Archiv roku 2019 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

Středověká města střední Itálie - Bologna a Arezzo

Středověká města střední Itálie - Bologna a Arezzo

Italská města Bolognu a Arezzo zdobí honosné paláce, které spolu s mohutnými, bohatě zdobenými katedrálami tvoří jedinečnou kulisu, jako stvořenou k uměleckému ztvárnění.
Pokračovat ve čtení...

Cesta z města. Na Kavkaz.

Cesta z města. Na Kavkaz.

Jak si jednou přivoníš k dobrodružství v přírodě, jsi pro každodenní realitu nepoužitelná. To jsem si říkala při rozhodnutí, které bylo tentokrát na mne: po nabídce kamarádů vypomoct nám pod Kavkazem bylo nutné se rychle rozhodnout, zda odletíme do Gruzie v nabízeném termínu. A protože mi už zdaleka není dvacet a nevím, jak dlouho budou kosti v milovaných horách ještě fungovat, využila jsem možnosti rozhodovacího práva a řekla ano, zkusíme si sáhnout na pětitisícovou horu Kazbek, která je právě v Gruzii. S vědomím, že logistika není zrovna moje silná stránka a zbyde tentokrát na mně, se mi podařilo zajistit letenky, potřebné informace o místě pobytu (jistota je jistota), připojištění do zemí Asie (což mě překvapilo), lezecké náčiní nepřesahující letadlový limit zavazadla a vyžebrat dovolenou. Povedlo se. Dne 13. 7. v půl sedmé ráno startujeme z pražské Ruzyně vstříc mému dosud největšímu dobrodružství.
Pokračovat ve čtení...

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Už jen málo zbývá, abychom slavili dosažení všech tisícovek Šumavy, zaznamenaných na webu tisicovky.cz. Pokračování sběratelského úsilí zaměřujeme na okolí Kvildy a Borových Lad. Procházíme si krásná místa, která málokdo objeví. Často improvizujeme a jdeme cestami podle intuice.
Pokračovat ve čtení...

Šumavskou Smrčinou

Šumavskou Smrčinou

Masív Smrčiny je ideálním cílem pro jednodenní vandr. Jeho lesy se vyznačují velkou pestrostí skladby a tak zde najdete rozsáhlé bučiny, stále ještě zelené smrky a také polomy po kůrovcové kalamitě, která zde není u konce.
Pokračovat ve čtení...

Krkonoše, východní část hor l.

Krkonoše, východní část hor l.

Středeční teploty překonávají staleté rekordy. Máme šanci přežít v nejvyšších českých horách, ale i na hřebenech Krkonoš panují třicetistupňová vedra. Hned první den je proto velmi náročný. Plahočíme se horami s vyplazenými jazyky a touhou zalehnout někam do stínu stromů.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (březen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2019) - příběh fotografie

Motto: "Potkal jsem slunce, to mne zahřálo, potkal jsem řeku, ta mne zchladila, potkal jsem ptáčka, ten mi zazpíval, potkal jsem člověka, ten mne nasral.“ Honza Volf
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor l. NP Durmitor

Montenegro, příběh hor l. NP Durmitor

Na území Černé Hory žijí Slované. Ti se od 10. století sdružili v knížectví Zeta a když je v 15. století dobyli Turci, mnoho obyvatel uprchlo do nepřístupných hor, kde založili samotný stát Černá Hora. Izolace od okolního světa malý stát chránila, ale také brzdila společenský i technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany, které museli neustále čelit útokům osmanských Turků. Ti však Černou Horu nikdy zcela neovládli.
Pokračovat ve čtení...

Pod širák do Českého krasu ll.

Pod širák do Českého krasu ll.

Již více unaveni se vydáváme na další štreku. Znovu vede překrásnou krajinou Českého krasu. K dalšímu cíli, lomům Malé a Velké Ameriky, půjdeme přes Svatý Jan pod Skalou a Solvayovy lomy.
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany I

Za našimi krajany I

Poslední dvě zahraniční geografické exkurze, kterých jsem byl součástí, vedly tam, kde naši krajané z Československa dodnes ještě žijí. Výlet, který mi splnil můj velký dětský sen - dostat se do země, kam Bram Stoker situoval upířího vládce Draculu - byl nezapomenutelný.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.