Půltucet (září 2026) - příběh fotografie

Půltucet (září 2026) - příběh fotografie

Motto: „Mám sen o přírodě, sen o panoramatu Edenu. Samozřejmě, že mohu vyhledat přírodu i tady, ale jen miniaturní a vyplácanou člověkem. Ne, já stojím na mírné hoře v hustém trávníku, povívaném větrem, a pode mnou se rozkládá nekonečná příroda, svět, pravý svět, jak byl před člověkem. Jak bych rozpřáhl ruce! Jak bych padl na kolena! Jak by se mi z očí vyřinuly slzy!“ Ivan Diviš

Plameny svíčky

Život je jeden velký klam

Plameny svíčky lidem naději nosí

Když hluboko do tmy se propadám

Chodím rád chladivou nocí bosý

. . .

Pro hvězdy velkou slabost mám

Dívám se na ně a mám zvláštní pocit

Pak na režnou nit slova navlékám

Vlhká jsou, plná ranní rosy

. . .

1. O řekách a lidech

Abyste zažili dobrodružství, nemusíte nutně vydávat na cestu do vzdálených vod oceánů. Již jen večerní pohled na loďku plující po Vltavě nevšední zábavu slibuje. Řeky mají své vlastní kouzlo. Často si proklestily cestu horami, vytvořily kaňony a hluboká těžko přístupná údolí, kde můžete přírodu vnímat naplno. A je jedno, jestli se plavíte s lodí po hladině řeky, či se procházíte po jejím břehu.

. . .

2. Walden

S překvapením jsem při plánování cyklotrasy k bývalé osadě Rajchéřov zjistil, že rybník ukrytý uprostřed lesů České Kanady, nedaleko hranic s Rakouskem, se již nejmenuje Kačer, nýbrž Walden. Stejně jako chráněné území přírodní památky Rybník Walden. Měli jsme štěstí, že byla zrovna otevřená brána nedaleko Kamenného šťítu. Projeli jsme část nové křížové cesty pod Hadí vrch a za ním mohli spatřit v lesích ukrytý rybník s břehy posetými desítkami balvanů oblých tvarů.

. . .

3. Českou Kanadou

Možná bych se ani nepokusil z místa nad Dobrotínem vytvořit tenhle malebný obrázek, kdyby se nad zvlněnou krajinou neseskupily mraky, vypadající jako by pod nimi právě projel parní vláček. Ten sice po nedaleké úzkokolejce z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice o prázdninách jezdil, ale něco podobného by vytvořil jen stěží.

. . .

4. Samorosty

Příroda dovede vyvořit leccos. To dobře ví sběratelé samorostů. Z pestrého výběru v soukromém muzeu samorostů nedaleko Slavonic se mi nevybíralo snadno. Můžete procházet lesem denodenně desítky let a přesto si domů žádný úlovek nepřinesete. Abyste něco vůbec spatřili, musíte vlastnit oko zkušeného pozorovatele. Pokud budete úspěšní, přinesete si domů mýtické zvíře, které svět ještě nikdy nespatřil.

. . .

5. Zelendárky

Proč se tomuhle místu nedaleko Protivína říká Zelendárky, si můžeme domyslet. Pastvinami mezi lesy jižní části Písecký hor na kole projíždím rád. Pokud odsud vyjedete k vrcholu Vysokého Kamýku (624 m n. m.), budete mít možnost se z výšky 46 m porozhlédnout po okolí. Mimo blízkých věží JETE spatříte vrcholy Šumavy, Novohradských hor či Brdů. Ale pozor! Rozhledna bývá otevřena pouze o sobotách a nedělích od 13 h.

. . .

6. Bobří hráze

Českou krajinu velmi rychle obsazují bobři. Jejich díla spatříte nejen u šumavských Jeleních vrchů, odkud je tato fotka. Vytváří jezírka a mokřady, které přírodě prospívají. Nedávno novinami proběhla zpráva, že v oblasti Padrťských rybníků na říčce Klabavě bobři předešli realizaci od roku 2018 státem připravovaného nákladného projektu, jehož cílem bylo obnovit původní mokřady a zadržet vodu v krajině. Než se úřadům podařilo vyřídit všechna potřebná stavební a úřední povolení, rodinka bobrů evropských udělala přesně to, co plánovali vodohospodáři a inženýři.

∆ ∆ ∆

Druhý prázdninový měsíc srpen ovládá Půltucet historická bárka z doby objevování nových kontinentů Ve vlnách Altantiku. Její vedení je ale zatím velmi těsné.

V 80 letech zemřel Richard Tesařík, spoluzakladatel hudební skupiny Yo Yo Band. Stojí za to připomenout si jejich povedenou LP desku Karviná.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (září 2026) - příběh fotografie

20%O řekách a lidech

15%Walden

22%Českou Kanadou

10%Samorosty

17%Zelendárky

17%Bobří hráze

Hlasovalo 101 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.