Co se skrývá v trávě lll.

Co se skrývá v trávě lll.

Další pokračování populárního seriálu, který může být stejně nakonečný jako Růžová zahrada. Tentokrát se z trávy poohlédneme také trochu výš.

Fotky vkládám opět bez komentáře. Některé z nich již v článcích Šlápot dříve publikovány byly, takto uceleně však zatím ne.

Pokud si je chcete prohlédnout ve vyšším rozlišení, musíte si je prokliknout, nebo je otevřít v rubrice "Fotografie k článku" - viz níže.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Květa

25. února 2023 09:44

Květa říká

Blahopřeji, krásné makro.

Přeji dobré světlo))

Rony

25. února 2023 14:07

Rony říká

Děkuji.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Luděk

26. února 2023 20:27

Luděk říká

Umělci musí být stresovaný, když pohlédnou, co umí matka příroda. A taky se to musí umět vyfotit, což se ti podařilo úžasně. 

Luděk

Rony

26. února 2023 21:20

Rony říká

Díky i tobě,, Luďku. Makro mě baví, ale poslední roky ho zanedbávám. Asi zase začnu lézt víc po kolenou.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

blanka

27. února 2023 10:43

blanka říká

Krásné fotky, příroda je neskutečně inspirativní. No a když to ještě někdo umí, tak je to moc pěkná podívaná na svět hodně zblízka.

Rony

28. února 2023 08:09

Rony říká

S analogovým foťákem, kdy na filmu bylo 36 fotek a výsledek každého cvaknutí byl nejistý, bylo focení zblízka obtížné. Tehdy jsem neměl makroobjektiv a teprve s digitální technikou a kvalitními objektivy se lze v tomto směru pořádně vyřádit

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.