New York: monstrózní les mrakodrapů

New York: monstrózní les mrakodrapů

Město, kam by se spousta lidí chtěla podívat. Město módy, divadel, filmů, umění a především finančních machinací. Město se spoustou strašně vysokých budov. Město, které nikdy nespí. Je to však dobrá turistická destinace? Stojí za návštěvu i přes drahý let a všechen ten hluk, špínu a jiné neduhy velkoměsta? Zkusme si na tyto otázky v článku odpovědět.

New York City, tak zní celý název města. Často se zkracuje na NY nebo NYC a Američané občas říkají jen "the City." Trocha ohromujících čísel: žije v něm přes 8 miliónů obyvatel, což ho činí největším v USA a 19. na světě ve velikosti populace. Celá metropolitní oblast však má skoro 19 miliónů, což ji činí 7. největší na světě. Mluví se tam až 800 různými jazyky. Rozloha města je 800 km čtverečních (nepočítaje vodu), tedy jen dvakrát větší než rozloha Prahy!

Historie města sahá do roku 1624, brzy po založení se jmenovalo New Amsterdam. Po 40 letech přešlo pod vládu Britů a získalo své dnešní jméno. Od roku 1785 tam pět let sídlila vláda USA.

Město se skládá z pěti obvodů: Bronxu na severu, Brooklynu na jihovýchodě, Queens na východě, Staten Island na jihu a konečně Manhattanu, "srdce NY", jež je zhruba uprostřed. O Manhattanu je celý tento článek, jinam jsme se nevypravili, neboť to tam nejspíš není tak zajímavé.

Mapa Manhattanu. Ulice jsou ve čtvercové síti (až na pár výjimek jako Broadway), orientované buď od severu k jihu, nebo od východu k západu, příčemž ale všechny světové strany jsou trochu otočené po směru hodinových ručiček. Tedy například ulice na sever vede přesně na severovýchodosever :-)

Manhattan je neoficiálně rozdělen na tři části: Downtown na jihu, Midtown uprostřed a Uptown na severu, kde už nejsou vysoké mrakodrapy. (Tyto pojmy se používají i v jiných městech USA, např. v New Brunswicku mě lidé posílali na poštu do Downtownu.) V Downtownu mají ulice jména, ale jinak není NY moc originální: ulice od západu k východu jsou označované "street" (ulice) a číslované od 1 do 220 (číslování pokračuje v Bronxu, na mapě jsem zahlédl 263th St!). Ulice od severu k jihu jsou spíše třídy, označují se "avenue" a v nejširším místě jich je jen 12, jelikož nejsou tak hustě nasázené jako ulice od západu k východu.

Více o New Yorku najdete na Wikipedii.

(V článku občas píši ceny v dolarech, momentální kurz je zhruba něco přes 20 Kč na dolar.)

První výlet do New Yorku

Můj pobyt v USA byl s New Yorkem tak trochu svázán, i přestože jsme bydleli hodinu cesty vlakem či autobusem na jih od něho. Do New Yorku na letiště Johna Fitzgeralda Kennedyho jsme přiletěli a na konci pobytu jsme z něho i odletěli. Při cestě do Washingtonu jsme cestovali přes toto velkoměsto a stejně tak při návratu zpět. A dvakrát jsme ho jeli poznávat na celý den.

Při cestě z letiště a na letiště jsme toho moc neviděli. Jen při cestě tam zrovna přesouvali raketoplán Enterprise po řece směrem k New Yorku, ale vyfotit se mi ho z taxíku nepodařilo. A taky jsme zahlédli Sochu svobody, byla však velmi daleko.

Vydejme se tedy na první jednodenní výlet do NY. Stejně jako v případě Philadelphie a Washingtonu jsme museli dojít 50 minut do New Brunswicku na vlak a pak jsme jeli necelou hodinu na Penn Station.

Pár z nás už v NY bylo, tak jsme rychle našli směr a vyrazili na sever k Central parku po 7th Ave. Byl jsem z mrakodrapů ohromen, ale ostatní šli dost rychle, tak jsem je musel brzdit, abych stíhal fotit. Asi se chtěli hned dostat do příjemnějšího prostředí parku, což chápu.

Cestou jsme prošli přes Times square, asi nejšílenější místo v New Yorku. Nachází se na křížení tříd 7th Avenue a Broadway. Obklopeni ze všech reklamami jsme procházeli davem, abychom se dostali pryč, na klidnější místo. Hluk je však v Manhattanu, obzvláště v Midtownu, všudypřítomný ...

