Českokrumlovské náhledy

vydáno 22. dubna 2012 – napsal Rony – 2 komentáře

Českokrumlovské náhledy

Procházíte-li se po Českém Krumlovu, dýchne na vás kouzlo města zapsaného do světového dědictví UNESCO. Úzké uličky a malebná zákoutí dnes okouzlují mnoho zahraničních hostů, kteří si mohou vybrat z pestré palety pamětihodností, vkusných krámků a tajemných hospod.
Mne nalákala především výstava Humor v umění v galerii Egon Schiele Art Centrum, kde jsem byl zvědavý na Geralda Scarteho a jeho obrazy inspirované albem skupiny Pink Floyd, Zeď (The Wall). 

Město Český Krumlov nebudu nijak zvlášť představovat, protože si myslím, že by to bylo nošení dříví do lesa.

Snad více zaujme několik vložených fotek.

Jak už jsem zmínil, to, co mě nalákalo do tohoto města, byla především výstava v galerii Egon Schiele Art Centrum "Humor v obraze" a Gerald Scarfe. Spolu s ním můžete vidět i humorné obrazy Joseaf Floriana Krichbauma, Vladimíra Jiránka, Jiřího Slívy.

Dalším zastavením potom byla prodejní výstava krajana a zlivského rodáka Jana Saudka. poprvé jsem tak viděl i jeho kolorované obrazy.

Hodnocení článku

Anketa

Chodíte do galerií...

304 37% rádi a často.

274 33% výjimečně a jen, když mě něco opravdu hodně zajímá.

244 30% nikdy.

Hlasovalo 822 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Paulie

30. května 2012 00:46

Paulie říká

Obrázky z galerie jsou pěkné, jen škoda, že na fotkách části galerie (kde je více obrázků na jedné fotce) není skoro poznat, co jsou ty obrázky zač.

Koukám, že jste také oblézali krčmy Ale proč ne.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Rony

1. června 2012 10:36

Rony říká

Pro ostatní byly krčmy právě to nejdůležitější a tak prachy místo za Scarteho utráceli právě tam...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.