Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Motto: "Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.“ (Andy Warhol)
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Motto: „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ Antoine de Saint-Exupéry / Malý princ
Pokračovat ve čtení...

Národní park Podyjí l. - Nový Hrádek

Národní park Podyjí l. - Nový Hrádek

Národní park Podyjí je s rozlohou 63 km² našim nejmenšíím ze čtyř NP. Na rakouské straně na něj navazuje NP Thayatal. Nejvyšším bodem je pohraniční Býčí hora s nadmořskou výškou 536 m a nejnižší bod leží v údolí Gránického potoka na úrovni 207 m n.m. Hluboké údolí řeky Dyje zde tvoří kaňonovité údolí, které zůstalo lidmi nedotčené. Žije zde mnoho vzácných rostlin i živočichů
Pokračovat ve čtení...

Čundrem na poslední tisícovky Šumavy ll. - Kapradinec jižní vrchol

Čundrem na poslední tisícovky Šumavy ll. - Kapradinec jižní vrchol

Sobotní ráno nám přiletělo vstříc a my můžeme pokračovat v pohodovém tempu kolem Schwarzenberského kanálu k Jelení. Přesouváme se do části Šumavy, jež se zove Želnavská hornatina. V ní se nachází všechny zbylé tisícovky. Kapradinec jižní vrchol bude prvním z nich.
Pokračovat ve čtení...

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Rozsáhlý celek Švihovské vrchoviny je rozdělený do mnoha menších pohoří a zaujímá převážnou část okresu Plzeň-jih a přilehlé oblasti Rokycanska, Klatovska a Domažlicka. Nejvyšším vrcholem je Koráb u Kdyně. Moje cyklotrasa zmapuje značnou část tohoto pohoří.
Pokračovat ve čtení...

Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo

Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo

Druhý den jedeme do Čížova, odkud přejdeme hranice k hradu Hardegu. Tentokrát doplním naše pěší turisty, aby vznikl čtyřlístek. Večer si ještě projedu Znojmo a jeho zajímavou část Hradiště.
Pokračovat ve čtení...

Labské pískovce I.

Labské pískovce I.

Jedním z míst, která mě baví objevovat, jsou pískovcová skalní města. Jejich úžasný fotogenický potenciál je nekonečný. Vždy si z těchto míst přináším velké množství fotek i zážitků. První den se procházíme mezi Rájeckými skálami a po stolové hoře - Děčínském Sněžníku.
Pokračovat ve čtení...

Orlické hory pěšky i na kole l. a Králický Sněžník

Orlické hory pěšky i na kole l. a Králický Sněžník

Bohémskou trilogii završíme po Hrubém Jeseníku a Krušných horách v horách Orlických, na které si necháme hned osm dnů z letošního léta. Díky koronaviru a všelijakým opatřením se nám do ciziny nechtělo, vždyť i v naší překrásné a pestré vlasti je stále co objevovat. Ponořme se tedy do hlubokých lesů Orlických hřbetů, které se táhnou desítky kilometrů a poskytují nevšední zážitky. Nedaleký Králický Sněžník pak bude pověstnou třešničkou na dortu.
Pokračovat ve čtení...

Český les - Tachovsko ll.

Český les - Tachovsko ll.

Třetí den se vydáváme Českým lesem k jihu, abychom si projeli jeho podhůří k Tachovu a k přehradě Lučina. Narazíme na vodní díla bobrů, kteří zde na potocích tvoří hráze. Velmi zajímavou trasu si necháme na poslední den, kdy se vydáme k Mži a jejím přítokům. Stráně a hluboké kaňony Mže a Kosového potoka se nám odmění skvělými zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

"Někdy jste tak sami, až to dává smysl.“ Charles Bukowski
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.