Alespoň vzduch nebyl nijak extra špatný, i když samozřejmě ani dobrý. Nekýchal jsem ze smogu, ani jsem nezaznamenal moc smradu (kromě míst nad ventilací z podzemí).

První pohled na Manhattan po výlezu z Penn Station

Empire State Building (tehdy jsem ani nevěděl, co to fotím :-)

Newyorská ulice

V lese mrakodrapů jsem poprvé, tak fotím a fotím, bez velkého ohledu na kvalitu.

Nepříliš hezký mrakodrap

Typické žluté taxíky jezdí všude.

Newyorské nebe. Škoda, že bylo zataženo.

Blížíme se k Times Square a mrakodrapy začínají pokrývat reklamy.

Stavba mrakodrapu aneb i New York se ještě stále vyvíjí.

Times Square

Mrakodrapy nad Times Square

Times Square je nejšílenější místo v Manhattanu. Všude obrazovky pokryté reklamami, spousta lidí a aut ...

Mrakodrapy nad Times Square

Sochy na Times Square

Barák celý pokrytý obrazovkou.

Další stavěný mrakodrap

Stavba z větší blízkosti. Jeřáb je opravdu vysoký. Aby se neohýbal či dokonce nezlomil, je připoután k budově, jíž pomáhá stavět.

Central park je podle mě zdaleka nejhezčí místo v New Yorku. Poprvé byl otevřen roku 1857 a nachází se v něm malá ZOO, softbalová hřiště, několik jezer a další zajímavosti. Rozkládá se na obdélníku o stranách 4 km a 0.8 km, poskytuje tedy dostatečnou plochu pro rekreaci miliónů newyorčanů.

My prošli půlku parku od jihu k Metropolitnímu muzeu umění, nacházejícímu se přímo v parku. Obsahuje kolekci více jak dvou miliónů prací a plochou se řadí mezi největší muzea na světě. Strávili jsme tam asi dvě hodiny, pak nás vyhnal hlad. Samozřejmě jsme neviděli vše a nikde jsme nestrávili dlouhou dobu. Sympatické bylo dobrovolné vstupné (dali jsme jim každý 10 dolarů) a mohlo se tam fotit, akorát bez blesku. Ve fotogalerii pod článkem najdete více ukázek umění než přímo v článku.

Na jižním okraji Central parku

Vstup do Central parku. Po silnici naštěstí nemohou jezdit auta.

Koňské taxi po Central parku

Po asfaltovém okruhu, jež vede okolo celého parku, běhá spousta lidí.

Skalky v Central parku

Pod mostem hraje někdo na trubku

Pouť a mrakodrapy

Skála, stromy a mrakodrapy. Co vydrží nejdéle? Vsázím na skálu.

Shakespeare vážně shlíží dolů na lidi. Nebo má v ruce mobil a čte si zprávy?

Jeden z mnoha nápisů na lavičkách. Na tomto je jakýsi milostný vzkaz v polštině.

Zelené jezírko spolehlivě sebere každému chuť vykoupat se i v největších vedrech.

Fontána u terasy a jezírka.

Terasy

Fontána zblízka

Další jezírko, tentokrát s lepší barvou.

Alenka v říši divů (v tomto případě mrakodrapů)

Metropolitní muzeum umění

Vstup do Metropolitního muzea umění

Salvator Dalí

Pablo Picasso

Hyperrealismus

Můj oblíbený Claude Monte: italské Alpy a palmy

Japonské umění. Mírné osvětlení působilo příjemně, na druhou stranu se špatně fotilo.

Starověké sochy

Na pozdní oběd jsme chtěli do čínské čtvrti, neboli Chinatownu, do jedné restaurace na doporučení od kamaráda. Chinatown se nachází na jihu Manhattanu u stanice Canal St, jeli jsme tedy metrem. Metro v New Yorku je mnohem rozsáhlejší než v Praze, má plných 421 stanic a 26 linek. Oproti Praze jezdí celý den i noc, ale prostory jsou tam menší a špinavější (nebo mi tak alespoň přišly).

V čínské restauraci jsme si mohli vyzkoušet jíst s hůlkami, ale naštěstí nám dali i příbory. Měli jsme chutnou a lehkou rybu a k pití velmi dobrý čaj, jež nám dali zadarmo (místo klasické vody).

