Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska l.

vydáno 11. října 2026 – napsal Rony – 1 komentář

Českomoravské pomezí nedaleko hranic s Rakouskem nabízí krásnou přírodu s mnoha rybníky, hlubokými lesy a kopci. Proč krajinu plnou balvanů kdysi nazvali Česká Kanada, zjistíte, pokud v ní strávíte alespoň pár dnů. To máme v úmyslu i my. Budeme ji projíždět na elektrokolech, hezky v klidu a pohodě.

V sobotu ráno jedeme do apartmánu Sluníčko v Nové Bystřici, která nás bude pět dnů hostit. Budeme mít dost prostoru a soukromí. Když Marie kousek před Bystřicí vyřeší prekérní situaci a na poslední chvíli dobrzdí svoji oktávku za hloupě před zatáčkou zastavujícím autem u krajnice, máme vyhráno. Už jsem se viděl v kufru auta před námi. V penzionu zjistíme, že Jarka Sluníčko kdysi měla několik roků ve Zlivi hospodu Myslivna a tak můžeme pokecat i o společných známých. V zdejším penzionu se dá jídlo ve venkovní zastřešené dřevěné budově také udělat.

Moc se ale nezdržíme, obsadíme oba pokoje a vyrážíme na první naplánovaný okruh. Dnes ještě bez Jirky, který dorazí na kole z Borovan až zítra. Dlouhý půst zaviněný dovolenou na Azorských ostrovech, kdy jsem na elektrokolo měsíc téměř nesedl, zavinil, že už se do terénu hodně těším. Příjemné počasí má snad těch pět dnů vydržet. Na tričko to tedy úplně není, ale slunce stále zahřát umí. Vždyť máme teprve druhý týden září.

Lesy od Bystřice do Kunžaku a zpět přes Landštejn

mapa Stopař

Přes Větrov jedeme k Hradišti a dál do lesů směrem na Kunějov a Kunžak. Cesta chvíli stoupá, chvíli klesá, a nenudí. Za Dobrou Vodou míjíme kaskádu rybníků. Velký Pánský rybník doplňuje Kalich, Panoš a Růže. Stále jsme v kraji Rožmberků.

Delší stoupání znamená, že míjíme Kunějovský vrch (725 k n. m.), druhý nejvyšší vrchol České Kanady po Vysokém kámenu (738 k n. m.). Celá trasa vede ve výškách mezi 540 - 710 m, níž nikde nesjedeme. Od Kunějova klesáme k Člunku, odbočíme do lesů na Lomy, kde přejedeme Jindřichohradecko úzkokolejku. Letos po mnoha letech znovu začaly jezdit vláčky,vdokonce nejen v létě, ale mají i svůj denní jízdní řád. V duchu koketují s tím, že ušetříme čas a znovu se po nějakém čase z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce svezeme.

Brzy nás uvítá Kunžak, město, které jsem poprvé poznal při podzimní školní brigádě mezi sběrem brambor. Zastavujeme se u kostela sv. Bartoloměje, o němž nejstarší zprávy pochází již z roku 1370. Několik požárů a jeho obnova změnila jeho vzhled do dnešní podoby. Zajímavá hranolová věž s vlašskou helmou, vysoká 25 m, přibyla v roce 1556. Zkoušíme nějaké místní pivo, než jedeme dál. Severně od Kunžaku leží velký dlouhý rybník Komorník, ale ten zatímco se skrývá v údolí, my postupně stoupáme kolem soustavy asi desítky malých rybníčků k Hejdáku. U Suchdolu se trasa stáčí k jihu, vane protivítr, ale jsme stále ukryti mezi kopci v lesích. Louky občas odhalí kamené obelisky, kterých postupně v okolí přibývá. Ráj balvanů nastává za obcí Mosty, u rybníku Zvůle. Trasu jsem si zde upravil, abychom shlédli menhir na louce nad Lánským potokem. U Zvůle leží kemp. Znovu zastavujeme u kiosku a já si dávám dobrou kávu Latte. Před asi 13 roky jsem zde byl v malé chatce ubytovaný. Okolí je dobré si projít hezky po svých, nám na cestách s koly nebude dopřáno vidět, co je v lesích skryto. Oblé kameny navršené na sobě, či samostatně stojící, zde často mají svá jména. Názvy ďáblův chléb nebo ďáblova prdel ukazují, kdo je v kraji pánem.

