Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie

"Je lepší kráčet sám než v davu, který jde špatným směrem. " Herman Siu

Rozbouřené nebe nad hlavou, rozbouřená i rozbořená Evropa, proč si neužít prázdninovou dovolenou, oprostit se od reality všedních dnů a na nějakou dobu zapomenout. Vždyť nás vědoucí "uklidňují", že těžké časy teprve přijdou.

1. Dřevěné srdce Evropy

Dřevěné srdce Evropy charakterizuje místo, kde se nachází. Volary, o nichž se první písemná zmínka dochovala z roku 1359, těžily ve středověku z provozu na Zlaté stezce, později z množství lesů, které město obklopovaly. Pokud pojedete po cyklostezce k Soumarskému Mostu, nemůžete ho přehlédnout. Stejně jako dva velocipedy, jež přeměnu stezky ze Zlaté na cyklistickou charakterizují.

. . .

2. Zrcadlení

Odraz mraků orámovaný stromy v Poleckém jezírku spatříte často. Klidnou hladinu mu zaručuje jeho skrytá poloha mezi šumavskými kopci, ze všech stran ho obklopujími. Tiché místo leží trochu stranou od turistických tras a tak si jeho krásu můžete v klidu dokonale vychutnat.

. . .

3. Hranice

Asi by na tomhle místě žádná hraniční závora být již nemusela. Dávno jsou pryč doby, kdy se z české strany k dnešnímu přechodu pro pěší Mlaka/Bishofsreut nedalo ani nahlédnout. Dnes radostně stavíme novou železnou oponu o hodný kus cesty dál na východě Evropy, Šumavu snad již nic podobného nepotká. Takže fotka je jen nostalgickým připomenutím uzavřené Šumavy.

Na nedaleké České Žleby nosím vzpomínku, jak jsme si v ešusu na jednom z mnoha po okolí rozesetých kamenů vařili při jednom z mnoha našich šumavských vandrů polévku a kolem začali popobíhat vojáci se psy. Dost jsme se tehdy divili, že jedna z turistických značek směřovala od Stožce vzhůru k hlídané železné oponě u Českých Žlebů.

. . .

4. Svítání

Fotografové dobře ví, že ty nejzajímavější fotky vznikají v brzkém ránu či při západu slunce. Nízké světlo v této době vytváří neopakovatelné kouzelné scenérie, které i z všední krajiny dokáže vytvořit hezké pokoukání.

. . .

5. Černá hora

Mnohokrát jsem již přecházel Černou horu, pod kterou se rodí mladá Vltava. Pěšky i na běžkách. Nikdy jsem se však nevydal k půl kilometru od turistické trasy vzdálenému vrcholu hory (1 315 m n. m.). Je tak jednou z posledních pěti nezdolaných šumavských tisícovek, zařazených webem www.tisicovky.cz mezi hlavní vrcholy.

Zprvu jasně viditelná stezka se postupně vytrácí a k dohledání vrcholové triangulační tyče a geodetického kamenu se musíte proplést omlazeným lesem, který zde vznikl po řádění kůrovce. Část plochého vrcholu ještě stále pahýly uschlých stromů zdobí.

. . .

6. U F O

Je zřejmé, že se o naši matičku Zemi mimozemské civilizace zajímají. Experiment, který na naší planetě již tisíce let pod jejich dohledem probíhá, se jim však zjevně vymkl z rukou. Dnes je jasné, že ho musí v brzké době ukončit či radikálně změnit. Dokud je čas, dokud tuto stále ještě rozmanitou a pro život příjemnou planetu lidé zcela nezničí. Svým přemnožením, drancováním přírodního bohatství, vybíjením zvířat, nebo atomovou válkou, která je na spadnutí. Arogance a nabubřelost některých jedinců válcuje přirozenost a skromnost většiny.

Oni, říkejme jim třeba Příchozí, vše monitorují a vše vidí. A pokud tomu tak není, pak pán bůh s námi.

∆ ∆ ∆

Květnovou soutěž ovládají Zlaté Voči, kterým trochu osvěžení v teplých letních dnech přináší skupina Traband Vlnobeatem.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - červen 2022

6 18% Dřevěné srdce Evropy

6 18% Zrcadlení

4 12% Hranice

9 27% Svítání

4 12% Černá hora

4 12% U F O

Hlasovalo 33 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.