Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 5. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie

Motto: "Nemůžeš plavat k novým obzorům, dokud nebudeš mít odvahu ztratit z dohledu břehu.“ (William Faulkner)
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Motto: "Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.“ (Andy Warhol)
Pokračovat ve čtení...

Mrazivý dech Jižních Čech

Mrazivý dech Jižních Čech

Zimní krajina přináší nové pohledy na nám známá místa. Cílem mnoha turistů se stává zamrzající Stropnický vodopád v Terčino údolí. O pár dnů později jsme využili možnost sestoupit do podzemí vodní elektrárny Lipno l. a k tomu přidali výlet na nedaleký Vítkův kámen.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie

"Je lepší kráčet sám než v davu, který jde špatným směrem. " Herman Siu
Pokračovat ve čtení...

Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo

Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo

Druhý den jedeme do Čížova, odkud přejdeme hranice k hradu Hardegu. Tentokrát doplním naše pěší turisty, aby vznikl čtyřlístek. Večer si ještě projedu Znojmo a jeho zajímavou část Hradiště.
Pokračovat ve čtení...

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Znovu vyrážíme se Strakonickou cestovkou Ciao do hor Itálie. Tentokrát míříme do pohoří, která již nejsou řazena do Dolomitů, přestože mají podobný charakter. První den prozkoumáme ještě okolí dolomitského Corpatsche a využijeme trasu přes zelené pahorky Panorama weg. Náš týdenní pobyt je však situován do sedla Tonale mezi horské masívy Ortleru a Adamello-Presanella, které jsou jedinými zaledněnými pohořími italských Alp.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet 2022 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2022 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Znovu si můžeme osvěžit příběhy několika vybraných fotek. Jsou to ty, které získaly v loňském roce nejvíce hlasů. Při rovnosti hlasů k datu zvěřejnění zařazeji v některém z měsíců více fotek.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Motto: „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ Antoine de Saint-Exupéry / Malý princ
Pokračovat ve čtení...

Český les - Tachovsko ll.

Český les - Tachovsko ll.

Třetí den se vydáváme Českým lesem k jihu, abychom si projeli jeho podhůří k Tachovu a k přehradě Lučina. Narazíme na vodní díla bobrů, kteří zde na potocích tvoří hráze. Velmi zajímavou trasu si necháme na poslední den, kdy se vydáme k Mži a jejím přítokům. Stráně a hluboké kaňony Mže a Kosového potoka se nám odmění skvělými zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet 2021 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2021 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Znovu se můžeme společně podívat, které "fotky s příběhem" dostaly v jednotlivých měsících roku 2021 v "Půltuctu" nejvíce hlasů a vybrat tak fotku minulého roku. A nebo si jen prohlédnout obrázky, jež zaujaly jiné.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.