Nezalekneme se, vyjedeme k vrcholu Šibeníku a když se po lesní cyklostezce stočíme na Rožnov, naše osamělost zcela mizí. Okolo pěti set bikerů na gravelech má o tomto víkendu sraz právě v České Kanadě. Jedou proti nám po úzké cestě, ale naštěstí nezávodí. O rychlosti asi jejich akce nebude. Stejně jako my se kochají krásou pestré krajiny v hlubinách lesů.

Jsme v blízkosti hranic a Řopíky budeme potkávat velmi často.

Během několika řezbářských sympozií vznikly dřevěné sochy, které jsou k vidění v Nové Bystřici a okolí.

Výhled od Hradiště.

...

...

...

Lesních rybníků míjíme hned nělkolik.

Jindřichohradecké úzkokolejky u nás mají zvuk, přesto byl provoz vlaků ztrátový a dlouhé roky zastaven. K obnovení nejen jízd historickým parním vláčkem, došlo teprve letos (2026). Trať přejíždíme za zastávkou Kunžak-Lomy.

Kunžak...

Kostel sv. Bartoloměje zde stál jíž v roce 1370. Postupem času byl po několika požárech přebudován do dnešní podoby. Hranolová věž s vlašskou helmou vysoká téměř 25.m přibyla v roce 1556.

Kaple v obci Mosty.

Jedeme kolem menhiru. V krajině příbývá kamenů.

...

Rybník Zvůle u stejnojmenné obce a kempu.

...

Víska Rožnov je známá svým Bizoním rančem. Máme štěstí, že kousek za penzionem a restaurací Bison Ranch postává či polehává stádo bizonů. Takhle zblízka jsem se dívat do očí mohutným zvířatům ještě nikde nemohl. Bizoní býk je impozantní, hodně času strávíme pozorováním zvířat, která si bílí Američané sami málem vyhubili. Jako kluk jsem četl dvě knihy o Buffalo Billovi. Jak že se jmenovaly? Buffalo Bill kontra Jesse James a Tisíc dolarů za Buffalo Billa od autora Davida Hamiltona. Opodál rybník Bochník ukrývá totem, o kousek dál míjíme hraniční kámen na historické hranici Čech a Moravy. Cesta nazvaná Landštejnská poodhaluje tajemství, kam nyní míříme.

Hrad Landštejn byl postaven na přelomu 12. - 13. století snad českým králem Přemyslavem Otakarem I., či rakouskými vévody Leopoldem V. a Leopoldem VI. V roce 1179 nechal římský císař Fridrich Barbarossa upravil rakousko-českou hranici tak, že Rakousko získalo celé Vitorazsko a část země v oblasti dnešního Novobystřicka. Je možné, že hrad Landštejn tehdy stál na rakouském území.

V roce 1282 již je majitelem Sezima z Třeboně z rodu Vítkovců, jehož potomci se nazývali pány z Landštejna. Později byl majitelem hradu král Václav IV., který směnil své dva kamenné hrady Landštejn a Bystřici (Novou) v roce 1381 se svým hofmistrem Konrádem Krajířem z Krajku za jeho hrad Lomnici nad Lužnicí. Krajířové z Krajku pocházeli z Kraňska na pomezí Rakouska a Slovinska a byli významnými úředníky rakouských vévodů a později i českých králů a rakouských císařů.

Střípky z bohaté historie hradu zůstávají při sjezdu do Starého Města pod Landštejnem daleko za námi. Zde si u kostela Nanebevzetí Panny Marie fotím velmi hezkou zvonici z 16. století, jež bývala původně strážní věží. Cyklotrasa nás vede na Dobrotín pod Stříbrný vrch. Zastavujeme u lavičky, odkud je hezký pohled do údolí Pstruhovce. Bílé obláčky jsou nad krajinou vyrovnané jako vojáci při přehlídce. Kolem nás profrčí snad dvacet mladých a krásných holek na gravelech. Již bez čísel, sobotní spanilá jízda zřejmě již skončila.

