Půltucet (srpen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2026) - příběh fotografie

Motto: „Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“ Terry Pratchett

1. Vinice rakousko-slovinského pomezí

Vinice na hornatém rakousko-slovinském pomezí leží na svazích kopců, nad nimiž vedou velmi pěkné cyklostezky. Při zájezdu s CK Mamut Tour jsme pět dnů projížděli lesy Pohorje a hřebeny okolních hor.

. . .

2. Ve vlnách Atlantiku

Azorské ostrovy ležící uprostřed oceánu se staly místem, kde jsem poprvé v životě smočil své nohy ve vlnách Atlantiku. V mládí jsem o mořích hodně četl. Objevitelské cesty prvních mořeplavců, příběhy pirátů, romány plné dobrodružství a napětí. To vše utvářelo můj pohled na svět. Desítky knih spisovatelů jako byl R. L. Stevenson, Jules Verne či František Běhounek, mne oslovily a otevřely obzory, které byly dětským očím tolik vzdálené.

. . .

3. Capelinhos

Pozoruhodným místem se stal poloostrov Capelinhos, jehož hřbet začala v roce 1957 vytvářet podmořská sopka na západním konci ostrova Faial. Vytvořila měsíční vulkanickou krajinu při dosud poslední historické erupci na Azorech. Když od polorozbořeného majáku, který dnes slouží jako vyhlídková věž, vystoupáte ještě výš, otevřou se vám nezapomenutelné pohledy na mořské pobřeží a skalní srázy, jež obývají pouze mořští ptáci.

. . .

4. Ananas

Ananasové plantáže spatříte na Azorách často. Když procházíte prostorným skleníkem, můžete na vlastní oči spatřit mnoho barevných variací a velikostí ovoce, které přináší Azořanům velmi dobré zisky

. . .

5. Modré hortenzie

Nelze zapomenout na záplavy květů, kterým subtropické počasí Azor velmi přeje. Hortenzie daly přezdívku jednomu z ostrovů, Modrý. Zdobí okolí cest, mělká údolí, hřebeny mohutné kaldery. Jsou všude, kam se podíváte.

. . .

6. V jeskyni

Dobrodružství při objevování zcela nových míst sice již těžko na Azorských ostrovech zažijete, ale zajímavých pohledů se vám naskytne bezpočet. Tak jako v jeskyni na ostrovu Pico, nazvaným podle 2 351 m n. m. vysoké sopky, jež je dominantou malého ostrova.

∆ ∆ ∆

První prázdninový měsíc plný tropických dnů vygeneroval z šesti fotek s příběhem Přehradu Vír. Znovu se tak prokázala pravda přísloví: "Košile bližší než kabát".

Tak trochu nostalgie zbývá, stesku po létu, kdy toulání se přírodou bylo tolik příjemné. Sáhnu tedy znovu hlouběji do vzpomínek a pouštím si LP desku Jiřího Schelingera Hrrr na ně.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

16%Vinice rakousko-slovinského pomezí

27%Ve vlnách Atlantiku

10%Capelinhos

24%Ananas

14%Modré hortenzie

9%V jeskyni

Hlasovalo 88 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.