Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Pod širák do Českého krasu l.

Pod širák do Českého krasu l.

Velikonoční svátky lze využít i jinak, než návštěvou příbuzných. Krásné počasí přímo vybízí k vandrování svěže jarní přírodou. Ještě stále víme, kde máme hledat svoji "zaprášenou tornu", ještě umíme "táhnout krajinou". Český kras je pro nás volným pokračováním poznávání krasu Moravského. Oba mají mnoho společného. První den nakoukneme do Koněpruských jeskyní a doputujeme až do Srbska.
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina l.

Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina l.

Hrubý Jeseník je rozlehlé pohoří poskytující vandrákům všeho druhu volnost, kterou by u nás jinde jen těžko hledali. Je to díky tomu, že jde o CHKO a ne národní park, který by, podobně jako tomu je nyní na Šumavě, výrazně možnosti pohybu po horách omezil. Na kráse jim tato "vada" pranic neubírá.
Pokračovat ve čtení...

Labské pískovce I.

Labské pískovce I.

Jedním z míst, která mě baví objevovat, jsou pískovcová skalní města. Jejich úžasný fotogenický potenciál je nekonečný. Vždy si z těchto míst přináším velké množství fotek i zážitků. První den se procházíme mezi Rájeckými skálami a po stolové hoře - Děčínském Sněžníku.
Pokračovat ve čtení...

Středohoří - do třetice všeho dobrého II.

Středohoří - do třetice všeho dobrého II.

Buková hora je dominantou krajiny u Zubrnic a jedním z cílů, které nelze vynechat. Podobně jako přitažlivý skalnatý Magnetovec se svým kamenným hřibem. Díky zubrnickým slavnostem Podzim na vesnici si můžeme prohlédnout i památkově chráněné domy.
Pokračovat ve čtení...

Chřiby - sépiové malby l.

Chřiby - sépiové malby l.

Příchod jara pozdržely velké březnové mrazy a tak se místo svěží zeleně musíme v chřibských, převážně bukových lesích, spokojit se sépiovými barvami, které stále převažují. Květy sněženek na několika vrcholech jsou jen prvními vlaštovkami a ty, jak praví pranostika, jaro nedělají. Naše křižování lesními cestami karpatských Chřibů se přesto stane úspěšné a příjemné.
Pokračovat ve čtení...

Prášilské rozloučení se s létem

Prášilské rozloučení se s létem

Název pro listopadové toulky Šumavou se zdá býti poněkud nadnesený, ale vlídné a teplé dny končícího roku, i vzniklá inverze, mne k němu opravňují. Letos jsme si krásných dnů užili, ale tyto prášilské budou zřejmě opravdu poslední.
Pokračovat ve čtení...

Lužické a Žitavské hory l.

Lužické a Žitavské hory l.

Příroda severu Čech má své neopakovatelné kouzlo, které jsme začali dúkladněji objevovat teprve v posledních několika letech. Po jarním putování Krkonošemi se naše pozornost obrátila k západu. Lužické hory, pozvolna se zabarvující do pestré palety podzimu, byly krásné, přívětivé a živé.
Pokračovat ve čtení...

Nejstarší stromy na Šumavě

Nejstarší stromy na Šumavě

Není to tak dávno, kdy byl objeven kůrovcem zničený 559 let starý smrk poblíž turistické cesty od Plešného jezera k vrcholu Plechého. Uvádí se, že jde o druhý nejstarší strom zjištěný na Šumavě. Ale přesně určit vítěze mezi nejstaršími smrky Šumavy není tak jednoduché. Mnoha set let starých smrků existuje hodně, a další mohou být  "díky" kůrovcové kalamitě a rozpadu původních horských pralesů ještě brzy objeveny.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2018) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2018) - příběh fotografie

Motto: „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ Seneca
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Poznávání tvrdosti slovenských hor chceme začít rozumně. Proto před Roháče a Chočské vrchy zařazujeme Strážovské vrchy, kde z pozůstatků korálových útesů dávného mělkého moře vytvořily stamiliony let úžasné kulisy dramatického divadla, ve kterých diváci oněmí.
Manínská a Zákostelecká tiesňava, stejně jako slepencové Sul'ovské skály, jsou pomyslnou vstupní branou na Slovensko, země plné přírodních krás, nevšedních zážitků a milých lidí.
Cestu tam si zpestříme prohlídkou Květné zahrady v Kroměříži.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.