Les ukrývá nejen samoty Filipova, ale i přírodní památku zahrnující Gebhárecký rybník a na něj navazující luční rašeliniště s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Projedeme po kvalitní cestě Klášterský les a blížíme se zpět k Nové Bystřici. Poprvé míjíme majestátní kostel Nejsvětější Trojice postavený na místě starého, vypáleného novokřtěnci po vyvraždění čtyřiceti řeholníků a pobití katolických věřících při mši svaté dne 22. července 1533. Pod oltářem se stékají tři léčivé prameny v jeden, vedle kostela najdeme studánku. Zvláštností je kněžiště, atypicky obrácené na západní stranu. Kolem rybníku Osika s kempem dorazíme do Albeře, jež je součástí asi tři tisícové Nové Bystřice.

Večer se přiblížil, jdeme se najíst na náměstí do restaurace U Toma, protože jinou možnost nemáme. Turistická sezóna se blíží k svému konci a hospody se tomu přizpůsobijí. Najíme se ale dobře, já si vyberu kapří hranolky s americkými bramborami, Marie si pochutnává na kuřecích hranolkách s nivou. Najím se do sytosti a ještě si něco odnesu s sebou na pokoj.

Proti nám jezdí davy cyklistů s čísly na svých gravelech. Jejich projížďka bude něco jako setkání cabrioletů či vozů Ferrari. Nikam nechvatají, jen se jako my orojíždí krásnou Českou Kanadou.

Bironí ranč v Rožnově...

...

...

Míjíme hrad Landštejn.

Zvonice ve Starém Městě pod Landštejnem z 16. století bývala původně strážní věží.

Od Stříbrného vrchu sledujeme po nebi putovat bílé berránky.

Nebo snad dole projel parní vlak?

Kříž u Filipova.

Kostel v obci Klášter.byl postaven na místě starého, vypáleného novokřtěnci po vyvraždění 40 řeholníků a pobití katolických věřících při mši svaté dne 22. července 1533. Pod oltářem se stékají tři léčivé prameny v jeden - studánku naleznete vedle kostela. Kněžiště je atypicky obráceno na západní stranu. (Mapy com)

..

...

...

...

Kostel sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici, původně gotický, byl poprvé připomínán v roce 1335, v 17. a 18. století byl po mnoha požárech barokně upraven. V interiéru se nacházejí např. gotické fresky z poloviny 14. století, náhrobní kameny ze zrušeného hřbitova, kaple sv. Barbory, ve věži jsou tři zvony. Barokní oltář je dílem sochaře Matthiase Strahovského a truhláře Jana Červenky, oltářní obraz Odevzdání klíčů namaloval Jan Leopold Teussinger. Pod kostelem je hrobka sloužící v 15. a 16. století jako pohřebiště pánů z Krajku. (Mapy com)

...

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1990. Mezi nejcennější dochované památky patří městské opevnění, kostel sv. Petra a Pavla, areál zámku či několik měšťanských domů. (Mapy.com)

...

Barokní sloup se sousoším z roku 1679 byl upraven v roce 1724, v roce 1837 restaurován. Jeho autorem je Z. Lichtenberg.

Hotel NOBYS.

Zámek Nová Bystřice prochází rekonstrukcí.

V parku.

Barokní kaple z roku 1715. Na stříšce socha Ukřižování, ve výklenku socha Panny Marie Bolestné.

