Nejoblíbenější články 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Adamello - Presanella a Ortler ll. - NP Stelvio, Passo dei Contrabbandieri, Passo Presena

Adamello - Presanella a Ortler ll. - NP Stelvio, Passo dei Contrabbandieri, Passo Presena

Třetí den nám ukazuje svoji přívětivou tvář Národní park Stelvio, jenž patří do skupiny Ortleru. Jeho ledovcové splazy dávají vzpomenout na slavného muže z ledu Ötziho kterého našli nedaleko. Další den se touláme kolem Passo Tonale a využíváme plně lanovky zdarma.
Pokračovat ve čtení...

Čundrem na poslední tisícovky Šumavy l. - Špičák

Čundrem na poslední tisícovky Šumavy l. - Špičák

Kdy jsem vystoupal na svoji první tisícimetrovou horu, nepamatuji, ale jistě to byla některá z těch, které leží poblíž rodné Zlivi. Tipl bych si Kleť či Libín, atraktivní vrcholy s rozhlednami, k nimž míří i dnes rodiny s dětmi. Nyní mám před sebou několi posledních nezdolaných šumavských tisícovek a vandr, při kterém je společně s kamarády hodlám zdolat. Opět po letech balíme bágl a stávají se z nás čundráci.
Pokračovat ve čtení...

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Znovu vyrážíme se Strakonickou cestovkou Ciao do hor Itálie. Tentokrát míříme do pohoří, která již nejsou řazena do Dolomitů, přestože mají podobný charakter. První den prozkoumáme ještě okolí dolomitského Corpatsche a využijeme trasu přes zelené pahorky Panorama weg. Náš týdenní pobyt je však situován do sedla Tonale mezi horské masívy Ortleru a Adamello-Presanella, které jsou jedinými zaledněnými pohořími italských Alp.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Motto: "Změna je pravidlo života. Ti, kteří se dívají pouze na minulost a přítomnost, s jistotou minou budoucnost.“ (John Fitzgerald Kennedy)
Pokračovat ve čtení...

Na vrcholy mezi Luzným a Roklanem

Na vrcholy mezi Luzným a Roklanem

Tři z poslední pětice zbyvajících hlavních tisícovek celé České republiky neodolaly soustředěnému ataku Václava H., který je již jen kousek před splněním svého mnohaletého sběratelského úsilí. K ruce měl tentokrát nejen svého "věrného" šerpu Romana, ale po další době i moji maličkost. Byť jsem se dobrovolně pasoval do role pouhého pozorovatele.
Pokračovat ve čtení...

Šumperk IV. - Šumperk, Velké Losiny a rozhledna Háječek

Šumperk IV. - Šumperk, Velké Losiny a rozhledna Háječek

Je sobota a konečně se dostaneme i na kulturu. Projdeme si Šumperk, kde vystoupáme na radniční věž, ve Velkých Losinách projedeme zámek a ruční papírnu. Neopomeneme ale ani sportovní stránku.
Pokračovat ve čtení...

Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Vlastně jsem měl být někde úplně jinde, ale když člověk dělá chyby, musí se naučit improvizovat. Takže moje zjištění na parkovišti u šumavské Dobré, že nemám dobitou baterii elektrokola, znamenalo možnost hledat náhradní program.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie

Motto: "Hodnotu okamžiku nepoznáte, dokud se z něj nestane vzpomínka.“ (Theodor Seuss Geisel)
Pokračovat ve čtení...

Dolomity - Fontanazzo l.

Dolomity - Fontanazzo l.

Po dvouleté pauze zaviněné hrátky s covidem znovu s CK Ciao míříme do překrásných hor. Italské Dolomity otevírají svoji náruč plnou zážitků, neskutečných pohledů a pohodových treků. Již není co si dokazovat, a tak se pojďme společně potěšit krajinou, kterou jako by si kdosi vysnil.
Pokračovat ve čtení...

Krajem Christiana Battaglia

Krajem Christiana Battaglia

Velmi pestrou krajinu, která se skládá z mozaiky luk, kopců a lesíků, si projedeme po stopách českého amatérského cyklisty, jenž v sedle kola urazil kolem 935 000 km. Cyklisty, který nikdy nic nevyhrál, přesto byla po něm pojmenována šumavská silniční cyklotrasa č. 33 a na jeho počest se každoročně v srpnu pořádá v Záboří u Blatné Tour de Battaglia. Letos uplynulo 32 let od nečekaného skonu Christiana Battaglia v sedle jeho závodního kola u kopce Tisovíku nad Strakonicemi. O jeho úsilí v sedle závodky napsal krásnou povídku Baroni v sedlech Ota Pavel. Obec Záboří vydala krátkou brožurku, kde se můžete dočíst mnoho zajímavostí o Christianovi i jeho sestře Blance.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.