Posilněni jsme se vydali dál procházet New York. V Chinatown jsme se proplétali úzkou uličkou plnou aut a lidí, lemovanou trhovci. Ti nabízeli především mražené ryby, někdy i živé. Atmosféra tam byla živá, říkal jsem si, že takhle asi vypadají asijská tržiště.

Z Chinatownu jsme přešli do sousední čtvrti Little Italy, v překladu Malá Itálie. Prošli jsme uličkou plnou (drahých) restaurací a vydali jsme se podívat se na Brooklynský most. Nakonec jsme došli ještě ke Ground zero, kde dříve stála dvojčata -- dva mrakodrapy Světového obchodního centra (World Trade Center). Teroristickým útokem 11. září 2001 však byla zničena a Američané teď budují jeden mrakodrap, který má nahradit dvojčata a který bude ještě o malinko vyšší (špička bude ve výšce 546 m, vyšší z dvojčat ji mělo v 526 m), i když bude mít méně pater (104 místo 110) a střechu ve stejné výšce.

Poté jsme se shodli, že jsme unaveni a dojeli jsme metrem na nádraží Penn Station. Tam jsme zjistili, že za chvíli sice má jet vlak, ale je zrušen, tak jsme museli čekat necelou hodinu na další. Proč ho zrušili, netuším.

Chinatown, neboli čínská čtvrť, je plná lidí a především aut. Trhovci tam na ulici prodávají mražené nebo i živé ryby, žáby a podobně. Tohle je však asi jen slabý odvar atmosféry na asijských tržištích.

Chinatown. Všimněte si venkovních schodišť na panelácích.

Little Italy, neboli malá Itálie, je v podstatě jen jedna ulice, i když dřív bývala větší. Naštěstí do ní nesmí auta a celou ji lemují restaurace.

Mrakodrap se zvláštními tvary.

Brooklynský most.

Nové World Trade Center se i deset let po neštěstí staví. Není se však co divit, bude mít špičku v 546 metrech!

Pohled na stavěný mrakodrap zespodu.

Skrz NY na cestě do Washingtonu

Při výletě do Washingtonu jsme procházeli New Yorkem na cestě tam i zpět. Cestou tam jsme přijeli na nádraží Penn Station na 33th St a v raní ospalosti došli na autobusové nádraží na 42th St. Cesta nebyla záživná, stejně tak autobusák. Jedná se o poměrně nepřehlednou asi třípatrovou budovu, kde jsme jen se štěstím našli stanoviště autobusové společnosti Megabus. Bylo v ošklivém podjezdu.

Na cestě zpět jsme se ocitli v New Yorku po jedenácté hodině večerní. Přestože jsme to měli kousek na vlak, rozhodli jsme se dojít na autobus (měli jsme necelou hodinu). Město nám potvrdilo, že nikdy nespí. Všude byla spousta lidí, dokonce mi připadalo, že těch lidí je v ulicích víc než přes den. Všude světla, hluk neutichl. Noční klid tam bude možná v 5 ráno ...

Empire State Building v noci

Druhý výlet do New Yorku

Po prvním výletu do New Yorku nám stále zbývalo pár míst, která jsme chtěli vidět. Především jsme se ještě nedostali nahoru na žádný mrakodrap a chtěli jsme spatřit Sochu svobody. Seznam jsme doplnili ještě o dalších pár míst, aby cesta stála za to. Jako mrakodrap byl vybrán Empire State Building, ale Socha svobody je do října 2012 zavřená, tak jsme od cesty přímo k ní upustili.

Po příjezdu do New Yorku (tentokrát autobusem) jsme se hned vydali k zlatému hřebu dne: rozhledu z Empire State Building. Tento mrakodrap má střechu ve výšce 381 metrů a špičku v 443 metrech, což z něho činí velmi slušnou rozhlednu i v takovém lese mrakodrapů jako je Manhattan. Byl nejvyšší na světě od roku 1931 do roku 1971, kdy ho v prvenství vystřídalo jedno z dvojčat Světového obchodní centra. Dostat se dá až do nejvyššího 102. patra, nám bohatě stačila vyhlídková plošina v 86. patře za poloviční cenu, tedy 27 dolarů.