Z Nové Bystřice k Staňkovu a Litschau

mapa Stopař

Ráno nikam nechvátáme, protože s Jirkou máme sraz v poledne u Staňkovského rybníka, kam to není z Bystřice zase až tak daleko. V klidu vyrážíme před desátou s tím, že se budeme courat. Jedeme kolem golfového hřiště, kde si každý sebereme jeden pomlácený zatoulaný míček. Míjíme v lese ukrytý rybník Blanko a blížíme se k lesnímu hotelu Peršlák. Dopoledne je stále dost chladno a tak i hotelu zastavíme a usadíme se na sluncem zalitých židlích. K tomu si ovšem musíme něco dát. Vyberu si hovězí vývar, Marií, která vzpomíná na léta, kdy nedaleko pobývala a sem se jezdila projet na kole, čaj. Lesní hotel leží nedaleko česko-rakouských hranic v krásném, tichém prostředí u rybníka, ale je na můj vkus dost drahý. Za polévku a čaj zaplatím 170 Kč a ani nemrknu. Ale ceny díky zbytečným válkám nesmyslně vyskočily nejen za stravu a pití. Dokud politici nebudou umět se mezi sebou dohodnout, klid nikdy nebude. Vždyť na zbytečné válce dnes vydělává kde kdo. Ten, kdo chudne, jsme my, obyčejní lidé.

Za Koštěnickým potokem, který napájí Staňkovský rybník, nás serpentiny vynesou lesem do kopců k Fabiánu a Bublavé skále. Stáčíme se pod Smírčí vrch a u bývalých Hajnic kufrujeme. Jedeme mimo cyklostezka, což by ani nevadilo, ale když zapomeneme odbočit k Staňkovu, dorazíme až k rybníku. Není kudy jet dál. Staňkovský rybník má nejedno privilegium. Jeho část leží při státní hranici s Dolními Rakousy a jde o nejhlubší (u hráze 16 m)a nejobjemnější rybník v celé České republice. I jeho obvod dlouhý celých 25 km je tím nejdelším. Založen byl v roce 1554 Mikulášem Ruthardem a původně nesl název Soused. Pro mnohé jde o nejkrásnější rybník v jižních Čechách.

Zase se vzdálíme jeho výsostným břehům, abychom ho hezky, tak jak máme, objeli. Menší zdržení znamená, že k restauraci U Sumečka dorazíme pár minut před dvanáctou. Objednáváme si hned dvakrát candáta a chlebem, malou plzeň, a vyčkáme, až na nás přijde řada. Stoly jsou hodně obsazené, kolostavy plné, nedělní pěkné počasí vylákalo ven stovky cyklistů. Brzy se k nám přidává Jirka a objednává si plzeň. Když od okénka zakřičí mezi jinými i jméno Roman, jdu pro naše porce. Jsou velké, stejně jako cena 700 Kč. Ale candát prostě levný není. Je moc dobrý, ale stejně ho nedojím a tak kousek zbude i na Jirku. Po azorských mořských rybách, které mi moc nechutnaly, jsem se rád vrátil k české rybě. Včera kapr, dnes candát. Tahle rybí restaurace může ale nabídnout mnohem víc ryb. Uvažoval jsem o štice, ale ta byla, tuším mořská. Kde by se tedy vzala ve Staňkovském rybníku. Jistě bude z Azor.

Nejedeni, napojeni a spokojeni odjíždíme zpět do lesů. Zde již Českou Kanadou krajinu kolem nás nazvat nemůžeme. Dotkli jsme se Třeboňska a míříme přes hranice do Rakous. Vlastně kousek kopíruju cestu autem s kámoškami, kdy jsme tudy před deseti dny jeli na dvoudenní výlet k Vranovské přehradě.

Ale nejen hrady a zámky je člověk živ. Čím hlouběji se dostáváme do Rakouska, tím upravenější je okolí cesty. Malebnost se zde měří záplavou květů v oknem domků a vzorně upravených trávníků. Časem to pro někoho může být i trochu nuda, ale zase ne až tak velká. Přehledná krajina se stále mění, cesty jsou čisté, bez výmolů. Jedeme rychle, protože ano dnes nemáme nijak velké převýšení ani vzdálenost. Projedeme Schlag a sjedeme do Litschau. Rakouský Lišov má necelé dvě tisícovky obyvatel a hezké, nakloněné náměstí s kostelem. Tato významná památka pochází z 13. století. Pozdně gotickému kostelu s křížovými klenbami a středověkými freskami dominuje vysoká věž. Interiér skrývá hodnotná umělecká díla, vitráže, oltáře od Hanse Greila, historické náhrobky, či varhany od Maurachera. Pokud od kostela odvrátíme oči nazpět, spatříme hrad, který je ovšem v soukromém vlastnictví a pro veřejnost nepřístupný.

