Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Cyklotoulky Vysočinou l.

vydáno 19. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Českomoravská vrchovina nejsou jen kopce, lesy, rybníky, ale i kulturně zajímavá krajina, kterou jsme přijeli objevovat. Čtyři cyklotrasy nám sice neumožní navštívit všechna známá místa, ale poznat ji víc jako celek. První dva dny jsou seznamovací. Ten první jedeme na sever od Velkého Dářka, další pak trasou k areálu Vysočina u Nového Města na Moravě a dále k vrcholu Devět skal.

Žďárské vrchy patří k vyhledávaným turistickým cílům. Je to proto, že si zde můžete vybrat z mnoha možností ubytování, ale hlavně kvůli pestré krajině této části Českomoravské vrchoviny. Skalní vyhlídky a romantická zákoutí mnoha bystřin lákají k pěší turistice, my se však rozhodli prozkoumat kraj ze sedla biků. V Borovanech naberu Jirku s jeho elektrokolem a vyrážíme ke Žďáru nad Sázavou. V Škrdlovicích máme rezervaci v hotelu U Hrocha, který se mi jevil sympatický. A u něho sraz s Daliborem, Ostravakem, jenž projevil po společném zájezdu na Korsiku zájem někam společně vyrazit. Sice jediný z nás tří nebude mít podporu elektrokola, ale on i tak jako trampský bard vrchovinu zvládne. Ostatně naplánoval jsem lehčí varianty tras, bez výrazného převýšení.

Žďárskými vrchy k severu

trasa Stopař

Když se setkáme na téměř prázdném parkovišti u kašny nejprve s dvojicí hrochů a posléze i s Daliborkem, můžeme před polednem vyrazit na první ze čtyř mnou naplánovaných tras. Začneme průjezdem kolem nedalekého rybníku Velké Dářko, který je rekreační. Vedra před pár dny ustoupily divokým bouřím a i dnes vichr vzdouvá vlnobití a čeří hladinu rybníku, na kterém se prohání desítky windsurfingů. Kde o nějaký závod či připravu na něj. Ulovíme první společné foto a míříme na povalový chodník do NPR Velké Dářko. Několik informačních cedulí nám sděluje proč se chrání zdejší mokřady.

Hotel U Hrocha v Škrdlovicích

Naše trojice u Velkého Dářka.

NPR Velké Dářko.

...

Přes Radostín jedeme k Malému Dářku a dále k severu přes Vojnův Městec k Studnici, nejvýše položené obci na Vysočině. Dalibor statečně šlape v silném protivětru do kopce a my se snažíme mu zbytečně neujíždět. Stále si máme co říct. Míjíme vodní nádrž Hamry, přijedeme stejnojmennou obcí a postupně se lesy přibližujeme k Svratce. V Krušovické restauraci se zastavíme na pivu a já si s Jirkou dávám dršťkovku. Jídlo a sebou žádné nevezu, čekám že cestou bude dost příležitostí, kde se zastavit. Tahle je jednou z nich.

Před námi leží vrchol Devíti skal, po Javořici (837 m n. m.) druhý nejvyšší v celé Českomoravské vrchovině. K prvenství mu chybí pouhý metr. Dnes se mu ještě vyhneme, ale v plánu výstup na jeho skalní vyhlídku máme. Sjíždíme na Herálec, odkud to vezmeme po hlavní cestě s minimálním provozem. Před obcí Cikháj odbočíme na lesní cestu, jež nás dovede pohodlně zpět do Škrdlovic k hotelu U Hrocha.

Jdeme se ubytovat a protože nás v kempu u Dářka zaujal plakát s informací, že tam bude hrát skupina Fram z Havlíčkova Brodu, jedeme před 19 hodinou k rybníku. Dávám si pivo s klobásou, klasiku českých a moravských kempů. Přisedá si k nám mírně alkoholem unavená Ukrajinka a tak máme o zábavu postaráno. Nemyslel jsem si, že jí nebudu skoro vůbec rozumět, když spustí tou svojí hatmatilkou. Před setměním nás vyžene chlad a všudepřítomný vítr. Necháme Lenu svému osudu a jedeme se pořádně vyspat. Vlastně ještě shlédneme druhý poločas fotbalového zápasu MS, kde již jde o postup kdo z koho.

