Korsika pohodově lll.
vydáno 14. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Moře znovu vystřídají hory. Dva dny strávíme pod nejvyšším vrcholem Monte Cinto, který bude pro většinu zlatým hřebem zájezdu. Ostatní čeká další řeka a také pořádně velké jezero. Do Bastie se vracíme s mnoha úžasnými zážitky a s novými přátelstvími.
Vodopád a salaš Radule, kemp Castel de Vergio
Trek ke kaskádám u salaše Radule.
Rychle se nám jedenácti denní dovolená krátí. Po snídani znovu balíme a vyrážeme od moře do hor, pod nejvyšší vrchol Monte Cinto (2 706 m n. m.). Čeká nás přejezd do sedla Col se Vergio (1 467 m n. m.), odkud horští vyrazí na hřebenovou túru k jezeru Lac se Nino. Já jdu s pohodáři traverzem Punta a e Cricche k salaši Radule, nad kterou jsou kaskády de Radule. Skalami se proplétáme k údolí horské říčky Golu. Znovu nás čeká idylka v podobě vodopádů, jezírek a skluzů, kde se znovu do sytosti vyřádíme. Průvodce nám dělá máš kuchař Lukáš, jehož výrazný hlas snad ani hluchý nepřeslechne. A také Martin, od kterého vyzvídám, jaké jsou možnosti CK Alpina v přepravě elektrokol. Vlastně jsem původně měl místo Korsiky políčeno na cyklozájezd na sousední Sardinii. Došli jsme k mostu, kde se noříme do chladivé vody. Starý padlý strom se stává věšákem i slunečníkem. Při odchodu si všimnu na pahýlu větve posazeného kelímku s malůvkami. Ptám se, jestli není někoho z nás, ale dobrý, není. Mám tedy další souvenir přímo z hor.
V sedle Col de Vergio (1457 m n. m.).
Traverz k salaši Radule.
Údolí řeky Golu.
...
...
Hedvábné hnízdo housenek bekyně toulavé (Thaumetopoea pityocampa), známé jako tzv. přástevníci, kteří se často vyskytují na borovicích. Tyto úplety slouží housenkám jako zimní úkryt, ve kterém společně přečkávají chladné měsíce. (AI)
...
Nás salaší Radule.
...
...
...
...
...
Stoupáme k mostu a k tůním...
...
Tam nahoře leží Monte Cinto
...
...
Žabka Věrka.
Moje kreace na kluzkých kamenech ukončil tvrdý pád na prsa.
O zábavu s nealko vínem je postaráno.
...
Vracíme se k salaši. Já ještě sám sestoupím k vodopádu, kde Cascade du Radule leží a ostatní je bez povšimnutí minuli. Až dolů pod vodopád nejdu, stačí mi foto shora. V zelenkavé vodě laguny zrovna plave dívka, co se nevědomky stává mojí modelkou. Tenhle vodopád je největší, který v korsických horách vidím.
Od salaše jdeme po trase GR 20 a k mému překvapení mírně stoupáme nad údolí řeky. Musíme dojít do kempu Castel se Vergio, kde bude čekat autobus a my u něho máme sraz s druhou skupinou. Kupuji si kornout Cornetto, abych se trochu zchladil. Znovu panuje vedro a slunce je pálí nemilosrdně.
Cascade de Radule...
...
Ještěrek na Korsice potkáváme dost.
...
...
Lesem stoupáme na Castel de Vergio.
Poté, co se všichni sejdeme, pokračujeme v jízdě horskými cestami až do kempu v Lozzi. Složité manévry autobusu s vlekem si od recepce natáčí majitelka kempu. Naposledy stavím stan, protože poslední noc u moře už budu spát na pláži v kempu u Bastie. Tam bude rozlučkový večírek, který se jistě znovu protáhne do hluboké noci. Už jsem se stan naučil stavět hodně rychle, navíc mi pomáhá Věrka, které se v něm zalíbilo. Našich snad pětadvacet stanů zabere dost místa. Rozmisťujeme je na louce mezi rozkvetlé kaštanovníky. Kolem houfně kvetou i nějaké žluté kytky, ale vůbec mi nevoní. Občas je to tak silná koncentrace, že lapám po dechu. Všichni už se těšíme na večeři, protože Lukáš naše chutě dovede vždy něčím dobrým potěšit. Lence a několika dalším vyhovuje, že dokáže vykouzlit i vegetariánskou stravu. Prozrazuje mi, že jinak by nejela. V kempu není hospoda, jen pár stolků s židlemi u recepce naznačuje, že něco málo ke koupi je. My ale máme stále vydatné zásoby dobrého dvanáctky Radegastu, což mnozí vydatně využívají.
