Od Hoslovic k Čestické Kalvárii a zpět

Od Hoslovic k Čestické Kalvárii a zpět

Pro velký ohlas minulého vandrování Strakonickem se po týdnu znovu vydáváme do kopcovité krajiny, tentokrát trochu jižněji od Kbílu, mezi Hoslovice a Čestice. Mírně zvlněné hřebeny hor nám opět nabídnou krásné výhledy na okolní přírodu.

Rozhledna Hoslovice

Prvním zastavení nám poskytne pohled z rozhledny nad Hoslovicemi, díky které si můžeme z výšky zkontrolovat dnešní cestu. Výstup v zalesněném kopci Čekanka (668 m n. m.) je tak trochu adrenalinovým zážitkem. Pro opravdu silný vichr a průhledy v plošině. Ta je ve výšce 29 metrů a nahoru vede 152 ocelových, točitých schodů. Podobných rozhleden jsou nyní spousty a tak jsem si zvykl moc se nedívat do hloubky pod své nohy.

Šumavské vrcholy jako by byly v čistém vzduchu blíž, než před týdnem. Opět pozorujeme dnes kvůli koronaviru opuštěné sjezdovky Churáňova, mohutnou siluetu Boubína a za Javorníkem vzdálenou zasněženou horu, snad Ždánidla nebo Plesnou.

Hoslovická rozhledna...

Pod rozhlednou.

Pohledy na Strakonicko...

Střela a Tisovník.

Strašice.

Javorník a Ždánidla.

Churáňov.

...

Hoslovice...

...

...

...

V Hoslovicích rozhodně stojí za návštěvu středověký skanzen, jehož největším tahákem je zrekonstruovaný vodní mlýn. Na jeho parkoviště sjíždíme, byť se to nemá. Úzká cesta silnější provoz prostě neumožňuje, občas není kde se vyhnout.. Nyní je až do dubna skanzen zavřený a tak nám snad snahu trochu si zkrátit cestu nebudou místní chalupáři zazlívat.

...

Čestická Kalvárie

https://mapy.cz/s/bacudosala

Od Hoslovického mlýna kráčíme po zelené značce lesem k Česticím. Už jsme za větrem, ale teplota se stále pohybuje kolem nuly a na tričko to zrovna není. Ostatně zamrzlé louže v hluboko vyjetých kolejích těžební technikou hovoří jasnou řečí. Ani si nepamatuji, kdy jsem šel lesem, aniž by se v něm těžilo. Kůrovec rozvezený po celé republice až příliš připomíná současnou pandemii viru Covid-19. Tehdy nám ti "chytří" říkali, že se nemusíme obávat, vždyť lýkožrout smrkový napadá jen slabé, staré a nemocné stromy. Pravda to však nebyla a holé hřbety hor dokazují cosi jiného.

Před pár dny jsme se prošli lesy nad Vlachovo Březím a úbytek smrčin byl patrný již z dálky. Jako ostatně všude, kde smrčiny naši předkové vysázeli. Rozlehlé mýtiny tam lemují svahy Bělče a Kokovce, kde se pilně těží. Miliony stromů podlehly zkáze a zmaru.

Pravdou je, že naši planetu Zemi neobýváme jen my, lidé. Dost začínám pochybovat o tom, zda si své jméno "člověk moudrý" zaslouží. Osm miliard lidí je příliš a příroda si s podobným přemnožením umí poradit. Vyhlídky konce dnešního stavu jsou proto značně nejasné.

Co by se vlastně stalo, kdyby tento článek na Šlápotách byl tím posledním? Pro matičku Zemi vůbec nic. Jdeme pomalu lesem a koronavir se nám do debat stále vrací.

Před Česticemi klesáme do údolí Peklovského potoka k Radešovu. Hned nad ním se tyčí čestický kostelík, původně románsko-gotický z počátku 13. stol., přestavěný na gotický v 14. stol., přičemž současnou podobu kostel získal v 19. stol. a 20. stol. V jeho interiéru se nachází velmi cenné nástěnné malby z 14. stol., křížové klenby a prvky. Ale je zamčeno, ani mše se nekonají, všude je mrtvo, nejen na přilehlém hřbitově.

Kalvárie (602 m n. m.).

Radešov.

...

Kostel v Česticích.

...

Za kostelem odbočujeme k Kalvárii. Poprvé jsem nahoru stoupal z opačné strany a pamatuji se, jak mě soubor staveb překvapil, když se z ranní mlhy najednou vylouplo dvanáct dórských sloupů. Jako bych se ocitl v antickém Řecku.

Kaple povýšení Sv. Kříže byla vystavěna ve slohu vlašské renesance a její sloupovitá předsíň opravdu budí respekt. Svatyni a předsíň nechala zbudovat hraběnka Reyová jako dík za své uzdravení v roce 1820.

