S 9. M na paintballu

S 9. M na paintballu

Ve čtvrtek 9. června 2011 jsem vyrazil společně s 9. M Základní školy Dukelské ve Strakonicích na adrenalinový sport - paintball, s paní učitelkou Frühaufovou, zeměpis a výchova ke zdraví, a Harajdovou, hudební výchova a sbor, do nedalekého lesa u Strakonic - do Mladějovic.

Co je to vlastně paintball?

Jak píše Wikipedie, cituji: "je sport či zábava při které je cílem vyřadit protivníka zasažením kuličkou s barvou vystřelenou z paintballové zbraně (značkovače)".

Tento zcela bezkontaktní sport vznikl prý v Austrálii, kdy zdejší rančeři používali primitivní značkovací zbraně na značkování svého dobytka. Později začali střílet jeden po druhém. Je znám i jiný příběh o značkování stromů.

Oficiálně se první turnaj odehrál v roce 1981 ve Spojených státech amerických, New Hampshire. Hlavními tvůrci hry byli Bob Gumsey - obchodník se sportovními potřebami; Hayes Noel - makléř; a Charles Gaines - spisovatel.

Až v roce 1992 se tento sport dostal i do naší země a začala se tvořit různá seskupení hráčů a různých hřišť a stanovišť pro tento sport.

Naše cesta k tomuto sportu byla dosti rychlá, vlakem ze Strakonic do Mladějovic a poté kousek pěší chůze ke zdejšímu lesu, kde bylo vše pro nás připraveno.

Příprava

Co všechno tu máme?

To je nuda, honem...chceme jít na věc!

Krásně máme :-)

Ačkoliv počasí přálo, museli se všichni účastníci pořádně oblíct, neboť zásah kuličkou není nejpříjemnější a může udělat kdejakou modřinku. Proto všichni museli mít na hlavě ochrannou helmu, která však uši tak moc neschovala :D. Mnozí by mohliv vyprávět.

Vybavení

Oblíkat :-)

Jsme připraveni :-)

Týmy :-)

Helma

Hráli se dvě formy hry, ta první spočívala v tom, že byly dva týmy, jež mezi sebou soupeřily o získání vlajky. Jeden tým ji bránil, druhý se jí snažil ukořistit :-).

Hráči

Kam dáme vlajku?

Jako v amozenském pralese

Kdo získá vlajku...vyhraje :-)

Druhá forma hry se hrála až ke konci a to na život a na smrt. Ten, kdo vydrží do konce bez zásahu, vyhrává :-). Zdá se to jednoduché, ale co je lepší - útočit, nebo se skrýt? :D

Válečná porada

Dostal jsem to

No a my ostatní, co jsme nehráli a dávali pozor, jsme povídali, zpívali a opalovali se :-), hold parádní letní den...

Určitě tuhle hru doporučuju si zahrát. Tento výlet byl skvělý, především ve společnosti fajn lidí, takže jak by řekli naši sousedé: "Noch einmal, bitte" (Ještě jednou, prosím).

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.