Nikolka a bus.
Pavla v busu.
U kempu Lazzo...
Blíží se 18 hodina a zápas našich fotbalistů s Jihoafričany na MS. Oba řidiči si již přichystali pohodlné křesílka, já usednu na lavičku spolu s pár dalšími jedinci. Holky výkony našeho týmu vůbec nezajímají, u večeře jsem slyšel vtipnou historku jak jedna z nich šla pomoci prodávat langoše na hokejový zápas, s tím, že až skončí přestávka, může začít uklízet a balit. Tak to udělala, ale k velkému zděšení prodejce již po první třetině.
Fotbal skončí remízou, jež nic neřeší. Tedy spíš řeší to, že s postupem bude problém. Porazit Mexiko v jejich velké nadmořské výšce v posledním zápase bude nad síly dnešního slabého výběru hráčů. Po večeři si ještě u stolu povídáme a popíjíme pivo. Rozjedeme se ale brzy. Horskou skupinu čeká časné vstávání. Z kempu vystoupají na horu Monte Cinto (2 706 m n. m.), která je v Korsickém pohoří nejvyšší. Odchod mají v pět ráno.
MS ve fotbale: Česko - JAR.
Setup k řece Golu a jezeru Calacuccia
Trek k jezeru Calacuccia.
Nastal poslední den, kdy se vydáme do terénu. Uteklo to jako voda v zdejších řekách. Vyzbrojeni touhou poznat i nižší polohy korsických hor se z kempu vydáváme přes vísku Lozzi k stezce, která vede nevyužívanými pastvinami a zarostlými políčky. Nad hlavami nám neustále krouží sokol, dravý pták Korsiky. Každý další den je úmornější vedro a tak jsme rádi za trochu polostínu stezky. Naše trasa je zbrusu nová a my jsme první průzkumníci pro další možné výpravy CK Alpiny. Musím Nikole poopravit trasu, protože ta vyznačená na webu mapy.com vede horem. Ale v obci je jedno, kudy jdeme. Pak už nás pěšina ve svahu nikam jinam než k cíli nepustí. Kolem kvetoucí kaštanovníky vytváří hezkou kulisu krajiny. Mnoho z nich shora usychá, další stojí v krajině nad jezerem již jen jako torza, bez známek života.
Monte Cinto si nese pozůstatky zimy. Mnohé z vrcholů Korsiky stále zdobí bílé zasněžené plochy, které nestihly roztát.
Z treků nad jezero Calacuccia...
...
...
...
Zobrazený květ patří do rodu Cynara, velmi pravděpodobně se jedná o artyčok kardový (Cynara cardunculus) nebo příbuzný artyčok zeleninový, který se vyznačuje nápadnými fialovými listeny s ostrými žlutými trny.
V Lozzi...
...
Fík (plod fíkovníku smokvoně, latinsky Ficus carica), který postupně přechází ze zelené do zralého, žluto-fialového zabarvení.
...
...
...
Kaštanovník.
...
Nad potokem na chvilku ztrácíme orientaci.
...
Najednou se čelo skupiny u několika zděných budov zastaví. Proti němu se postavila bojovná kráva. Všichni ustupují. Jdu se tam s Daliborem podívat a v hlavě se mi vynoří vzpomínka na nedávný článek, kdy v rakouských Alpách menší stádo zabilo dva seniory. Vypadá to, že snad jen dvě krávy chrání několik telat. Ta se jdou schovat dovnitř jednoho z otevřených domů, které jim slouží jako úkryt. Jedna z krav je na stráži, udělá pár kroků kupředu, ale pak se zastaví a pozoruje nás. Rozhodneme se v tichosti projít. Ještě zvedám ruce, ale to prý ze sebe jen dělám predátora. Ale pomáhá to, vracet se nemusíme, projdeme do bezpečí.
Zaujme nás čerstvý kravský trus na stezce. Téměř každou čerstvou hromádku si dělí hovniválové. Někteří právě hnětou si svou kuličku, mnozí ji již koulí do bezpečí, aby do ní nakladli svá vajíčka. Ani nevím, jestli jsem tohle někdy viděl na vlastní oči.
