Fotografie uživatele Rony

« Předchozí fotografie Další fotografie »

Ohodnoťte fotografii

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Autor fotografie

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K této fotografii zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na ni vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Nejoblíbenější články

Další oblíbené články »

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Náhodné fotografie

U Buškova Hamru nejdete také několik veteránů. Chvalšiny jsou sice kousek za hranicemi CHKO, ale určitě stojí za krátkou zastávku. Kostel svaté Máří Magdalény je největší chvalšinskou chloubou. Díky znamenitým objevům restaurátorů v devadesátých letech našeho století při odkrývání a obnovování maleb v kostele jsme se o něm dozvěděli mnohem víc, než bylo donedávna známo. Současný kostel je už druhou stavbou tohoto druhu v obci, neboť již před ním tu stál jiný kostelík, zasvěcený stejné světici. Nynější kostel byl postaven v pozdně gotickém slohu v letech 1487 -1507, o čemž svědčí několik letopočtů dochovaných porůznu v kostelní lodi.Některé práce se dokončovaly až do roku 1514. Velká část kostela je dílem slavné rožmberské stavební huti a jejího stavitele Hanse Götzingera. Jeho jméno je uvedeno uprostřed na klenbě lodi. Kostel byl v průběhu času běžně opravován. Při restaurátorských pracích byla nad Vítězným obloukem objevena rozměrná nástěnná malba, zobrazující Poslední soud. Jejím autorem byl v roce 1514 mistr Jakub Pecka, jak je u malby uvedeno. Byly odkryty i další nástěnné malby v okolí prvního klenebního svorníku v lodi, který má podobu trnové koruny. V blízkosti svorníku je rodový znak pánů z Rožmberka pětilistá růže. Varhany na kůru byly postaveny v roce 1672. Hudební kůr spočívá na dvou zděných sloupech a jeho druhé patro, zřízené v roce 1846, na sloupech litinových. Kostelní loď má kombinovanou síťovou a hvězdicovou klenbu předhusitského typu, je ovšem ale z pozdější doby. Celý interiér činí na příchozího hluboký dojem a vzbuzuje v něm pocit radosti nad jeho krásou. Až na menší dobové úpravy se loď dochovala v původní podobě. Krátká navzájem se přesekávající žebra v klenbě lodi tvoří obrazce šesticípých hvězd. Dvojnásob žlábkovaná žebra se opírají o bohatě členěné přípory, které se sbíhají do tří otevřených svorníků. Dva z nich jsou roubeny stylizovanou trnovou korunou. Přípory u hudebního kůru jsou zdobeny růžicí. Dvě vysoká okna na severní straně lodi nemají kružbu, další dvě okna na jižní straně jsou trojdílná a jsou vybavena původními pozdně gotickými kružbami. Na opěrných pilířích i jinde v lodi se dochovaly četné kamenické značky.
... Socha Vardana Mamikonjana, Jerevan
V detailu Ostrý Roháč a Plačlivo. Bez Járy Cimrmana to nejde.
Univerzitní fakulty
bunkry ve svahu kopce Houpák Na nový objektiv jsem nasadil polarizační filtr a poněkud zmatený výstup jsem musel hodně dohánět softwarem. Fotky jsou i tak barevné az až...

Další náhodné fotografie »

Jaký typ výletů preferujete?

1386 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

942 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

705 23% Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 3033 čtenářů Archiv anket

Náhodné články

Další náhodné články »

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.