Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Dvě cyklotrasy z Protivína přes Vysoký Kamýk

vydáno 21. října 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Teplý začátek podzimu jsem sice většinou strávil na šumavské chatě, kde jsem užíval klidu a samoty, ale také jsem se vydával s elektrokolem do hor. Ty Písecké sice nejsou výškou nijak vyznamné, ale kráse jim to neubírá. Od Protivína k Hluboké mohu jet lesními hvozdy a vnímat ticho okolní přírody.

Píseckými horami k Hněvkovické přehradě

mapa Stopař

Opět po nějakém čase využívám České dráhy. Jedu jen kousek, do Protivína, odkud vyrážím přes Písecké hory k Týnu nad Vltavou. Úvod trasy dlouhé 55 km vede po NS Zelendárky. Míjím rybník Rabyň, přejedu po hrázi Švarcenberského rybníku a vystoupám na pastviny Zelendárky. Lavička u soliterního dubu tady poskytuje dokonalý výhled k Šumavě. Z modravého panorama umím po paměti odečítat jednotlivé vrcholy, které vidím. Vedle masívu Kleti, nejvyššího kopce Blanského lesa, se řadí zleva doprava Plešný, Chlum, Libín, Bobík a Boubín. První vrcholy přesahující tisícimetrovou hranicí. Cyklotrasu Okolo Písku opustím nad myslivnou U Řepy, protože dnes chci jet více terénem, byť lesními cestami. Nedaleko Zlaté louky minu u malého lesního rybníčku zajímavý kříž na kamenném podstavci a dál stoupám k Vysokému Kamýku (630 m n. m.). Vrchol s rozhlednou, která bude odpoledne na pár hodin otevřená, protože je víkendové volno, celý hezky objedu. Cesta se kroutí ve svahu a stále mírně stoupá. Užívám si listnaté horské bučiny, která nahoře převládá. Opustil jsem cyklotrasu a tak potkávám jen osamělé duše pěšáků, které bloudí lesem. I moje duše na kratkou chvilku opuští mé tělo, to když chce spatřit lesní masív shora.

Zelendárky.

Pod Vysokým Kamýkem...

...

...

Na rozcestí Pod vrcholem Vysokého Kamýku na pár minut zastavím. Snadno bych mohl vyjet nahoru, ale tam jsem již byl tolikrát, že to nemám zapotřebí. Rozhlednu budou otevírat v 13 h, je krátce po poledni, čekat nebudu. Zakroucená cesta mne vede k vrcholku nazvaného Pecivál. Kolem Kamýku jsem postupně projel terénem po žluté, zelené i modré značce. Oklikou sjíždím na Všeteč, dál na Všemyslice a Bohunice. Temelínské věže již jsou nedaleko. Ještě projedu hezký úsek kolem Červeného vrchu, dvakrát přejedu osiřelou železniční trať z Číčenic do Týna nad Vltavou a vyjedu do města, kam jezdíme téměř každý čtvrtek hrát hospodský kvíz.

Přejedu most přes Vltavu, pokynu Bridge baru a po cestě u náměstí, jež je už dlouho v rekonstrukcí se za okruhem vracím k řece. Vltava mne bude doprovázet druhou část trasy. Z Týna si užívám krásnou cyklotrasu v blízkosti naší národní řeky. Jak se blížím k Hněvkovicím, svahy okolních kopců se postupně přibližují, až je sevře hráz Hněvkovické přehrady.

Je to už hodně dávno, co jsme si poprvé a naposledy projeli řeku mezi Českými Budějovicemi a Týnem. Bylo to pár dnů před napouštěním přehrady. Jak se projelo hrází si ale vůbec nepamatuji. V hlavě mi uvízlo především to, že jsem při závodění za Hlubokou přestal jako háček pádlovat a kanoe se v hloubce okamžitě převrhla. " Ty ču...., co děláš," vykřikl za mnou Láďa, než ho zklidnily hlubiny řeky a chlad vody. Ostatně hned jsme měli plno jiné práce, než nadávat. Podařilo se nám zachránit loď, pádla, ale ne vzácný náklad, kterým byla slušná hromádka piv pod sedačkami. To bylo někdy v roce 1991.

Stavba byla zahájena roku 1986 společně s vodní dílem Kořensko a s jadernou elektrárnu Temelín. Únoru roku 1987 byla zahájena betonáž a v říjnu roku 1988 byla Vltava převedena z původní koryta. Stavba přehrady byla ukončena roku 1991. Samotná 33,5 m vysoká betonová hráz je 191 m dlouhá s třemi korunnními bezpečnostními přelivy o šířce 12 m. Na levem břehu je umístěna plavební komora o délce 45 m a o šířce 6 m šachtového typu, která nedávno prošla rekonstrukcí. Po dokončení VD Hněvkovice byla hotova jen stavební část plavební komory a teprve v roce 2009 začalo vystrojení plavební komory rámci projektu splavnění střední Vltavy. Jezero s plochou 277 ha a objemem 21 milionů m3 vody sahá až pod jez v Hluboké nad Vltavou. Průměrná hloubka nádrže je kolem 8 m. Na levém břehu, nedaleko hráze Hněvkovické přehrady, se nachází čerpací stanice pro jadernou elektrárnu Temelín. Délka převaděče je 5 839 m a kapacita je 4,16 m3/s. Nebýt JETE, možná by kaňonem stále řekla Vltava v původním korytu.

