Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Cyklotrasa atraktivního okruhu ze Zbudovských blat přes hřebeny Blanského lesa k prvním vrcholům Šumavy a zpět nese v sobě jistou výzvu. Tedy pokud ji pojedete celou a nerozdělíte si ji na dvě části, jako jsem si to mohl dovolit já.

Mapa Stopař

Přestože tahle cyklotrasa jde projet bez problémů za jeden den, já si ji rozdělil na dvě části. Obě mám projeté mnohokrát, vždy když jedu na chatu či zpět domů, mohu si ale vybrat z mnoha nabízejících se tras.

Cesta vzhůru na Šumavu bude tou nejsnazší. Využívám cyklostezku č. 1085 směřující ze Zlivi do Brloha. Projíždím částí Zbudovských blat a mířím k Dehtáři. Náš desátý největší rybník byl založený v roce 1479 a dnes je zařazen mezi Evropsky významné ornitologické lokality. Objíždím jeho východní část s chatařskou oblastí a jedu k Čakovu. Následuje stoupání do Holašovic, obce zapsané do kulturního dědictví UNESCO. S turbo pomocí elektrokola Cube je výjezd vzhůru pohodlný.

Dvůr Suchá.

Dehtář...

...

Je čas na oběd a tak si sedám na slunečními paprsky zalitou zahrádku holašovické hospody. Chci si dát kulajdu, ale když vidím jak servírka kamsi nese výborné koláče, vzpomenu si na jejich chuť a volbu změním. K tomu trojku kofoly a jsem spokojený. Sleduju několik mladých lidí s kamerou, kteří se ale zajímají víc o nějakou hezkou cizinku, než o krásy domečků na návsi.

Dál stoupám do kopců Blanského lesa a kochám se pohledy na jasnou zeleň mladých listů bučin. Vrcholy Vysoké Běty i Buglaty doznaly během pár dnů velké změny. Vše kolem ožilo, skřivánci nad hlavou mne opět zdraví, jarní slunko si užívám v pohybu a v krásné přírodě. Krajina oblých kopců a travnatých luk se mi zdá taková melodická. Projedu vísky i samoty u Českých Chalup, za nimi v Brloze končí trasa č. 1085. Než projedu hřeben hor údolím Křemžského potoka, domlouvám si nákup prken na opravu kůlny i chaty a spojují tak hezké s užitečným. Už mě čeká jen stoupání k Březovíku a návrat k Křemžskému potoku. Ktišský rybník je cílem.

Holašovice...

...

...

Pohled od Vysoké.

České Chalupy.

Před Brlohem.

Vrch u Kuklova.

Bulový...

U Březovíku

Ktišský rybník.

Prvosenka.

Ani cestu zpět nebudu moc natahovat, protože jsem vyjel s ne úplně nabitou baterií a zbývá mi sotva 40% energie. Hned první kopec, což je svah Ktišské hory a po sjezdu k Smědči výjezd nad Smědeček vezme dalších 10%. Navíc to vypadá, že až sjedu dolů, budu mít dost silný východní protivítr. Je mi zima, byť jsem dobře oblečený, ale slunce se to snaží změnit. Dopoledne jsou teploty stále dost nízké.

Chlum (1 191 m n. m.) od Ktiše.

Vrch Vrata.

První daleké výhledy již mám za sebou. Vpravo mne doprovází táhlý hřeben Vlčího kopce, Buglaty, později i Vysoké Běty a Chrášťanského vrchu. Nově upravenou cestou ze Smědečku sjedu do Třešňového Újezdce, který má se sousední Vodicí statut vesnické památkové rezervace. Vlevo se pod vrcholem Stráže objevují Lhenice. A také velké pastviny Nového Dvora. Pořád mám kam sjíždět, projedu Horní a Dolní Chrášťany, jedu k Lužici, před nimi odbočím na Babice a Zvěřetice. Cik cak trasou se malebnými vesničkami blížím na Zbudovská blata. Díky zamotané trase mám vítr chvíli zprava, chvíli zleva. Šetřím baterii, jak se dá. Za Mahoušem to vezmu zkratkou na Hlavatce a vybírám přímou cestu přes Sedlec, Plástovice. Míjím rybník Volešek, kde zvlněná hladina deformuje hřebeny Blanského lesa, jež mne doprovázely. Můj zrak se však už obrací k nedalekým Pašicím a rodné Zlivi. Vcelku má krásná trasa, jež vede po kvalitních cestách s minimálním provozem, délku 70 km a převýšení kolem 760 m.

Buglata.

Pastviny Nový Dvůr.

Lhenice.

Před Hlavatcemi.

Plástovice.

Volešek...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.