Díky koupi lístků přes internet jsme nemuseli stát jednu frontu v mrakodrapu, čekalo nás však nejméně dalších pět na kontrolu lístků, výtahy, "povinnou" fotku, kterou jsme si pak mohli zakoupit (ta fronta se asi ani nedala přeskočit!), a podobně. Výtah nás pak konečně vyvezl do 80. patra, zbytek jsme šli pěšky (čekat další frontu na výtah nemá cenu). Na schodech se občas pořádají závody, ale celou cestu na nich normálně absolvovat (bohužel :-) nelze.

Jo a ještě pozor na četné černochy před mrakodrapem, kteří falešně kamarádským způsobem nabízejí "úžasné" vylepšení lístků, např. přeskočení front. No řekněte, kdo by nezaplatil zhruba 20 dolarů za přeskočení front dlouhých maximálně půl hodiny? (I když by vše mohlo být delší, my tam neměli zrovna nával.)

Empire State Building

Pohled na Empire State Building od spodu

Uvnitř Empire State Building

Pohled na mrakodrapy v Downtownu

Úzká budova Flatiron

Pozlacená střecha zaujme.

Socha svobody je pořád hodně daleko

Pohled směrem k Brooklynu

Mrakodrapy Midtownu tvoří železobetonový les

Za nimi se skrývá Central park

Panoráma Midtownu

Pohled na zátoky okolo NY. V popředí Chrysler Building, což byl nejvyšší mrakodrap na světě před dostavěním Empire State Building

Jsme samozřejmě za mřížemi

Pohled přímo dolů. Všimněte si opět žlutých taxíků.

Stavba One World Trade Center

Spousta lidí na vyhlídce

Pohled na špičku

Taxíky na ulici a spousta lidí na přechodech

Mrakodrapy jsou vlastně takhle maličké!

Dál jsme pokračovali v prohlížení zajímavostí, přičemž jsme postupovali na jih. Jako první jsme se šli podívat na Flatiron, úzký trojúhelníkový mrakodrap, jež byl postaven už v roce 1902.

Poté jsme šli na západ k 10th Avenue, u níž je park vybudovaný na bývalé železniční trati, jež vedla pět metrů nad zemí od severu k jihu napříč částí Manhattanu. Park je velmi nový, zhruba třetina byla otevřena v roce 2009, další část v roce 2011 a zbytek ještě není hotový.

Příjemnou procházkou (na New York) jsme došli na jeho jižní konec, poblíž něhož jsme zapadli do jedné náhodné restaurace. Moc dobrá nebyla, za dvacet dolarů jsem dostal sice velký, ale podle mě přemaštěný Gordon Bleu. Hlavně se však kamarádovi později udělalo špatně, zřejmě z tamního hamburgeru.

Flatiron Building

Na bývalé železniční trati je High Line elevated park

Procházíme parkem směrem na jih. Pod námi jsou ještě staré kolejnice.

Budova galerie umění se tyčí nad parkem.

Zbytky železniční trati, vzadu vyčuhuje Empire State Building

Jachta na řece Hudson

Křížení tratí v lesíku

Po jídle jsme se přesunuli metrem na jižní cíp Manhattanu na stanici South Ferry (jižní trajekt). Hned poblíž jsme viděli vyloďovat se trajekt na Staten Island, z něhož je prý velmi dobře vidět Socha svobody. My však neměli čas a možná je za ty peníze lepší dojet přímo na ostrov s tou sochou.

Místo toho jsme se prošli po Battery parku a podívali se na Sochu svobody alespoň z dálky. Pak jsme šli k začátku slavné ulice Broadway. Ta je známá díky divadlům, ty jsou však jen v její části. Celkem totiž měří 29 km a vede skrz celý Manhattan (od jižního cípu) a Bronx, mimo New York ještě pokračuje dalších 24 km. Mohlo by se zdát, že půjde o nejdelší ulici na světě, té však nesahá ani po kotníky. V Kanadě mají totiž jednu dlouhou skoro 2 000 km! (A Rusové by si mohli zadefinovat ulici přes celou Sibiř :-)

Hned po několika stech metrech Broadwaye je napravo ulice Wall street, finanční centrum světa, a nalevo World Trade Center. Na obě jsme se podívali, nikam dovnitř jsme však nešli. Mohli bychom navštívit památník 11. září, ale to vyžadovalo vystát si nemalou frontu, i když by asi nebyla na déle než půl hodiny.