Přecházíme cestu samotou Zitamboli, abychom sestoupili k říčce U Viru. Jak jsem fotil chrobáky a torzo jakési lebky, jdu poslední, ale stačí jeden zásek potoka a hned jdu první. Všechny totiž svedla cesta dolů podél potůčku. Začíná les, jehož stín vítáme. Dole stojí právě opravovaný kamenný most, pod kterým máme čas se vykoupat. Toho využíváme jen já, Jirka a Dalibor, protože jsme slezli o kousek níž. Našli jsme krásné místo s hlubokou vodou. Sedím na vyhřáté kamenné plošince a užívám si kombinaci chladivé čisté vody a hřejivých paprsků slunce. Slunce unavuje, voda únavu zahání. Když to párkrát vystřídáte, chce se vám usnout.
Vruboun (lidově hovnivál), zavalitý brouk známý tím, že si vytváří kuličky z trusu, které následně koulí a zahrabává do země jako zdroj potravy a místo pro nakladení vajíček.
...
...
...
Dalibor
...
Most u mlýnu Muricciolu...
...
...
...
...
...
Po půlhodince na sebe začínáme s ostatními mávat. Máme se k nim vrátit, ale značená trasa pokračuje kolem řeky, odkud začne stoupat vzhůru od kaňonu, kterým se začne řeka probíjet skalami. Tady by byla možnost dojít k dolnímu mostu korytem, ale i pro průvodkyni Nikolu je dnešní trasa novinkou a bez bližšího prozkoumání nemůže riskovat sestup řekou. Shora vidíme hladké kamenné plochy břehů i jak ji sevřou skály z obou stran. Pokud tudy projít přece jen půjde, bude to podobně zábavné, jako průstup kaňonem Spelungy.
Všichni kromě naší trojice jdou k mostům pod soutok řek U Viru a Golu, kde se budou koupat. My se s Jirkou a Daliborem separujeme, protože si chceme pořádně zaplavat v jezeře Calacuccia. Sestupujeme k němu stezkou mezi kamennými zídkami, ale ještě musíme dojít k vísce Sidossi, kde se uvelebíme na obřích kamenech. Zaplaveme si krásně, Dalibor se na dosah přiblížil až k druhé straně jezera, což je téměř 500 m. Snad až po hodině zvedáme kotvy a po cestě pokračujeme do Calacuccia, kde máme sraz. Na místo samo se musíme proplést mezi domy, občas se ocitáme přímo na dvorku stavení, ale tudy domorodci běžně chodí.
Jezero Calacuccia.
Sestupujeme stezkou mezi kamennými zídkami.
...
Mosty u soutoku U Viru a Golu.
Soutěska řeky U Viru...
...
...
Nedaleko kostela stojí dvě restaurace, rádi zapadneme do venkovní zahrádky jedné z nich. Z drinků za jednotnou cenu 10 € si vyberu Korsika Sun rain, s teguilou a ovocným džusem. Červený nápoj s ledem je velmi osvěžující a v panujícím parnu si ho vychutnávám. Než dopijeme, přijdou ostatní. I oni jsou zmoženi horkem a terénem. Jistí to 10x aperol. Moji podrážděnou chuť upoutá další pohár z obrázkového menu. Zelený výtvor v sobě ponese chuť teguilou, vodky a máty. Když mi ho obsluhující paní nese, směje se od ucha k uchu a přidává grimasy potácejícího se opilce. No jasně, dostal jsem pořádnou porci zelené. Chutná stejně a je jí skoro půl litru. Čtyřicet minut mám o zábavu postaráno. Pak jen hodím na pult 20 €, protože jim nejde internetové připojení, řeknu "zwei mal" a odpotácím se do přistaveného busu. Nahoru do kempu bych po svých fakt jít nechtěl.
Zasloužená odměna...
Prosíme 10x aperol.
...
Stanový tábor v kempu Lozzi.
Večer dál doplňujeme tekutiny. Vypiju dvě piva a po večeři ještě dostanu dva frťany jakési moravské gdoulovice. Alkohol na sobě moc necítím, ale v noci se asi přece jenom pití projeví. Když náš tábor někdy kolem jedné hodiny noční navštíví několik divokých prasat, zdá se mi živý sen, že někdo skočil na stan. Odkopávám ho a snažim se nějak zachránit.
Pak už jen slyším: " Romane, Romane, co se děje..."
"Chtějí mě zabít!" slyším se a kopu dál, než se úplně proberu. Hned mi dojde, co jsem provedl. Věrka je vyděšená a já se cítím mizerně, protože si to kopání zpětně uvědomuju. Asi jsem ji musel párkrát trefit, i když říká že ne. Občas už jsem pěstí ze spaní praštil do zdi, nebo skopnul z nočního stolku lampičku, ale tohle se mi ještě nestalo. Kolem druhé se jdu projít na záchodky, abych se zklidnil. Usnu až k ránu. Pod Věrkou mezitím ušlo nafukovací lehátko.
