Archiv roku 2012 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Vrcholem letošní turistické sezóny měla být i oslava kulatých narozenin na vrcholu některé šumavské hory. Nakonec to vyšlo až na září, kdy nás čekal výstup na neznámý Žlíbský vrch. Jako třešnička na dortu pak byl trek na hrad Kunžvart u Strážného.
Pokračovat ve čtení...

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Nedaleko Zlivi leží dvě místa, která stojí za prozkoumání. Přestože jsou dost odlišná, obě souvisí s vodními plochami. Zatímco u přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků to je vzhledem k přítomnému rybníku i názvu jasné, u významné lokality Řídká blana, ukryté v lese, již méně.
Pokračovat ve čtení...

Přechod Pirinu: část I., mramorová

Přechod Pirinu: část I., mramorová

Alpy jsou jistě velmi rozlehlé a krásné pohoří, ale počasí někdy neumožní člověku si je plně vychutnat. V Bulharsku jsou také moc pěkná pohoří, ne sice tak velká, ani vysoká, ale v létě je tam jistota hezkého počasí. Naši sedmidenní túru po skalnatém pohoří Pirinu neskropila ani kapka deště a nejhůře bylo polojasno. Přesto jsme neměli problémy s vodou.
V prvním ze dvou článků se podíváme do Sofie a na severní půlku nejvyšší části Pirinu, kterou tvoří ostrý mramorový hřeben s dominantní pyramidou Vichrenu, nejvyšší hory pohoří. V druhém článku budeme pokračovat rozeklanou žulovou částí pohoří, v níž se leskne spousta nádherných jezer.
Pokračovat ve čtení...

USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

Těm čtenářům, které jsem k smrti neunudil předchozími díly seriálu o putování po národních parcích jihozápadu USA, předkládám díl poslední. Tentokrát je třídenní, z toho první dva dny jsou ještě z krásné a nezapomenutelné přírody, poslední den je ze San Franciska. Trochu nás mrzí, že z tohoto bezesporu krásného města jsme toho moc neviděli ani první, ani poslední den. Prostě nám nebylo přáno. Ale tento nedostatek byl dokonale vyvážen tím, co jsme viděli a zažili v ostatní dny.
Je a bude na co vzpomínat. Jsem rád, že aspoň některé čtenáře jsem seriálem zaujal a tímto jim děkuji za pochvalná vyjádření v komentářích k jednotlivým článkům.
Pokračovat ve čtení...

 Kost a okolí

Kost a okolí

Gotický hrad Kost byl založen ve 14. století a vydržel v původní podobě do současnosti. Leží v Ceském ráji, kraji pískovcových skal, starých hradů, řeky Jizery a pěkné přírody. 
Pokračovat ve čtení...

Třetí verze Šlápot

Třetí verze Šlápot

Ode dneška je dostupná nová verze Šlápot. Jistě jste již všimli největší změny – nového designu. Kromě toho přidává celou řadu nových funkcí, které vám zpříjemní pobyt na Šlápotách.
Pokračovat ve čtení...

New York: monstrózní les mrakodrapů

New York: monstrózní les mrakodrapů

Město, kam by se spousta lidí chtěla podívat. Město módy, divadel, filmů, umění a především finančních machinací. Město se spoustou strašně vysokých budov. Město, které nikdy nespí. Je to však dobrá turistická destinace? Stojí za návštěvu i přes drahý let a všechen ten hluk, špínu a jiné neduhy velkoměsta? Zkusme si na tyto otázky v článku odpovědět.
Pokračovat ve čtení...

Na běžkách Novohradskými horami

Na běžkách Novohradskými horami

Po náročných zkouškách na VŠ je třeba si řádně odpočinout. A jak jinak odpočívat než aktivně? :-) Na konci zkouškového období jsme tedy vyrazili na běžkařský vandr do lůna přírody. Díky spaní na sněhu a chybějící možnosti se někde ohřát měl výlet nádech dobrodružna. Spousta sněhu a samota tohoto kouta republiky dotvářely tajemnou atmosféru. Vzhůru tedy po naší bílé stopě!
Pokračovat ve čtení...

Přechod Pirinu: část II., žulová

Přechod Pirinu: část II., žulová

Pirin nás již stačil uchvátit impozantním mramorovým hřebenem a pyramidou Vichrenu (viz první část), ale zdaleka ještě neodhalil veškerou svou krásu. V druhé půlce povídání o našem putování se přesuneme mezi spleť žulových hřebenů, kde oko zaplesá nad modrou barvou jezer. Ačkoliv se většinou budeme pohybovat dolinami a občas přecházet hřebeny, dostaneme se i na nejvyšší vrchol této části pohoří, Kamenicu.
Pokračovat ve čtení...

USA - den devátý a desátý

USA - den devátý a desátý

Už máme více než týden za sebou a pomalu si začínáme připadat jako Američané (to je jenom žertík). Spokojenost z nás jen vyzařuje a nějak si nechceme připustit, že za pár dní tahle idylka skončí.
V posledním článku jsem si zanaříkal na stravu, teď bych se letmo pozastavil nad dopravními předpisy. I když jsem za volantem strávil něco málo přes tisíc kilometrů, některá pravidla silničního provozu mi zůstala utajena. Např. křižovatky. Na neřízených mi to připadalo, že přednost má ten, kdo ke křižovatce přijíždí první. Ale ruku do ohně bych za to nedal.
Řízené křižovatky - to byla kapitola sama pro sebe. Ty jsem nepochopil vůbec, naštěstí jsem projížděl asi dvěma a vždy za vedoucím autem. Ale drtilo mě, když semafor byl až za křižovatkou.
Možná, že by Paulie, který v USA strávil delší dobu, mohl do této problematiky vnést trochu světla.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.