Nakonec jsme se v Downtownu chtěli podívat na budovu radnice, ta je však schovaná mezi stromy v malém parku, tak nešla nijak zajímavě vyfotit.

Svatyně svaté Elizabety Setonské ostře kontrastuje s mrakodrapem

Trajekt na Staten Island. Z něho je prý velmi dobře vidět Socha svobody, trajekt se k ní dost přiblíží.

Na začátku ulice Broadway je velký býk, tzv. Charging bull. Kvůli četným turistům ho šlo jen těžko vyfotit lépe.

Úzká ulička v Downtownu působí až depresivně. (Zřejmě jde o ulici Exchange.)

Nebe v NY podruhé, tentokrát ve Wall street

Budova burzy ve Wall street.

Federal Hall National Memorial, neboli památník federální budovy, která byla zbourána v roce 1812. Dnes je zde muzeum oslavující události, které se tu staly, hlavně inaugoraci prvního prezidenta USA, George Washingtona.

Wall street

Památník a za ním budova, kde sídlí Trump University

Velká vlajka na budově burzy

Nápisy na schodech památníku Federal Hall

One World Trade Center

Znázornění neštěstí z 11. září

Pomník 11. září

Nadchodem jsme se omylem dostali do World Financial Center, mrakodrapu vedle World Trade Center

Takto nejlépe se nám podařilo vidět Sochu svobody.

Památník irského hladomoru působí mezi mrakodrapy svěže, i když má navodit dojem bídy ruinami domů.

Mrakodrap se zvláštními tvary

Po šesté večer jsme ještě vyrazili k Central parku do Rockefellerova centra, kde chtěl kamarád nakoupit dárky. Obchodní centrum v mrakodrapu se však ukázalo jiné, než jsme čekali a kolem sedmé už byla více jak půlka obchodů zavřena. Třeba obchod metropolitního muzea umění, kde by se dalo sehnat něco pěkného, už "nepremával", za to kabelky měly stále otevřeno ... Tak jsme nic nekoupili a přesunuli se pěšmo na autobusové nádraží. Tam jsme akorát prošvihli jeden autobus a druhý nám ujel, protože řidič neprodával jízdné v autobuse (i když při cestě z Washingtonu ano) ... Naštěstí autobusy jezdí jednou za půl hodiny i v sobotu večer.

Tím skončilo naše poznávání monstrózního lesa New Yorku.

Mrakodrap Rockefeller Center už vidíme za stmívání

Prometheus a vlajky okolo. Českou se mi tam nepodařilo zahlédnout.

Umění nad recepcí mrakodrapu.

Uvnitř Rockefellerova centra, v přízemí a ve dvou podzemních patrech, je obchoďák. Odlišnost od našich křiklavých obchoďáků je vidět na první pohled. Z mramoru čiší luxus, ale na mě tam bylo docela dost temno.

V obchodě s legem vidíme sochu Atlase, která je i u Rockefellerova centra, ale nenarazili jsme na ní. Tak alespoň si ji můžeme představit z podoby jejího lego bratříčka.

Pokud nemáte fotek výškových budov pořád dost, o několik víc jich najdete ve fotogalerii. Stejně tak část fotek umění z muzea je jen tam.

New York je obrovský a i jeho okolí je zajímavé, zmiňme se tedy, co jsme nenavštívili. Především Sochu svobody, jež je bohužel do října 2012 zavřená. K ní, tedy na Ostrov svobody (Liberty Island), se jede lodí a součástí prohlídky je i návštěva Ellis Island, kam proudili imigranti z celého světa toužící po životě v Novém světě. Výlet stojí 24 korun ... ehm, dolarů. A určitě se dá najít spousta dalších muzeí, které stojí za návštěvu, například muzeum moderního umění. Osobně bych si ještě chtěl projít více Central park, kdybych se náhodou znovu vyskytl v New Yorku.

Nakonec si zkusme odpovědět na otázky z úvodu. Osobně si myslím, že navštívit New York je zážitek, ale téměř všechna ostatní města jsou hezčí. Pro milovníky přírody a klidu to je peklo, pro milovníky měst a kultury ráj. Jakožto zástupce první skupiny doporučuji z východního pobřeží USA více Philadelphii a především Washington, akorát se tam nelze dostat přímým letem z Prahy narozdíl od NY (jestli se nepletu).