Přejedu hráz a ihned začnu stoupat do Litoradlic. Lesy střidají louky, když mezi kopci projíždím Jeznicemi do Purkarce. Dnes jedu sám a tak minu restauraci u hotelu Pelikán a pokračuju ke Karlovu hrádku. Vltava zůstála kdesi dole a vděčná a krásná cyklotrasa překonává první vlny kopečků u Staré obory. V údolí potoka si vyberu lesní cestu, a dál jedu mimo cyklostezku. Vystoupám k ohradě, nedaleko vrcholu Vrkoče (535 m n. m.). Ještě o kousek výš leží Velký Kameník (575 m n. m.), kde rozlehlé území přírodní památky Kameník chrání vzácný mech dvouhrotec zelený a také čtyři druhy brouků, kovaříka fialového, páchníka hnědého, roháče obecného a rýhovce pralesního.

Traverzuju svahy Kameníku, které nesou příhodný název V Bocích. Pode mnou leží přírodní rezervace Karvanice. V lipových a habrových doubravách zde žije mnoho druhů ptáků a hmyzu. Jsou zde skalní převisy, u jezera je v nich zbudována přístupná ferrata v atraktivním horolezeckém terénu. Vracím se na cyklotrasu, která začíná klesat k Vltavě. Úzký kaňon zde přehradu dál nepouští, řeky si zachovala svůj původní charakter. Podjedu skalní ostroh Babu s pravěkým hradištěm a kolem vody mířím k Hluboké. Tudy jsem jel mnohokrát. Z Hluboké se domů vracím nejkratší možnou trasou přes Munice a novou cyklostezkou k rybníkům Zadní a Přední Topole.

Vltava u Hněvkovic...

...

Pohled k Poněšické oboře od Karlova hrádku.

Pod Babou u Hněvkovické přehrady.

Výjezd na rozhlednu Vysoký Kamýk a k zlatodolům Kometa

mapa cyklotrasy

O téměř měsíc později jede s kamarádkou Marií znovu do Protivína a tuto cyklotrasu pozměním. Stále je dost teplo na to, abychom si v pohodě užili barevnost podzimních dnů. Z pomyslné startovní čáry tentokrát dojedeme přes Žďárské chalupy až na samotný vrchol Vysokého Kamýku. Cesta lesem pomalu zapadává spadaným listím, jež za jízdy šustí pod našimy elektrokoly. Do hodiny jsme na vrcholu. Dobře poklábosíme u domečku pokladny s bývalým správcem zdejšího lesního revíru. Koupím lístky za lidovou cenu, dvacetikorunu, k tomu Birrel, a stoupáme po 160 točitých železných schodech vzhůru na plošinu rozhledny. Ta vznikla z původní kamenné geodetické věže v roce 2011 kovovou nastavbou, určenou především pro účely vysílačů mobilních operátorů. Příhradová věž je vysoká 46 m. 33 m nad terénem je umístěna vyhlídková plošina, kde vás o tom, co můžete za dobrého počasí spatřit, informují přehledné tabule. Jsme v centru jižních Čech, vrcholky Šumavy, Novohradských hor a Středočeské pahorkatiny nejsou jedinými, na které dohlédneme. Bohužel slunce se ztratilo v mracích, putujících od západu s tak si nemůžeme do sytosti užít barev bučin okolo nás.

Šumava z rozhledny Vysoký Kamýk...

Věže JETE.

Rozhledna Vysoký Kamýk.

Z vrchu už bude naše trasa jiná. Sjedeme k bývalým zlatodolům Kometa, nedaleko stejnojmenného vrchu. Kousek od cesty jsou mřížemi uzavřené šachty po těžbě a zpracování zlata. To se zde těžilo od 13. do 15. století. Nejviditelnější a nejbližší štola se jmenuje Bezedná. Ve více než 10 let starém článku jsem štoly popisoval. V té době se mi ozval člověk, který je podrobněji prozkoumal.

Mapa zlatodoly Kometa

Nížeji míjíme upravenou studánku a u Červeného kříže odbočíme na cestu "Podvečerku", jež nás dovede do Těšínova. Pod ním znovu vjedeme do lesů, z kterých se dostaneme až u Ovčína. Nasledují vesnice Chvalešovice, Malešice a rozrůstající se Dříteň. Odbočíme na Libív, kde máme výhledy na Šumavu téměř rovnocenné s těmi z rozhledny Vysokého Kamýku. V Českobudějovické kotlině pohledu k horám nic nebrání. Domů už chybí necelá desítka kilometrů.