Kategorie Šumava 11. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Ohlodané kosti Šumavy

Ohlodané kosti Šumavy

Důvod, proč jsme se vydali riskovat pokutu a vstoupili do přísně chráněné části Šumavy, je jasný. Zdokumentovat a na vlastní oči vidět, jak se lesy a příroda Šumavy vůbec, vypořádává s kůrovcovou kalamitou. Pocity máme i nadále rozporuplné :,(.
Pokračovat ve čtení...

Nedostupné Ptačí skály

Nedostupné Ptačí skály

Původně to měla být lehká jarní lyžovačka, ale díky velkému oteplení v prvním březnovém týdnu a hlavně vše splachujícímu dešti zbyly ze sněhu v okolí Stožce jen torza. 
Běžky tak zůstaly dva dny zavřené v autě a my se procházeli krásnou zimní krajinou s předzvěstí blížícího se jara. Pluhem protažené cesty nás sice až k vysněnému cíli, kterým byly Ptačí skály v masívu Trojmezné hory a Plechého, nedovedly, přesto stojí průzkum tohoto území za krátkou zmínku. Zajímavé bylo sledování mnohých zvířecích stop, mezi kterými zřejmě nechyběly i stopy rysí a losí.
Pokračovat ve čtení...

Boubín v nedbalkách

Boubín v nedbalkách

Boubín na Silvestra zdolává mnoho nadšenců. Z Vimperka na Kubovu Huť dokonce, již počtrnácté, pojede Silvestrovský vlak, letos plný detektivů.
Nás nahoru vyhnala několikadenní inverze a touha po hřejivém sluníčku již o pár týdnů dříve. Ani nevím proč jsem vybral zrovna vrchol Boubína, hory vysoké a již od prvních prosincových dnů zasněžené. Asi jsem se bál, že nižší kopečky budou stále zahalené do lezavého smogového snosu. Kupodivu to bylo nakonec trochu jinak ...
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Smrčinou na Plechý

Smrčinou na Plechý

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek. 
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila.
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

Prachatice – městská památková rezervace

Prachatice – městská památková rezervace

Město Prachatice patří k nejlépe zachovalým městským komplexům v České republice a její historické jádro si zachovalo svoji renesanční podobu uvnitř prstence obehnaného doposud zachovanými městskými hradbami. Z těchto důvodů bylo historické jádro v roce 1981 vyhlášeno Městskou památkovou rezervací - tento stupeň památkové ochrany má v České Republice pouze 40 nejzachovalejších měst. Pojďme se projít za pomoci fotek historií starobylého města pod Šumavským Libínem.
Pokračovat ve čtení...

Kolem Lipna na Čertovo kopyto

Kolem Lipna na Čertovo kopyto

Lipno se stává pro výletníky stále populárnější a jeho kouzelné okolí podobné severské krajině učarovalo kde komu. Ne nadarmo se ve zdejších lesích plných mokřad a slatin zalíbilo losům. Pokud nebudete lpět pouze na nově vyasfaltovaných cyklostezkách, můžete si v blízkosti jezera užít i dostatek samoty a klidu. Cest a stezek zůstalo ve vylidněné krajině dostatek. Stačí po nich jít a užívat si přírodu v celé její kráse. Našim cílem se stala Medvědí hora, skalní útvar Čertovo kopyto a tisícovka Hvězdná.
Z mnoha možností jsme si vybrali k přenocování Frymburk, který je díky přívozu přes jezero ideálním místem pro dálkoplaze. 
Pokračovat ve čtení...

České Žleby v zimní náladě

České Žleby v zimní náladě

Poslední dva roky je zima na sníh docela skoupá. Doplácí na to především Šumava a tak o závalech sněhu, jak to ve svých povídkách mistrně popisuje Karel Klostermann, si múžeme jen nechat zdát. Je třeba spokojit se s málem a vyrazit i do horších podmínek. Začátkem února přece jen svoji porci bílé nadílky dostaly i šumavské kopce a tak jsme si pravou zimní náladu v okolí Českých Žlebů nakonec přece jen užili.

Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Velký Javor, Malý Javor, Malé Javorské jezero

Neděli věnujeme nejvyšší hoře Šumavy, Velkému Javoru, odkud naše pouť povede k jeho mladšímu bratru, Malému Javoru. Sestupíme i k Malému Javorskému jezeru, kde řádí bobři evropští. 
Ranní mlhy se nám v době návštěvy Velkého Javoru postarají o dramatické expozice a tak z fotek čiší ona zvláštní atmosféra, na kterou sběratelé hezkých obrázků mnohdy marně a dlouho čekají.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.