Archiv roku 2019 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (květen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2019) - příběh fotografie

Motto: "Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla..." George Orwell
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Vlčích hor jsme se ještě zcela nanasytili a tak přejíždíme do rusínské Runiny, kde nás čeká nášup. Protože natrefíme na místní slavnosti, je i ten velice chutný. Ale pozadu v tomto ohledu nezůstanou ani krásné Pieniny s průlomem Dunajce..
Pokračovat ve čtení...

Cesta z města. Na Kavkaz.

Cesta z města. Na Kavkaz.

Jak si jednou přivoníš k dobrodružství v přírodě, jsi pro každodenní realitu nepoužitelná. To jsem si říkala při rozhodnutí, které bylo tentokrát na mne: po nabídce kamarádů vypomoct nám pod Kavkazem bylo nutné se rychle rozhodnout, zda odletíme do Gruzie v nabízeném termínu. A protože mi už zdaleka není dvacet a nevím, jak dlouho budou kosti v milovaných horách ještě fungovat, využila jsem možnosti rozhodovacího práva a řekla ano, zkusíme si sáhnout na pětitisícovou horu Kazbek, která je právě v Gruzii. S vědomím, že logistika není zrovna moje silná stránka a zbyde tentokrát na mně, se mi podařilo zajistit letenky, potřebné informace o místě pobytu (jistota je jistota), připojištění do zemí Asie (což mě překvapilo), lezecké náčiní nepřesahující letadlový limit zavazadla a vyžebrat dovolenou. Povedlo se. Dne 13. 7. v půl sedmé ráno startujeme z pražské Ruzyně vstříc mému dosud největšímu dobrodružství.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2019) - příběh fotografie

Motto: "Život má mnoho způsobů, jak otestovat lidskou vůli. Buď tím, že se nestane nic, nebo tím, že se stane vše najednou." Paulo Coelho
Pokračovat ve čtení...

Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice

Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice

Extrémně náročný terén vojenského výcvikového prostoru Boletice i dobře udržované cesty nabídnou vyžití všem vyznavačům cykloturistiky. Abyste do něho nahlédli, musíte tak trochu zabloudit. Ne všechny cesty jsou turisticky proznačeny, ne vždy je vstup či vjezd po nich povolen. Mimo volné dny se velmi často z vojenského prostoru ozývá střelba a vstup či vjezd do něho není radno riskovat.
Pokračovat ve čtení...

Kvilda - město duchů

Kvilda - město duchů

Po únorovém vyhřívání starých kostí na šumavském Poledníku se březnový termín zdál již vyloženě jarní. Sotva utichly oslavy MDŽ, které se ovšem dnes již slaví výjimečně, jedu se veselit na běžecké tratě Kvildska. Ovšem opalovací krém jsem po předpovědi počasí vyhodil z brašny jako první. Tentokrát to na slunění se moc nevypadá.
Pokračovat ve čtení...

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Už jen málo zbývá, abychom slavili dosažení všech tisícovek Šumavy, zaznamenaných na webu tisicovky.cz. Pokračování sběratelského úsilí zaměřujeme na okolí Kvildy a Borových Lad. Procházíme si krásná místa, která málokdo objeví. Často improvizujeme a jdeme cestami podle intuice.
Pokračovat ve čtení...

Fotka roku 2018

Fotka roku 2018

Z deseti vybraných loňských fotek, které se objevily mojich článcích a zdají se mi těmi lepšími, můžete vybrat jednu "svoji" v anketě.
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - ll. Bukovské vrchy - výstup na Kremenec

Daleko na východě - ll. Bukovské vrchy - výstup na Kremenec

Domorodci tomuto kraji odedávna říkají Vlčí hory. Divokost přírody je patrná při každém vašem kroku. Pralesy pohlcují všechny zvuky lesa a jen večerní šumění větru hraje melodii plnou nostalgie, která se mísí se stupňujícím se napětím. Po setmění již cítíte, že v těchto horách nejste sami.
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

"Pojďme si užívat divočiny do krásných a málo navštěvovaných hor východního Slovenska." Touto větou jsem zkoušel kámoše zlákat na místa, která bych rád spatřil na vlastní oči, mnohokrát. Letos se konečně ukecat nechali a já mohl začít plánovat. Prvním místem musí být Vihorlat.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Jaký typ výletů preferujete?

46%Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

31%Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

23%Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 2832 čtenářů Archiv anket

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.