Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Motto: "Není nám milé, co smíme. Co nesmíme, více nás láká." Ovidius
Pokračovat ve čtení...

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

Krásy Zadní země, jak České Švýcarsko poeticky pojmenoval skvělý vypravěč zážitků Miroslav Nevrlý, nejlépe vyniknou v barvách podzimu. Pestrost krajiny vytváří až téměř kýčovité obrazy tolik lahodící tuláckému oku. V této době potkáte i mnoho fotografů, čekajících na "dobré světlo".
Pokračovat ve čtení...

České Švýcarsko v barvách podzimu ll.

České Švýcarsko v barvách podzimu ll.

Znovu zavítáme do skalnatého terénu Českého Švýcarska, kde je stále co objevovat. Trochu zvolníme tempo, trasa již nebude tolik náročná. Tím více zajímavých míst stihneme. Část odjezdového dne věnujeme okolí České Kamenice, tedy již krajině Lužických hor, kam nás nalákají kamzíci.
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Nový Zéland

S báglem - Nový Zéland

"...Vnitrozemskou částí totálně zarostlou džunglí se musím doslova prodírat a ještě složitě překonávat vodní toky, které nejsou přemostěny. Je zřejmé, že tudy moc turistů nechodí. Místy jsem měl oprávněné obavy, abych neztratil směr. Nakonec se dostávám na „dálnici“ - velmi frekventovanou a přelidněnou stezku vedoucí podél pobřeží (Costal track). Nemohu si odpustit srovnání s Heaphy trackem, který je téměř liduprázdný a člověk celé dlouhé hodiny nepotká živáčka."
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Motto: „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ Antoine de Saint-Exupéry / Malý princ
Pokračovat ve čtení...

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor lll. Skadarské jezero a Boka Kotorská

Montenegro, příběh hor lll. Skadarské jezero a Boka Kotorská

Úchvatné Skadarské jezero si proplujeme na lodičce. Tedy jeho kousek, protože je obrovské. Ještě předtím proplaveme kaňonem říčky Cijevna, vyhloubeném v rovinách nedaleko hlavního města Černé Hory Podgorice. Poslední den pak brázdíme zátoky Boky Kotorské.
Pokračovat ve čtení...

Blanským lesem na Švelhán a Kluk

Blanským lesem na Švelhán a Kluk

Blanský les má své kouzlo, když pestrost krajiny naladí smíšené lesy a bučiny do zklidňující sytě zelené barvy. Vybrali jsme tentokrát hřeben s několika vrcholy, kterým dominuje Kluk (741 m n. m.).
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Motto: "Nikdy nebudeš šťastný, jestliže budeš pořád hledat, z čeho se štěstí skládá. A nikdy nebudeš žít, jestliže hledáš smysl života." Albert Camus
Pokračovat ve čtení...

Houba, která leze

Houba, která leze

Hlenky patří mezi velmi zajímavé organismy, které jsou na rozhraní mezi houbami a prvoky. S rostlinnou říší mají společnou produkci celulózy a podobně jako houby tvoří výtrusy. Většinu života však žijí jako buňky měňavkovitého tvaru a pohybují se za potravou, což mají společné s živočichy. Oproti staršímu pohledu jsou tyto "houby" nově označeny za měňavkovce z říše prvoků.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.