Půltucet (říjen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2018) - příběh fotografie

Motto: „Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.“ Seneca

1. Hvězdná brána

Často platí pořekadlo "v jednoduchosti je krása". V reakci na abstraktní expresionalismus vznikl v sochařství a malířství umělecký směr, jenž se časem rozšířil i do dalších oblastí, např. hudby, architektury, designu, filmu nebo literatury, kterému se říká minimalismus.

Ten klade důraz na jednoduchou geometrickou formu k dosažení co nejsilnějšího účinku. Stejnou formu samozřejmě může mít i fotografie.

Touhle hororovou hvězdnou bránou jsme pronikli do jiné dimenze. Velehorské...

...

2. Osamělý

Říjen je měsícem mlžných rán a dokonale rozptýleného světla. Krajina vše halí do jemného závoje. Ten mnohé skryje, jiné zase zvýrazní. Miluji tyto dny, kdy i známá místa se mění v nepoznaná.

Osamocený strom na obrázku tak nemusí být úplně osamělý, to jen země dýchla, aby ho oddělila od jeho okolí.

...

3. Mezi horami

Lidé bohužel nemají křídla jako ptáci. Aby mohli spatřit krajinu z velké výšky a musí se na místa dalekých rozhledů dostat po svých.

To s sebou nese jisté útrapy, ale také dokonalé splynutí s přírodou. Odměnou pak jsou často pohledy, co vás nadchnou.

Hora Traunstein (1 691 m), kterou mají Jihočeši nadosah, takové pohledy do modravých dálek k vysoko vystupujícím alpským štítům poskytuje. Výstup na strážce Solné komory však není zadarmo.

...

4. Duch hradní věže

Snad každý hrad ve svých kamenných zdech skrývá nějakou tu Bílou paní, Bezhlavého rytíře či alespoň ducha, který se zjevuje nenadále, aby vylekal nezvané hosty.

Mnoho z nás již jistě zažilo nejasný pocit, že nás "něco" sleduje. Šestým smyslem vnímáme cosi neviditelného, neuchopitelného. Instinkt nás varuje, ale před čím vlastně?

Je spousta nejasného a tajemného na tomto světě. Co bude asi na "Onom"?

...

5. Tlamička

"I z malých věcí radost mám a chci se na ně dívat..." inspirací pro úryvek písně Pavlíny Jíšové asi nebyly prázdné schránky semínek, které jako malé hladové tlamičky zůstaly letos roztroušeny pod zlátnoucími korunami buků, ale proč by vlastně nemohly být?

Makro náš pohled mění, známé deformuje a přetváří do abstraktní polohy. Opravdu stačí se na svět dívat jinak - kreativně.

...

6. Dráček

Když se řekne šípek, okamžitě se nám vybaví jeho rudá barva, která na podzim ze strnišť jasně září.

Náš černobílý dráček však má své dny již sečteny. Jeho "tvář" ztratila všechny stopy života. Tato "smrt" však zároveň může znamenat nový život, který se zrodí ze semínek plodu. Podobně jako tomu je u semínek buku u předchzí fotky.

Koloběh života bude zachován, pokud si Zemi zcela nezničíme. Jestliže ano, doplatíme na to především my, lidé.

...

Na vítěznou fotku za tento měsíc jsem hodně zvědavý. A jak si vedou ty z prosluněného září?

Je to dost vyrovnané, zatím nejvíc hlasů patří fotce č. 4 Roklanská chata, která těsně vede před Pavučinkou (č. 3).

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - říjen

6 20% 1. Hvězdná brána

2 7% 2. Osamělý

12 40% 3. Mezi horami

4 13% 4. Duch hradní věže

2 7% 5. Tlamička

4 13% 6. Dráček

Hlasovalo 30 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.