Archiv roku 2015 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Berchtesgaden

Berchtesgaden

Z přání podívat se po nevydařeném létě „aspoň někam“ vzešla kromě šestidenního výletu do Maďarska ještě jedna krátká výprava, tentokrát vyloženě do přírody. Jako cíl jsme si vybrali národní park Berchtesgaden, perlu německé části Alp.
Pokračovat ve čtení...

Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem

Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem

Bavorský les a Šumava jsou jedním celkem, který rozděluje pouze státní hranice mezi Českou republikou a Německem. Krajina za našimi hranicemi je více upravená, více zalidněná, ale stále podobná té šumavské. Poznávat její vrcholy, které jsou dobře viditelné i z české strany hranice, je pro znalce Šumavy povinnost. My jsme si vybrali dva nejatraktivnější výstupy v NP Bavorský les na Luzný a Roklan
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

Původně jsem do letošního TOPu napsal pohádkový příběh. Byl inspirovaný životem, jak už to tak u pohádek bývá. Pohádky ale končí vždycky dobře a té mojí šťastný konec chyběl. Nejen proto jsem ji nakonec smazal. Nechtěl jsem princezně ubližovat.
Zůstalo 12 fotografií v pochmurném tónu. K nim jsem přidal 12 svých básní, podobně laděných. Každý rok prostě není posvícení a někdy si člověk hrábne na samé dno. Jde o to, aby se od něho odrazil, dříve než utone.
Také vzpomínám na poslední vzkaz od své dávné první lásky, který mi kdysi poslala a on mi hluboko utkvěl v paměti:
"Žádný člověk nemá právo chtít od života všechno..."

Pokračovat ve čtení...

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Podzimní inverze nás z Českobudějovické kotliny vyhnala až na mohutný Boubín, odkud jsme z rozhledny přes mléčnou clonu shlíželi na vrcholky Alp a Šumavy, zatímco se do našich zad opíraly hřejivé sluneční paprsky. 
Rozdíl teplot mezi mrazivou, bílou duchnou přikrytou jihočeskou krajinou a rozpáleným vrcholem hory byl přes 25°C.
Užili jsme si tak pohodový den, ve kterém jsme našlapali přes 33 000 kroků a prošli celým Basumským hřebenem až na Červený vrch.
Pokračovat ve čtení...

České Žleby v zimní náladě

České Žleby v zimní náladě

Poslední dva roky je zima na sníh docela skoupá. Doplácí na to především Šumava a tak o závalech sněhu, jak to ve svých povídkách mistrně popisuje Karel Klostermann, si múžeme jen nechat zdát. Je třeba spokojit se s málem a vyrazit i do horších podmínek. Začátkem února přece jen svoji porci bílé nadílky dostaly i šumavské kopce a tak jsme si pravou zimní náladu v okolí Českých Žlebů nakonec přece jen užili.

Pokračovat ve čtení...

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Rok co rok pořádá CK Ciao pro příznivce vysokohorské turistiky autobusové zájezdy do Alp a za ta dlouhá léta se již všichni dobře znají. Já se přidávám poprvé a jsem trochu v očekávání jak vše dopadne. Vysoké teploty, které ve střední Evropě lámou jeden rekord za druhým, budou ve velkých výškách, doufám, snesitelnější.
Jedeme k Zell am See, do turisticky atraktivního místa v oblasti Mitterpinzgau. Čeká nás sedm dnů pohodového chození ve vysokých horách pod dohledem nemilosrdně ostrého slunce. 
První den se v časném ránu, nevyspalí, valíme vzhůru údolím kolem skvělých Krimmelských vodopádů, abychom den poté uskutečnili výstup na Schuhflicker nad Dorfgasteinem. 
Pokračovat ve čtení...

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Podzim přináší chladná rána, inverzi a daleké výhledy z vrcholků hor. Toto období rádi vyhledávají fotografové přírody. Její barevnost láká a není divu, že jsme jednu slunnou, teplou sobotu počátkem října vyrazili na Třístoličník a Hochstein. Vzdálené Alpy byly sice vidět jen matně, ale to nám dobrou náladu nezkazilo.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část první

Expedice Norsko 2015, část první

Norsko láká svojí jedinečnou krajinou snad každého, včetně nás. V roce 2015 konečně okolnosti přály tomu, že jsme naše touhy mohli vyslyšet a na dva týdny do této krásné severské země vyrazit. Celý výlet se vám pokusíme přiblížit v postupně vydávané sérii článků.
Pokračovat ve čtení...

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2016

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2016

Drazí přátelé, kamarádi, cestovatelé, čtenáři, rád bych vám za celou redakci Šlápot poděkoval za to, že jste nám zůstali věrní i v roce 2015. Rádi bychom vám popřáli poklidné prožití Vánoc a ať se vám daří v novém roce 2016.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.