Přejezd do kempu u Bastie
Ráno se jí znovu omlouvám a je mi z toho na nic. Kombinace drinků, piva a gdoulovice zřejmě přivolala do našeho stanu korsické démony, které jsem musel zahnat. A tak jsem rád, že balíme. Věrka je milá, pomáhá mi. Stan s tropikem sbalíme do malého úhledného balíčku jako první ze všech. Teprve potom jdu na snídani. Jako vždy jsem po několika aktivních dnech ráno skončil u několika sladkých buchtet s máslem a marmeládou. Párky, salám ani sýr či zelenina už mě moc nelákají. Jich se ani nedotknu. Rozhodně se nepřejídám. Téměř nic nejím ani přes den.
Přesun do Bastie si okořeníme nejprve zastávkou v obci, kde si hromadně kupujeme dobré korsické vdolečky, poté jedeme do historického městečka Corte. Jdeme ve velkém vedru na vyhlídkovou věž a kdo to vydrží, může si přidat prohlídku starobylého centra. Naštěstí mám stejný nápad jako Dalibor. Než se koupat se ve vlastním potu, radši využijeme hluboké tůňky pod můstkem u soutoku řek Restonica a Tavignanu. Stavíme mužíky, já tedy prsatou mužičku, a Dalibor mezitím básní, jak by tohle místo vylepšil a zkulturnil. Jeden obří balvan mu pomohu obrátit, aby se na něm dalo dobře sedět. Snad až po hodině se postupně přes můstek zpět k autobusu začínají trousit první uvaření jedinci z naší výpravy.
Čeká nás vychlazený autobus a ještě lépe vychlazené pivko.
Jedeme do Bastie, ale kemp San Damiano leží až za lagunou či jezerem, na celkem úzkém pruhu země. Místa v něm budeme mít dost. Znovu nám přidělují parcelu pro stavbu stanů. Já mám v menším batohu všechny věci, které budu potřebovat a kletr po dohodě s řidiči nechám přes noc v autobusu. Jdu s osuškou na rozpálenou pláž, kde si znovu užívám moře. Vlna za vlnou se valí k pobřeží. Sedím na břehu a nechávám si omývat nohy slanou vodou, než mi jemný písek zcela naplní obě kapsy plavek. Plavu, abych se vyhnul odpolednímu žáru slunce. Dívám se do dálky a přemýšlím nad tím, že většinu lidí ze zájezdu již nikdy znovu neuvidím. Letadla prolétávající do Ajaccia nízko nad mojí hlavou mi připomenou, že v srpnu poletím na Azory s dvěmi kamoškami z našeho týmu na hospodské kvízy. Jmenujeme se pohodově a příznačně, Lážo plážo.
Večer jedeme do centra Bastie a máme štěstí, že pro autobus najdeme jediné volné místo. Širokou plochou náměstí Saint-Nicolas míříme do centra. Kolem několika kostelů dojdeme ke kotvišti menších lodí, kde si v restauraci Coté Marina objednáváme menu za 29,50 €. Budou tři chody, které si z nabídky můžeme vybrat. S Daliborem spekuluje nad tím, že si menu dáme jen jednou a podělíme se, ale domlouvejte se korsicky či francouzsky. Prostě přinesou první chod pro oba a je rozhodnuto. A to je dobře, jak chcete dělit jednu škebli? Ostatní ještě něco popíjí, když se vzdálíme. Pomalu se procházíme nad pobřežím a vracíme se k poloprázdnému náměstí. Až tak prázdným, že kousek od něho s Daliborem můžeme v klidu zalít minerály pár ohrazených stromků, aniž by nás kdokoli viděl.
Večerní Bastia...
...
...
...
...
...
...
Útratu za menu jsem vyfotil omylem.
Přístaviště v Bastii.
...
...
...
...
...
