Archiv roku 2015 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Na lovu tisícovek Prášilskem a Hartmanickem

Na lovu tisícovek Prášilskem a Hartmanickem

Ždánidla, Dřevěná hůl, Hůrecká hora, Vysoký hřbet, Kochánovský vrch, Hadí vrch, Hamižná, Březník

Přestože na mnohé vrcholky Šumavy nevede turistická značka, jsou i ony hojně navštěvovány. Často je to pro ideální výhledy, které mohou za dobrého poskytnout, jindy jsou cílem lovců vrcholů. Významný podíl na tomto stavu má jistě inspirativní web www.tisicovky.cz, kde jsou popisy všech vrcholů našich hor s výškou minimálně tisíc metrů nad mořem. 
Nám se jich povedlo ve třech dnech postupně zdolat hned sedm a nádavkem jsme k nim přidali i zajímavou horu Hamižnou. Díky ubytování v penzionu Dobrá Voda u Hartmanic jsme si večer užili i trochu kultury v kostele, zkrášleném skleněnými výtvory - oltářem, křížovou cestou a sochou sv. Vintíře.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část první

Expedice Norsko 2015, část první

Norsko láká svojí jedinečnou krajinou snad každého, včetně nás. V roce 2015 konečně okolnosti přály tomu, že jsme naše touhy mohli vyslyšet a na dva týdny do této krásné severské země vyrazit. Celý výlet se vám pokusíme přiblížit v postupně vydávané sérii článků.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

Původně jsem do letošního TOPu napsal pohádkový příběh. Byl inspirovaný životem, jak už to tak u pohádek bývá. Pohádky ale končí vždycky dobře a té mojí šťastný konec chyběl. Nejen proto jsem ji nakonec smazal. Nechtěl jsem princezně ubližovat.
Zůstalo 12 fotografií v pochmurném tónu. K nim jsem přidal 12 svých básní, podobně laděných. Každý rok prostě není posvícení a někdy si člověk hrábne na samé dno. Jde o to, aby se od něho odrazil, dříve než utone.
Také vzpomínám na poslední vzkaz od své dávné první lásky, který mi kdysi poslala a on mi hluboko utkvěl v paměti:
"Žádný člověk nemá právo chtít od života všechno..."

Pokračovat ve čtení...

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Podzim přináší chladná rána, inverzi a daleké výhledy z vrcholků hor. Toto období rádi vyhledávají fotografové přírody. Její barevnost láká a není divu, že jsme jednu slunnou, teplou sobotu počátkem října vyrazili na Třístoličník a Hochstein. Vzdálené Alpy byly sice vidět jen matně, ale to nám dobrou náladu nezkazilo.
Pokračovat ve čtení...

Zlátnoucími bučinami na Pohanské kameny

Zlátnoucími bučinami na Pohanské kameny

Strážný, Jelení hora, Skalnatý hřbet, Lískový vrch, Žlebský vrch, Radvanovický hřbet, Stožec, Žlíbský vrch, Chlustov

Pojďme si užít barevnost podzimu, než mu zima zatne tipec. Monotónní smrčiny a uschlé lesy centrální Šumavy vyměníme za pestrou paletu smíšených lesů, bučin a horských pastvin u Strážného a Českých Žlebů. Líbezná, lidmi přetvořená krajina plná zatoulaných obřích balvanů v sobě skrývá magickou moc, které každý snadno podlehne. Její krása přitahuje znalce jako magnet střelku kompasu. Je v každém ročním období jiná a vždy okouzlující.
Pokračovat ve čtení...

Nejenštejn: zřícenina Jenštejn a zámek Ctěnice

Nejenštejn: zřícenina Jenštejn a zámek Ctěnice

Praha je jako velkoměsto úžasná v tom, že se lze běžnou městskou MHD dostat do lesoparků se skalami, kde by člověk nevěřil, že je ještě uvnitř města. My se jen za pomoci pražské "lítačky" a vlastních nohou vypravili vloni v červnu skrz krásné parky na severním okraji Prahy na zříceninu hranu Jenštejn a potom na zámek Ctěnice.
Pokračovat ve čtení...

Pachnes - Kréta

Pachnes - Kréta

Při našem loňském více jak třítýdenním pobytu na Krétě jsme vypravili i na nejvyšší vrchol Levka Ori a druhý nejvyšší kopec Kréty Pachnes (v rečtině Ojíněný). Pojali jsme tento výlet jako vícedenní, s tím že v horách někde podle horské cesty pod kopec přespíme.Byli jsme domluveni s naším kamarádem Petrem, že se potkáme v ponděli večer na konci kamenité horské cesty vedoucí z Anopolis pod sedlo Rousies.
Pokračovat ve čtení...

Berchtesgaden

Berchtesgaden

Z přání podívat se po nevydařeném létě „aspoň někam“ vzešla kromě šestidenního výletu do Maďarska ještě jedna krátká výprava, tentokrát vyloženě do přírody. Jako cíl jsme si vybrali národní park Berchtesgaden, perlu německé části Alp.
Pokračovat ve čtení...

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Pastýřská stěna, Bastei, Lilienstein

Národní park Saské Švýcarsko
přitahuje návštěvníky svojí malebnou krajinou plnou stolových hor, úžasných skalních měst a hlubokých temných roklin. Od NP České Švýcarsko ho odděluje pouze státní hranice a proto se pro celé území ujal název Českosaské Švýcarsko.
Z bohaté nabídky turisticky atraktivních lákadel jsme si pro první den vybrali Bastei, s kamenným mostem překlenující propast Mardeltelle, a výstup na stolovou horu Lilienstein, nepřehlédnutelnou dominantu kraje.

Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.