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Kdybyste se náhodou vyskytli v New Yorku, co byste chtěli nejvíce navštívit?

23%Sochu svobody

14%Central park

17%Empire State Building

17%Muzeum umění

16%Něco jiného

14%Okamžitě bych se snažil(a) zmizet! V tomto ďábelském městě nechci být ani minutu! (Odpovědí je tedy autobusák, nádraží či letiště.)

Hlasovalo 1325 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

Jack

11. srpna 2012 10:17

Jack říká

Myslím, že nejsem jediný, který je z článků o USA nadšen . Jsem velice potěšen, že alespoň prostřednictvím fotek a vyprávění se můžu alespoň takhle vypravit do těchto míst. Nejsem si 100% jist, jestli by mě takto velké město vadilo, nebo ne. Nedokážu říci...ale i tak si myslím, že poznat ho by bylo fajn...i za cenu hluku, smogu a dalších věcí. Ještě jednou díky .

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

psaroslav

20. srpna 2012 11:10

psaroslav říká

Perfektní, ale tyhle aglomerace mne děsí. Souhlasím však s Jackem, že tohle město (a celou řadu dalších) by stálo za to navštívit. Prostě když už to na tom světě existuje, měl by to člověk poznat. Přinejmenším kvůli potvrzení svého názoru na takováto města a nebo proto, aby ho změnil. Spíše se ale kloním k tomu, že krátká exkurze by neškodila.

Takže díky za tento pohled na NYC.

fj

25. listopadu 2012 21:11

fj říká

Ze všeho nejhorší je vždy nevzdělanost a neznalost. Z to plynou všechny světové problémy. Člověk, který nikde nebyl je většinou bojácný, nejistý, často odmítavý a i agresivní k čemukoliv neznámému. Např. mluvit o Američanech, jací jsou, je totéž jako mluvit o Evropanech. Totéž o NY lze mluvit jen budete-li tam alespoň týden. NY je, jak řekl jednou Forman, velice příjemné místo na žití. Já jsem byl NY vždy nadšen, je tam (alespoň na Manhattanu) mnohem bezpečněji, než v Praze. Smog a hluk, nevím, nic takového jsem tam nikdy nezaznamenal, pouze jsem zíral na tu barevnost, spořádanost (všechno funguje), rozumné ceny (nižší než v Evropě), Lincolnovo centrum, kde můžete vidět největší operní hvězdy ayd. Ale opravdu zážitkem, z kterého se tají dech a i nějaká ta slza ukápne, je noční pohled (třeba ze sighseing busu) z Brooklinského mostu na dolni Manhattan. I proletět se helikoptérou na Manhattanem je zážitek. Každopádně NY je zcela výjimečný a přeji všem, aby ho mohli nvštívit. fj

Paulie

26. listopadu 2012 10:03

Paulie říká

Chápu, že se tam někomu může líbit Les mrakodrapů se jistě mnohým líbí. Osobně bych ale nejradši vůbec nežil ve velkém městě a více se mi líbí neuspořádanost Prahy, než uspořádanost New Yorku.

Pocit bezpečí jsem tam vůbec neměl, ale možná to bylo neznalostí. Procházeli jsme však o půlnoci přes 10 bloků na autobusák a všude byly mraky lidí, což mi nebylo příjemné, obzvláště za tmy.

Hlavním argumentem pro Prahu je příroda. A to nejen příroda uspořádaná do parků, ale hlavně se mi v Praze líbí lesoparky a lesy (Prokopské údolí, Stromovka, Ďáblický háj, Trója, ...). V NYC je z toho podle mě nic až na Central park, který se mi tam líbil ze všech věcí nejvíce

Taky veřejná doprava v NYC a okolí má oproti Praze co dohánět a to i z hlediska čistoty.

Jinak mi Američané přijdou obecně povahově trochu jinde než Evropané. Vadila mi všeobecná paranoia, o níž píšu v článku o New Jersey.

Nicméně záleží na každém, čili nikdo by neměl věřit jen článkům a diskusím a jet si New York osahat. To si však většina lidí nemůže dovolit a je spousta míst ke zkoumání.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Paulie

26. listopadu 2012 10:08

Paulie říká

Jinak jsem slyšel, že někteří lidé z těch mrakodrapů mají deprese. Čili o životě v NYC lze podle mě mluvit jen, když tam člověk žije pár desítek let. A to bych fakt nechtěl.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.