Večer máme slíbený večírek na pláži. Vlastně už je tma a nám začala dlouhá noc. Bude rozlučková. Vezmu si karimatku, korsickou deku a jen pár dalších věcí do batohu. Rovnou si vše dávám k vysokému dřevěnému kůlu, který bude v noční tmě dobrým majákem. Schází se nás kolem dvaceti, popíjíme krabicové víno a povídáme si. Jen tak o životě, ale hlavně o zážitcích z hor, nejen těch korsických. Když se před půlnocí DJ Martinovi vybije mobil, převezmu jeho pozici a již značně ovíněn hraji písně na přání. Vlastně všichni chtějí české, jen Věrka projeví jiné přání, Amy Winehouse. Pro ni píseň zpěvačky, jež je již dlouho po smrti, ač byla hodně mladá, rád vyhledám. Hrajeme dost nahlas, ale z kempu nás nikdo okřiknout nepřichází. Kdyby přišel blíž, uslyšel by všelijak zabarvenou jadrnou češtinu a jistě by se zase potichu vytratil. Po druhé hodině ranní si jdu lehnout. Písek je měkký a poddajný. Kolem půl třetí zavládne klid. Jediný, kdo protestuje, je můj překyselený žaludek. Ale na pláži je řešení snadné. Vyhrabu hluboký důlek, v němž vše nepříjemné postupně mizí. Pak vše zahrabu. Ani nemusím vstávat z lože.
Noční Bastia z mejdanu na pláži.
Trajekt a cesta domů
Probouzím se zrovna když slunce vystoupilo z moře. Oranžový nádech je podobný tomu při západu na pláži v Portu. Ani nemusím vstávat, abych vytvořil dvě tři kýčovité fotky. Pálí mě žáha a v krku mám knedlík, že ze sebe nemůžu téměř vydat hlásku. Kolem se potácí pár postaviček a vše je jako ze zpomaleného filmu. Ještě na pár hodin upadnu do mdlob. Z pláže odcházím jako poslední. Slunce už začíná řádit. Jdu na snídani, kde si obložím jednu bagetu, ale ani do ní nekousnu. Bude na cestu trajektem. Dopoledne znovu strávím koupáním se a sluněním na pláži.
Odjezd z kempu máme ve 12 hodin a po krátkém přesunu k trajektu se všichni rozptýlíme po velké lodi. S Jirkou a s Věrkou si najdeme stinné místo v závětří a uvelebíme se na palubě u zábradlí. Moc pohodlné to není. Většina tráví čas v křesílkách v klimatizované místnosti, než je z nich vyženou. Jsou totiž za příplatek a místenky. Plavba se hodně protáhne, před Livornem nás předjedou dva jiné trajekty a my uvízneme před plným přístavistěm. Až po hodině se složitě dostaneme z trajektu. Je po 19 hodině a nás čeká čtrnácti hodinová noční jízda domů. Část noci prospím, únava se projevila. Vítek si ústecké na podlaze a já mohu znovu využít obě sedačky.
V Brně se všichni rychle rozprchnou. Většině hned něco jede, my s Jirkou ale máme dvě hodiny času. Na nádraží nás doprovází Lenka. Loučíme se v době, kdy na informační tabuli začíná naskakovat u odjezdů vlaků "Nejede". Na staveništi, které jsem po lávce před půlhodinou přecházel, zrovna našli leteckou bombu z 2. světové války. Vracíme se do reality. Nikdo nic neví, pracovníci odbavující vlaky asi odešli kamsi do bunkru a cestující na perónech ponechali svému osudu. Trpělivě čekáme, znovu se shledáváme s Daliborem, který si kvůli slevě nechal ujet vlak na sever a teď neví, čím pojede. My trpělivě čekáme a já kartou platím jednu pochutinu za druhou. Kávičku, čokoládu, obloženou housku, půl kila třešní. Jak jsem to dělal vždy, když jsem byl z něčeho nervózní. Mezi 10 a 13 hodinou zastavují jen projíždějící vlaky, teprve když bombu zajistí pyrotechnici, vlaky se postupně rozjedou. Odjíždíme vlakem Rožmberk před 14 hodinou. Vlak je plný, místenkový, ale naštěstí naši situaci pochopí nejen tři mladé slečny studentky s místenkami na naše místa, ale i průvodčí. Stát po noční jízdě autobusem čtyři a půl hodiny na chodbičce vlaku bych nechtěl.
Nevím, jestli má právo dělat nějakou bilanci zájezdu CK Alpiny, snad jen potvrdím, že vše proběhlo podle plánu. Usměvavý řidiči, co měli kvalitní zásoby pití, příjemní a milí průvodci - Nikola, Martina a Martin, hyperaktivní kuchtík Lukáš a banda hor milujících lidiček, co se postupně poznávali, nebo jen tak míjeli. A Věrka, jež si asi o mně myslí své. Ani rozloučit jsme se nestačili. Co klidná voda přinesla, zase tiše odnese.
Vlaky nejedou...
Dalibor
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1501 45% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
1043 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
811 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3355 čtenářů Archiv anket