Stoupáme na Studnici.

Pozdně barokní kostel sv. Kateřiny vybudovaný v roce 1787 podle návrhu zednického mistra Františka Hromádky z Nového Města.

Socha sv. Floriána...

...

Dům v pozadí je sklárnou, kde si lze vytvořit svoje dílko.

Večerní Velké Dářko...

Jdeme na snídani.

Místnost restaurace má zvláštní kouzlo...

...

...

Od Velkého Dářka na Devět skal

trasa Stopař

Je sobota ráno. Na zítra je předpověď špatná, s deštěm a přeháňkami. Měníme operativně plány a trasy na následující dva dny prohodíme. Dnes nás tedy čeká královská etapa do nitra Žďárských vrchů k jeho nejvyšším vrcholům. Opět jedeme k Velkému Dářku. Vítr stále žene od severozápadu vlny k hrázi a neutichá. Dnes nám bude zpočátku pomáhat.

Míjíme další rybníky na Sázavě, abychom se u přehrady Pilská zastavili u dalšího díla sochaře Olšiaka, rodáka ze Žďáru. Jde o betonové sousoší symbolizující zemskou hranici mezi čechami a moravou. Tvoří je orlice a lev, uprostřed je umístěný hraniční kámen. Kluci si jedou prohlédnout i srdce opodál, já zase kabinku WC v rekreačním areálu Pilská. Blížíme se k Zelené hoře. Zdejší poutní kostel sv. Jana Nepomuckého byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1994. Zítra budeme mít možnost si ho při prohlídce prohlédnout, dnes ho jen míjíme.

Silný vichr nás žene loukami přes obec Vysoké dál k východu. Před Novým Městem na Moravě vystoupáme pod Harusův kopec a za ním klesneme k areálu Vysočina Arény. I na začátku prázdnin zde trénuje hodně sportovců. Na kolečkových bruslích, které vydávají při jízdě zvuky jako při střelbě malorážkou. Nad námi jsou Vlachovice, kde chvilku čekáme na Dalibora. Dnešní trasa pro něho nebude snadná a tak jsme se domluvili, že to na vrchol Devíti skal vezme zkratkou. Blížíme se k rybníku Sykovec, kde jsem také sháněl ubytování. Letos proběhne rekonstrukce hráze a proto je vypuštěný. Kousek dál leží obec Tři Studně a já si vzpomenu restauraci U Loubů, kam jsme v roce 2015 zašli na pivo a se zájmem pozorovali venkovní šachovnici s figurkami. Pár jich tehdy chybělo a tak, ač jsme byli všichni čtyři šachisté, nezahráli jsme si. Mám hlad a přesvědčovat kluky nemusím. Venkovní posezení je obsazené, ale usedáme k menšímu stolku, kam nám přinesou tři židle. K nelibosti Jirky mají Budvar a já si k pivu vyberu vepřové řízečky s brambory. Kluci jsou hrát šachy a už se k stolku nevrátí. Stačí jim strava duševní. Než Jirka útokem na krále slavně zvítězí, mám dojedeno. Zahraju si tedy proti nim oběma jednu partii. Černými jsem pod stalým tlakem a mám problém najít dobré tahy. Po snad hodině hry se pozice pěkně zamotá a já před nekrytelným matem najdu jedinou výmluvu. Než porazím všechny figurky a uteču od šachovnice, také pohrozím matem, což mně zachrání alespoň vynucenou remízu. Vím, že se popis partie podobá hře Cimrmana s Capablankou, ale tak to skutečně proběhlo. Jen první aut v dějinách šach jsem soupeřům nenahlásil. Moje šachová l. VT byla velmi dobrou hrou kamarádů vážně ohrožena.