Okolo stojí čtyři menší výklenkové kaple Křížové cesty, které po přístupové cestě ve svahu doplňuje ještě Kaple Matky Boží. Tyto stavby nechal postavit Karel Šebastian z Říčan již v polovině 18. století, jako náhradu za původní dřevěné kříže, jenž na Kalvarii vztyčil Michal Hýzrle z Chodů.

Kaple Matky Boží.

Čestická Kalvárie...

...

Hlavní svatyně - Kaple povýšení Sv. Kříže...

Výklenkové kaple Křížové cesty jsou celkem čtyři...

...

Za žulovými balvany ve svahu stojí dřevěnou poustevna, uvnitř s pěkně zachovalou freskovou malbou starého poustevníka

...

...

Pod rozhlednou.

...

Dřešín a Dřešínek. Mezi nimi kopev Na Vrších.

Pěkný pohled na Čestice.

Dřešín.

...

Lesy zde ustoupily pastvinám.

Opouštíme místo oplývající zvláštní silou a kolem dřevěné kapličky, tzv. Poustevny, se po travnatém hřebínku přesouváme pod druhou dnešní rozhlednu. Z čtyřiceti metrové telekomunikační věže slouží k výhledům plošina ve výšce pouhých sedmi metrů nad zemí, takže z ní můžete shlédnout téměř totéž, co z travnatého kopce, kde stojí. Zalesněné svahy táhnoucí se k Hoslovicím ukazují cestu, kterou zamíříme nazpět.

Dřešín a Hořejšice

Klostermannovo modrou cestou pokračujeme na Kobylku. Na okraji lesa si rozděláme oheň a poctivě se dělíme o buřty. Tedy abych byl upřímný, úplně poctivě ne. Na Vencu se nedostane. V ruce smutně žmoulá jen máslem namazaný krajíc chleba. K němu mu musí stačit omamná vůně našich opékajících se uzenin.

Od Kobylky sestoupíme k Dřešínu. V Mlýnech míjíme lípu Svobody, vysazenou v roce 1918. Je mohutná, typovali bychom jí jedno století navíc. Potěší nás i pohled na stádečko ovcí s bečícím bílým jehňátkem.

Před Dřešínem...

...

Lípa Svobody.

...

...

Stále stoupáme. Dřešín střídá Dřešínek a Hořejšice, kde již jsme ve výšce 650 m. Zřejmě nově vyznačenou žlutou turistickou značku mám na mapách.cz jen já, protože si jediný program poctivě aktualizuji. Hrdě proto vedu ostatní podél výběhu jelenů sika pod vrchol Chrasnice (711 m n. m.), který značka obchází zprava.

Milým osvěžením jsou kvítka ocúnů, objevivších se znenadání jako drahokamy mezi tlejícím bukovým listím. Pomalu sestupujeme do údolí Hoslovického potůčku, kolem kterého pro změnu vyrašily trsy jemných sněženek.

Jaro se zdá nadohled a my při loučení, kdy se pro jistotu dotýkáme pouze lokty, doufáme, že koronavir neochromí nadlouho naši malou, ale krásnou Českou republiku.

Pohled na Kalvàrii od Dřešína.

I provoz nad našimi hlavami je mnohem slabší, než v minulosti. Svět jako by se zastavil...

...

Hořejšice.

Hořejšice..

Jelen sika.

Ocún.

Hoslovický potok...

U Hoslovického mlýna...

...

...

Hoslovický mlýn je považován za nejstarší zachovalý vodní mlýn na území České republiky a chrání se jako národní kulturní památka.

...

Totem.

Tyto staré stroje na poli ještě pamatujeme.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

21. března 2020 14:37

azave říká

A rousky mate kde ,,holky a kluci,, ??? 

Mirka

21. března 2020 16:34

Mirka říká

Před už! 3 lety mě Blanka (zdravím ) touto nádhernou krajinou také provedla - až se tam zase vydáte a budou otevřené kostely a zvonice, nezapomeňte se podívat také na Dobrš - nádherný zážitek, který nám umocnilo povídání místního znalce a nadšeného průvodce p. Rezka. 

 

 

Blanka

22. března 2020 21:28

Blanka říká

Hezky jsem si u článku zavzpomínala (Mirko také zdravím. Hoslovický mlýn jsem ale vždy minula. Myslím, že děj knihy Mlýn od Michala Vaněčka je z těchto míst. Přečetla jsem jí jedním dechem a moc se mi líbila. 

Rony

24. března 2020 16:17

Rony říká

Měl jsem možnost prohlédnout si fotky z Vašeho společného vandru i trasu. Docela jsem záviděl nocování v přírodě i pod přístřeškem v Dobrši(?). Poslední dvě naše toulání tak trochu kopírovalo stopy, které jste tam zanechaly. A přidaly cosi navíc. To může být mojí inspirací, protože krajinka je na Strakonicku krásná.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Rony

24. března 2020 16:22

Rony říká

Azave, vždyť to byl jeden z posledních "svobodných" dnů bez roušek. Teď už abychom se sami sebe báli. Kdo ví, kdy zase takhle společně někam vyrazíme.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.