Pár kilometrů jedeme k severu, poté lesem do Schandachenu. Za lesním komplexem leží Leopoldsdorf, za kterým již se budeme obracet k českým hranicím. Projedeme Raingers k rybníku Müllerteich se skromným tábořištěm. Vlastně ještě něco je jiného v Rakousku. Vesnice jako by byly vyprázdněné. Lidi téměř nevidíme, cyklisté chybí, já to vážně zvláštní a všimneme si toho všichni tři. Shon u tábořišť a kempů u Staňkovského rybníka, desítky cyklistů na stezkách, nic takového nevidíme. A to jedeme atraktivní krajinou v blízkosti hranice.

Od Hirschenschlagu zamíříme rovnou za česko-rakouskou hranici. Před námi je Artolec s kaplí připomínající kostel z roku 1891. Jeden z posledních dokladů připomínající původní německé obyvatelstvo, odsunuté po roce 1945. Kapli zdobí dvě niky s plastikami sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána a dle zpráv je uvnitř na půdě uložený původní hodinový stroj. Jedeme místy kdysi běžným lidem nedostupnými. K dokonale hlídané hranici železnou oponou se nikdo jen tak nedostal. Pocit odcizení a zmaru je v Artolci hodně i dnes cítit.

Golfové hřiště...

...

V terénu jsou vyznačeny i lyžařské trasy

V Lesním hotelu Pešlák zastavujeme na polévku a čaj. Cenu chtějí docela závratnou. Beru to jako vstupenku k focení.

...

...

...

...

...

...

...

...

Kousek Železné opony mají nově u Novomlýnského potoka. Nedaleko leží nejsevernější místo Rakouska

Sv. Jan Nepomucký.

...

Staňkovský rybník s rozlohou 272 ha a objemem 6,33 mil. m3 je šestým největším rybníkem na Třeboňsku a sedmým největším rybníkem v ČR. Byl vybudován v roce 1550 Mikulášem Ruthardem z Malešova. Ve své době byl dlouho největším rybníkem co do plochy i objemu. Dnes je nejdelším českým rybníkem (6 km), rybníkem s nejdelší břehovou čárou (25 km) a s největší hloubkou (u hráze 16 m). Je však nejméně výnosným, proto je využíván především pro rekreaci. (Mapy.com)

Hrad Litschau.

Litschau kostel a meteorologická historická stanice.

...

...

...

Česko-rakouská hranice...

...

Kaple v Artolci byla postavena v roce 1891, je jedním z posledních dokladů na původní německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto v roce 1945. Kaple je od roku 1979 v soukromém vlastnictví, bohoslužby se zde nekonají. V průčelí se nacházejí dvě niky s plastikami sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Na půdě je uložen původní hodinový stroj. (Mapy.com)

...

Nová Bystřice však stále žije. Zastavujeme u muzea veteránů a jdeme se s Jirkou podívat na staré americké kolosy. V bývalé textilní továrně nalézáme největší muzeum předválečných amerických automobilů v Čechách. Procházíme několik sálů, kde se seznámujeme s vývojem automobilového průmyslu. Zajímavé příběhy vystavených aut a jejich historie také zaujmou. Jen bychom museli být uvnitř celý den, abychom si vše stihli přečíst. Marie i tak venku čeká skoro hodinu.

V muzeu vegeránů Nová Bystřice. Navštivte v centru Nové Bystřice v bývalé textilní továrně Muzeum veteránů. Jedná se o první a největší muzeum předválečných amerických automobilů v Čechách. Expozice je umístěna do několika sálů, ve kterých se seznámíte s vývojem automobilového průmyslu. (Mapy.com)

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Večer jdeme do stejné restaurace, jako včera. Jen pozměníme objednávku jídel. Kuřecí nudličky s nivou a americké brambory si tentokrát dávám já.