Horní čast vodní nádrže Pilská.

Cyklotrasa k Žďáru.

Sousoší Hraniční kámen od sochaře Olšiaka...

...

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Krajinabu Nového Města na Moravě.

...

Sykovec letos čeká rekonstrukce.

Tři Studně, restaurace U Laubů a šachová partie.

Takže jsme si spravedlivě rozdělili bod a pokračujeme v krasojízdě lesy a loukami, nejprve k Medlovskému rybníku, poté do Fryšavy pod Žákovo horou. V Kadově Dalibor odbočí do stoupání k Devíti skalám, zatímco my s Jirkou uháníme přes vesnickou památkovou rezervaci obce Krátká k Milovskému rybníku. I on je rekreační a je to poznat. Spousty lidiček, hodně kol, když stoupáme pod Devět skal, stále někoho míjíme. Ale vysvětlení je jednoduché, míříme k nejvíce navštěvovanému vrcholu celé Vysočiny.

Děvět skal (837 m n. m.) je atraktivní vrchol. Skalní přírodní amfiteátr uzavřel prostor, z kterého se dá vylézt na skalní vyhlídku. To také téměř všichni činí a tak je nahoře na malé skalní plošince velký přetlak. Dolezu k Daliborovi a o pár minut později se na sestupu minu s Jirkou, který se opozdil. Pod skalami sleduji počínání jednoho z bikerů, co se nahoru s ostrou dalších nadšenců vyhrabal i s koly. To že zde píchnul, není překvapivé. Kamenitý terén zde pohodlný výjezd rozhodně znemožňuje. My jsme kola nechali zamčené u dřevěného domku, odkud budeme sjíždět zprvu stejnou trasou, kterou jsme vystoupali.

...

Rekreační Milovský rybník.

...

Na vrcholu Devíti skal...

...

...

...

Jedeme po červené turistické značce, ale strmému klesání se vyhneme. Dostaneme se na cestu jen pár set metrů od včerejší trasy, kdy jsme se však obrátili k Herálci. Dnes mám vymyšlenou změnu. Za Rumpoltovo rybníčkem, kde se zrovna koupe nahatá lesní žínka, se dostaneme do terénu, kde kola musíme vést. Ale brzy jsme na dobré lesní cestě stoupající pod Žákovu horu (810 m n. m.). Míjíme památník u Stříbrné studánky, kde má turistický pramen řeka Svratka, byť ten skutečný se nachází poblíž obce Cikháj. Voda ze Stříbrné studánky teče do Břímovky, která je přítokem Svratky z pravé strany. Za pramen ji označili v roce 1979, když u ní prezident Svoboda vyhlašoval CHKO Žďárské vrchy.

Právě v Cikháji naše cesta míří. Kolek místa nazvaného "Sražená voda", což je lokalita v místě evropského rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Naši předkové, mlynáři a hamerníci, zde vybudovali umělý kanál se stavidly propojující Svratku a Stržský potok, aby mohli regulovat vodu tekoucí korytem. Projíždíme Cikháj a U dvou čertů se setkáváme s bikery, kteří jsou též ubytováni v hotelu U Hrocha. Dáme řeč, ale k hotelu se vydáváme každá skupinka jinou trasou. Ta naše zopakuje včerejší příjezd do Škrdlovic. V nich se jedeme podívat k hřišti, kde probíhají různé atrakce pro děti. Zítra bude již od 13 hodin Hasičský den.

Trasa se nám i díky šachovým partiím protáhla. Nejprve zajdeme na silné Dalešické pivo, které čepují kousek od našeho hotelu, pak jdeme na večeři a dobře se najíme. Vepřový steak s opečenými brambůrky chybu nemá. Další ze zápasů MS ve fotbale nás postupně všechny uspí.

Rumpoltův rybník.

Dřevěná socha dvou čertů z roku 2016, která se váže k místní pověsti, kdy čerti překazili výstavbu kostela v nedalekém Světnově. (Mapy.com)

Sladká odměna na závěr dne.