Půltucet (říjen 2020) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2020) - příběh fotografie

Motto: „Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu.“ Gilbert Keith Chesterton

Když babí léto začne čarovat s paletou zářivých barev, jde o nejhezčí část celého roku. Zklidnění přírody po letní invazi lidí do ní je všude patrné. Jen ranní mlhy roztáhnou svůj jemný závoj, horské louky třpytivě zajiskří duhou, chycenou na tenké konečky trav. S touto krásou okolo mne se snadno vyrovnávam se samotou šumavské chaty, kde jsem se rozhodl "Raději zešílet v divočině".

1. Život si cestu najde

Neklid celého nám známého světa jako by se pozvolna zhmotnil v tragédii, apokalypsu, z níž není úniku a život visí na vlásku. Ale to není pravda. Život nejsme jen mi lidé, život na Zemi si vždy cestu najde.

To ostatně opatrně tvrdí i David Attenborough v novém filmu Život na naší planetě: „Jsem si jist jedním. Nejde o záchranu naší planety. Jde o záchranu nás samých. Pravda je taková: ať s námi, nebo bez nás, svět přírody se obnoví.“

. . .

2. Plešné jezero

Letos dost dlouho trvalo, než listí na stromech začalo zbarvovat krajinu žlutou a červenou pastelkou.Teprve druhou polovinu měsíce na horách projasnilo několik inveslunných dnů a zážitky byly úchvatné. Jako u Plešného jezera, kde je dobře patrné ono oživení, které podzim fotkám přináší.

. . .

3. Javory, javory

Jedním z nejpestřeji se zbarvujících stromů je javor mléč. Na horách v místech bývalého osídlení převážně německy mluvícího obyvatelstva byly různé druhy javorů hojně vysazovány. Pro mne zůstavají symbolem babího léta.

. . .

4. Květnaté bučiny

Mnoho přírodních rezervací u nás chrání právě květnaté bučiny. Chytrá Wikipedie o nich tvrdí, že se vyskytují na různých druzích hornin převážně ve středních polohách od 350 do 1000 m n. m. Podmínkou jsou hluboké, čerstvě vlhké půdy s dobrým rozkladem humusu. Stromové patro dominantně tvoří buk lesní, s příměsí v nižších polohách habru obecného, lípy srdčité, dubu zimního, ve vyšších pak jedle bělokoré a smrku ztepilého. Na suťových půdách se objevuje javor klen, javor mléč nebo jasan ztepilý.

O pestrost bylinného patra se stará mnoho vzácných rostlin, samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, kokořík přeslenitý, věsenka nachová, krtičník hlíznatý, mléčka zední, pitulník žlutý, bažanka vytrvalá či lesní tráva ječmenka evropská. Hojně rozšířena je strdivka jednokvětá. Z kapradin zde roste kapraď samec nebo bukovník kapraďovitý. Jarní aspekt tvoří violka lesní, plicník lékařský, mařinka vonná.

Obrázek zobrazuje vrchol Buglaty, na které se rozkládá přírodní rezervace Jaronínská bučina.

. . .

5. Utajená krása

Kvůli neobyčejným fotkám občas musíte překročit nějaký ten zákaz. Nemělo by to však ohrozit váš život, ani poničit přírodu. Většina zákazů míří na ty, kteří toto odlišit nedokážou. Pokud bych z cyklotrasy okrajem vojenského prostoru Boletice neodbočil přes zákaz k Ondřejovu, nevznikl by nikdy obrázek opuštěné výklenkové kapličky mezi Velkým Plešným a Chlumem.

6. O koních a lidech

Koně se do naší krajiny postupně vrací. Bez jejich přítomnosti na pastvinách a loukách bychom byli o poznání chudší. Již mnoho století s lidmi sdílejí vše dobré i špatné, co život přináší. Pokud by se z jakéhokoli důvodu náš dnešní křehký moderní svět zhroutil a vrátil o těch pár století zpět, stali by se koně opět mocnými pomocníky lidí.

∆ ∆ ∆

Zatím 38 hlasujících minulý měsíc rozhodlo, že boj je tentokrát velice vyrovnaný. Fotky Olšina a VVP Boletice získaly stejný počet hlasů. Ten samozřejmě pokračuje dál a vše se může změnit.

Ještě než vyběru LP desku pro chladné podzimní dny, dovolím si vás upozornit na fantazy knihu od mého dlouholetého společníka po horských stezkách, bratrance, od něhož si i na Šlápotách můžete přečíst čtyřdílný seriál Zápisky z cest, z dřevních dob, kdy já si vše uchovával pouze na fotkách a ve své hlavě. Čtivý příběh z jeho knihy, o které se píše, bude mít brzy další pokračování.

Příchozí - Pán snů / Vladimír Poklop

"Marek, na první pohled nenápadný a nevýrazný kluk, má odmala vlastnost řídit své sny, kterou tají před svým okolím. Když cesta do jeho podvědomí rozšíří jeho vnímání i na pochody ve svém těle, získává tím zcela nové schopnosti. Se svojí výlučností se svěří a předá ji svým dvěma nejbližším kamarádům. Postupně se všichni tři snaží rozvíjet své nové schopnosti a zároveň je skrývat před svými rodiči a „normálními“ spoluvrstevníky. Díky své zvědavosti narážejí na organizaci, která, zdá se, odpradávna soustřeďuje jedince s podobnými vlastnostmi a ta se je snaží zařadit mezi své členy. Dokáží se od ní udržet stranou nebo se jí budou muset podřídit? Jsou prvními svého druhu nebo jen dalšími v řadě? Snaha organizace dostat je pod kontrolu, je vtahuje v dalších pěti knihách jako po spirále do dalších a dalších problémových situací a dobrodružství, kdy se snaží uhájit svoji nezávislost před lidskou společností i organizací Kruhů. Zároveň před ně klade nové a nové záhady na něž je jejich zvídavost nutí hledat odpovědi."

A protože končíme knihou, která nás zavádí do říše fantazie a mystiky, přizpůsobíme tomu i výběr desky k poslechu. Šamanské rytmy Vikingů Meldom / Myrkr, jenž se rozléhají po širých severských pláních popoháněné ledovým vichrem, by mohly být ty pravé.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - říjen 2020

7 14% Život si cestu najde

9 18% Plešné jezero

6 12% Javory, javory

10 20% Května bučina

12 24% Utajená krása

7 14% O koních a lidech

Hlasovalo 51 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

1. listopadu 2020 08:19

azave říká

jasne Plesnak, co jineho !!! a drzte se vsichni !!! 

Rony

1. listopadu 2020 08:24

Rony říká

Jestě jsem teď opravil anketu, vypadla mi Utajená krása. Tu dám asi já

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.