Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 37. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Chodsko a Český les ll.

Chodsko a Český les ll.

Druhý den si nenecháme ujít krajinu v okolí Pleše, Velkého a Malého Zvonu, kde v minulosti nebýval zrovna turistický ráj. Naopak sem nakoukli jen dobře prověření jedinci, nebo vojáci střežící blízké západní hranice. Zapomenutý kout naší vlasti, kde lišky dávají dobrou noc...
Pokračovat ve čtení...

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Příroda nyní odpočívá pod nečekaným závalem sněhu, přišla zima a ta se dle starého přísloví ptá, co jsme dělali v létě, je tedy třeba jí odpovědět. Tento článek je sice o výletě v říjnu, který zde už pěknými fotkami a textem vystihl Rony (viz Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...), nicméně přináší jiné pohledy na barevný podzim, podvečerní odbočku ke zbořené kapli a další zážitky z bloudění okolo Křemelné.
Pokračovat ve čtení...

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Jako fotografovi mě srdce vždy zajásá, když se mohu ponořit do husté podzimní mlhy, nebo se mi podaří využít k focení alespoň její zbytky a vytvořit v nich zajímavé, zvláštní obrázky plné tajemství a nostalgie. Udělal jsem dobře, když jsem si po ránu zajel k hlubockému zámku a tam strávil příjemnou hodinku s mobilem, místo dříve obvyklé zrcadlovky Nikon.
Pokračovat ve čtení...

Itálie 2012 - Kolem Sicílie II

Itálie 2012 - Kolem Sicílie II

V druhém článku o naší cestě kolem Sicílie se podíváme hlavně na sicilské skvosty Agrigento a Syrakusy, kde jsme opět dali volný průchod mojí vášni - antickým památkám. Letmo se projedeme podél Etny a nakonec se přepravíme zpět na pevninu, kde v kalábrijském Capo Vaticano hodláme strávit druhou část naší dovolené.
Za těch pár dní jsme samozřejmě nestihli navštívit všechno, co jsme chtěli. Ale i tak to stálo za to a pokud někdo nevíte, kde strávit dovolenou, vřele tyto končiny doporučuji. Myslím si, že opravdu každý si v této krásné oblasti najde něco podle svého gusta.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2020) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2020) - příběh fotografie

Motto: "Když si zkrátíš cestu, určitě zabloudíš! Zkratka často znamená nejdelší možnou cestu." Murphyho zákon
Pokračovat ve čtení...

Barvy podzimu na Šumavě

Barvy podzimu na Šumavě

I v loňském roce byl na Šumavě nádherný podzim, různé lapálie nám však nedovolily tam zajet a pokochat se tou krásou. Letos jsme se lépe soustředili a ve dnech 19.10 - 20.10. nám to vyšlo. U nás doma bylo počasí přímo odporné a z každého koutu nás volaly poslední práce před zazimováním. Zprávy o počasí na Šumavě byly více než příznivé a tak jsme tedy vyrazili. Navíc jsme jako průvodce získali člověka z nejpovolanějších, profesionálního fotografa Šumavy (nejen) Vláďu Hoška a tak jsme společně s ním strávili nádherné dva dny, umocněné jeho znalostí prostředí a možnostmi přístupu do míst, kam normální smrtelník nemůže.
Zkrátka nádhera.
Pokračovat ve čtení...

Ztracenou Šumavou II. Modravské slatě

Ztracenou Šumavou II. Modravské slatě

Snad každý, kdo si přečetl román spisovatele Karla Klostermanna Ze světa lesních samot, by se chtěl podívat na místa, kde se děj odehrával. Bohužel dnešní tristní stav nastavených pravidel NP Šumava není v tomto ohledu k turistům vstřícný. Máte možnost zůstat na známých trasách a bojovat o svůj úsek cesty s cyklisty, nebo...
Pokračovat ve čtení...

Vzpomínky na Matterhorn

Vzpomínky na Matterhorn

Neuvěřitelných 30 let uplynulo od naší dobrodružné výpravy, při které se velkou výzvou stal ikonický Matterhorn (4 478 m n. m.). Ten zůstal do roku 1865 poslední nezdolanou alpskou velehorou. Jeho dobytí ukončilo Zlatý věk horolezectví. Co nás bude na této hoře čekat, jsme netušili. Nebyl internet, chyběly informace, stačila víra.
Pokračovat ve čtení...

Když na Vysokou Bětu mrholí

Když na Vysokou Bětu mrholí

Vysoká Běta a Buglata. Že vám tato krásná jména nic neříkají? Pravda, v CHKO Blanský les, kam oba vrcholky patří, jsou mnohé známější a navštěvovanější. Přesto klid zářivých bučin a kamenité sutě na jejich úbočích přitahují pozornost vandráků. 
Podmínky, které nás jednu listopadovou neděli čekaly, byly skvělé. Mlžný příliv rozlévající se hřebenech hor nechal vzniknout zajímavé fotografie, přesně takové, jaké jsem si doma v suchu a teple vysnil.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2018) - příběh fotografie

Motto: "Pouštní písek vhání slzy do očí karavanám snů a přání, co neumí stát se skutky."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.