu Jana Žižky v nadživotní velikosti.

Archeoskanzen Trocnov.

Žižkův dvorec.

Pokračujeme v krasojízdě k Strážkovicím. Měkký a vlhký lesní terén, který po zimě ještě nestačil vyschnout, brzy vyměníme za kvalitní cestu. Za obcí míjíme tyč označující nejvyšší bod Strážkovického vrchu (559 m n. m.). Cyklotrasa Novohradsko-Doudlebsko nám zde poskytne dokonalé výhledy na vrcholky Slepičích hor se strážcem Kohoutem (871 m n. m.). Oficiální název Soběnovská vrchovina se zde prakticky nepoužívá. Přímo před námi leží kopečky, mezi nimiž se proplétá Stropnice s Malší. Obzor pak uzavírá dlouhý hřbet masívu Kleti v Blanském lese. Viditelnost není nejlepší, na což má vliv teplé počasí, jež dorazilo na jih Čech. Jaro poprvé hlásí svůj příchod.

Slepičí hory od Strážkovic.

...

...

Za Lomeckou Planou horou sjedeme do Střížova. Čeká nás prudší klesání k Stropnici. Míjíme Noskův mlýn a chvíli hledáme skrytou cestu na můstek přes potok. Tady se poprvé víc zapotíme, protože musíme překonat schody můstku a poté vytlačit elektrokola nad hlubokou strž do Dolní Stropnice. Jedeme nad soutok Malše se Stropnicí, kde se stočíme k severu na Doudleby. Dnes jen menší vesnička je poprvé zmíněna v Kosmově kronice z roku 981. Název obce pochází od slovanského kmene Doudlebů či Dudlebů, který měl přijít na území Čech v 5. - 6. století společně s ostatními slovanskými kmeny. Kmen Doudlebů je stejně záhadný jako jeho samotný název. První zmínky máme z pera arabského historika a cestovatele Al Más-udího (956) ve tvaru „Dúlába“.

Můstek přes Stropnici.

Stropnice...

...

...

Malše...

Malše u Doudleb.

...

...

Kolem osady Hastrman razíme k Plavu. Respektive mostu Plavské rechle, který v nedávné minulosti sloužil pro zadržování plaveného dřeva při voroplavbě. V letech 1895 - 1896 ho postavil inženýrem Augustinem Procházkou. Pro cyklisty jde opět o náročnější místo. Zdoláváme strmé schody nejen u lávky, ale i ve svahu při výstupu nad řeku. Dostáváme se k ostrohu řeky, kterou ze skály na vrchu Kobilinec stráží litinová pozlacená socha světce, snad z roku 1882. Tím světcem je Jan z Pomuku a dnes sochu najdeme na seznamu kulturních památek ČR.

Most Plavské rechle.

Malše z rechle.

Socha Jana z Pomuka.

...

Na rozcestí v Plavu se naše cesty rozejdou. Jirka jede vzhůru na Heřmaň a zpět do Borovan, mne povede cyklotrasa rovinkami Českobudějovické kotliny. Projíždím kolem Vidova, míjím Roudné a podél Malše uháním ke krajskému městu. Velký a Malý jež jsou klidná místa, kam se v dnešním krasném slunném dnů stahují mnozí, ale nával lidských těl lačných po prvních slunečních paprscích mne čeká až u slepého ramene Malše. Lavičky i dřevěná lehátka určená k lelkování přilákaly množství lidí a ani já jsem neodolal jednu z nich využít. Dobrou půlhodinu nasávám atmosféru odpoledního města, z kterého zanedlouho opět uniknu do přírody. Cyklostezka do Hluboké nad Vltavou je dlouhodobě velmi vytížená, ale kontakt s vltavskými břehy vás přesto zklidní. Není kam spěchat. Vychutnávám si první letošní delší jízdu a kdyby mě tolik nebolel zadek, odvyklý na tvrdost sedla, cítil bych se jako v ráji.

Dálniční most u Roudného...

...

Velký jez na Malši.

Slepé rameno Malše.

...

...

...

Cyklostezka u Vltavy.

Vltava.

Poslední část trasy znám jako své boty. Chvíli ještě posedím na lavičce u rybníku Naděje, dívám se jak se ve vodě odráží silueta zámku Hluboká a relaxují tak dokonale, že při odjezdu na místě zapomenu přilbu. Teprve když mi vlasy pod čelenkou rozčísne vítr, uvědomím si, že bych se měl znovu vrátit do reality všedního dne. Míjím zámek Ohrada, Zoo Hluboká a kolem Vondrova, kde se již půl tisíciletí šlechtilí koně, když v roce 1534 získal zástavní držení hradu Hluboká po svém bezdětném švagrovi Vojtěchovi z Pernštejna Ondřej Ungnad ze Suneku. Prý to byl velmi dobrý hospodář a Hluboká s celym hlubockým panstvím se pod jeho správou dočkaly nebývalého rozkvětu.

Hluboká od rybníka Naděje

Dvůr Vondrov.

45 km dlouhá trasa Borovany - Zliv vedla částečně terénem, ale svým profilem patří k těm lehčím. Těžšími místy jsou pouze můstky u Dolní Stropnice a Plavu

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.