Archiv roku 2012 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Rozhledny na Berounsku

Rozhledny na Berounsku

Kolem dolního toku Berounky je řada památek, hradů a jejich zřícenin, téměř kultovních hospod, mlýnů, ale také rozhleden. Rozhledny jsou různého stáří, mají rozličný původ, ale jedno mají stejné. Sloužily, slouží a snad budou sloužit lidem k rozhlížení po krajině. 
Pokusím se vám je představit a ukázat na fotkách. 
Pokračovat ve čtení...

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou, která spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky.
Nedaleké Červené blato, Terčino údolí a zajímavou tvrz Cuknštejn jsme také nemohli minout. Spolu s večerním trekem přes Kraví a Kuní horu nám tyto cíle zaplnily celý první den. 
Pokračovat ve čtení...

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

To, že Šumava nekončí hranicemi s Rakouskem a Německem je dobře známo. Za nimi pouze změní své jméno na rakouský Böhmerwald a německý Bavorský les (Bayerischer Wald). Jedná se o geologicky stejné pohoří, které svojí celkovou velikostí nemá ve středoevropském prostoru obdobu. Mnoho značených cest je dnes přes hranice propojeno a tak lze volně putovat mezi všemi třemi uvedenými státy.
Atraktivní a nejvyšší vrcholy pohoří leží v sousedním Bavorsku nedaleko našich hranic. Zajímavé však nejsou jen ony, neméně působivé jsou i ledovcová jezera, chráněná jádra pralesů a areály zvířecích výběhů.
Naštěstí dnes, kdy znovu vzýváme komunisty k návratu a 17. listopad 1989 se zdá tolik vzdálený, již za překročení hranic u Železné Rudy nehrozí zastřelení a my můžeme volně i za "ty kopečky".
Pokračovat ve čtení...

Lyžování Les Trois Vallées 2012

Lyžování Les Trois Vallées 2012

Na našem zimním programu již třetím rokem nechybělo týdenní lyžování v Alpách. Po dvou lyžovačkách v italských Dolomitech jsme se tentokrát rozhodli poznat krásy Savojských Alp. A bez váhání byla vybrána největší lyžařská oblast světa: Les Trois Vallées. Pojďte se podívat, co vše jsme tam stačili za 6 dní poznat.
Pokračovat ve čtení...

USA - den pátý a šestý

USA - den pátý a šestý

Naše nadšení nebere mezí. To, co jsme doposud viděli, předčilo veškerá očekávání. Často si klademe otázku, jak příroda takovou nádheru stvořila. A to tušíme, že nás ještě čekají zážitky, při nichž budeme údivem padat  na záď. Když se při psaní těchto článků probírám fotografiemi, vzpomenu na Ronyho, který je k fotoaparátu přirostlý. Asi by se tam vydováděl.
Pokračovat ve čtení...

Graukogel, Bad Gastein, Salzbursko

Graukogel, Bad Gastein, Salzbursko

Na vrcholku hory Graukogel byla 1.7.2012 slavnostně otevřena stezka borovicovým lesem tzv. ZIRBENWEG. Slavnost, při které se trasa otevírala se jmenovala ZIRBENZAUBER. Některé borovice jsou staré až 400 let a stezka je opravdu překrásná.
Pokračovat ve čtení...

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Nedaleko Zlivi leží dvě místa, která stojí za prozkoumání. Přestože jsou dost odlišná, obě souvisí s vodními plochami. Zatímco u přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků to je vzhledem k přítomnému rybníku i názvu jasné, u významné lokality Řídká blana, ukryté v lese, již méně.
Pokračovat ve čtení...

USA - den první a druhý

USA - den první a druhý

Již jako malý kluk jsem si přál se podívat do této země, země dobyvatelů, indiánů, zlatokopů a dalších, které jsem znal pouze z knih a westernových filmů. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy jsem ani nedoufal, že by se to mohlo uskutečnit. Důvodů bylo několik. Nepatřil jsem do kategorie těch, kdo za hluboké totality mohl někam cestovat, později to byly finanční důvody.
Občas jsem se podíval na nějaký western s tím, že to bude jediný způsob, jak obdivovat přírodní krásy této nádherné země.
A pak jsem v nabídce fy OEHLING, s.r.o. našel nabídku na tuto bezesporu zajímavou akci - fototrip po národních parcích amerického jihozápadu. Řekl jsem si - to by mohlo být ono, ale bohužel to přichází pozdě. U vědomí svých zdravotních problémů jsem byl prostě přesvědčen, že tato náročná cesta je pro mě nezvládnutelná.
A v tuto chvíli vstupuje do hry moje manželka. Nenápadně, ale vytrvale mě přesvědčovala o tom, jak to v pohodě zvládneme. A nakonec se ukázalo, že, jako obvykle, měla pravdu.
Její zásluhou jsme tedy viděli kus této nádherné země, spali v podmínkách, jaké jsme nezažívali ani v dobách , kdy jsme silami přímo oplývali. Zkrátka - dovolená snů.
Pokračovat ve čtení...

Ostrov Chrisi

Ostrov Chrisi

Asi 18 km jižně od jihovýchodního pobřeží Kréty a města Ierapetra jsou dva ostrovy - Chrisi a Mikronisi. Ten menší Mikronisi, je travnatý a skalnatý, dost obtížně přístupný. Chrisi, také nazývaný Oslí ostrov, je sice celý chráněný, ale každý den tam od dubna do října přivezou lodě turisty. Je to taková řecko-krétská ochrana přírody a krajiny.
Pokračovat ve čtení...

Pobaltí 2012, 1. část

Pobaltí 2012, 1. část

Už vloni jsem kamarádovi z Rigy sliboval zastavení v jeho zemi, ale nakonec na cestu nezbyl čas ani peníze. Když jsem se rozhodoval, kam jet letos, pobaltské země tak byly jasná volba. Kopců si turista v této oblasti moc neužije a na hory může rovnou zapomenout, ale vzhledem k nízkému osídlení zde o klid a zachovalou přírodu není nouze. V rámci pestrosti výletu jsme však nemohli vynechat ani nepřírodní a vyloženě rušná místa.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.