Archiv roku 2022 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Vzpomínky na Matterhorn

Vzpomínky na Matterhorn

Neuvěřitelných 30 let uplynulo od naší dobrodružné výpravy, při které se velkou výzvou stal ikonický Matterhorn (4 478 m n. m.). Ten zůstal do roku 1865 poslední nezdolanou alpskou velehorou. Jeho dobytí ukončilo Zlatý věk horolezectví. Co nás bude na této hoře čekat, jsme netušili. Nebyl internet, chyběly informace, stačila víra.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Kde ještě leží v naší krásné vlasti kraj, který nám zůstal utajený? Určitě je to Slezsko, jež má své kouzlo a nepochybně krásnou přírodu. Zasahují sem svým obloukem Karpaty, kterým říkáme Západní. Beskydy jsou jejich nedílnou součástí a my v pěti dnech prozkoumáme jejich severní oblasti v blízkosti Trojmezí Česka, Polska a Slovenska. Tereziánské babí léto jsme si pro tento týden vyčekali.
Pokračovat ve čtení...

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Jako fotografovi mě srdce vždy zajásá, když se mohu ponořit do husté podzimní mlhy, nebo se mi podaří využít k focení alespoň její zbytky a vytvořit v nich zajímavé, zvláštní obrázky plné tajemství a nostalgie. Udělal jsem dobře, když jsem si po ránu zajel k hlubockému zámku a tam strávil příjemnou hodinku s mobilem, místo dříve obvyklé zrcadlovky Nikon.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2022) - příběh fotografie

Motto: "Žijeme v nádherném světě plném krásy, šarmu a dobrodružství. Pokud budeme hledat dobrodružství s očima otevřenýma, zjistíme, že je jich nekonečně mnoho." (Jawaharlal Nehru)
Pokračovat ve čtení...

Dolomity - Fontanazzo ll.

Dolomity - Fontanazzo ll.

Třetí den jedeme do sedla Passo Pordoi, odkud máme nadosah tří tisícovku Piz Boè. Další den pak zůstáváme v jižní části doliny Fassa u Pradazza, kde nás lanovky vyvezou k vysokým stítům Valbony.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2022) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2022) - příběh fotografie

Motto: "Kdo je ten třetí, kdo vždy kráčí za tebou? Když nás počítám dohromady, jsi tu jen ty a já, ale když se dívám dopředu na bílou cestu, je tu vždy někdo, kdo kráčí za tebou." T. D. Eliot, Pustá země
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie

Motto: "Nevím, kam směřují moje kroky, ale jsem na cestě." (George Fairman)
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2022)  - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2022) - příběh fotografie

Motto: „Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.“ (Blaise Pascal)
Pokračovat ve čtení...

Vizovice, mezi kopci l.

Vizovice, mezi kopci l.

První letošní vicedenní putování po horách věnujeme Karpatům. Dobrým výchozím místem jsou Vizovice, městečko ukryté mezi kopci, z nichž na ně můžeme shlížet mezi trnkovými keři ze všech světových stran. Pět dnů budeme podnikat výpravy do vícero zajímavých míst Zlínského kraje. V článcích poprvé přistoupím k tomu, že je rozdělím na část cyklistickou a část turistickou. To proto, aby se z jednotlivých dnů nestal galimatyáš.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2022) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2022) - příběh fotografie

Motto: Cestování je brutalita. Nutí nás věřit cizincům a ztratit z dosahu vše z našeho domácího pohodlí a přátel. Během cest jsme neustále v nerovnováze. Nic nám nepatří kromě vzduchu, spánku, snů, moře a oblohy." (Cesare Pavese)
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.