Nejoblíbenější články 10. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Rozsáhlý celek Švihovské vrchoviny je rozdělený do mnoha menších pohoří a zaujímá převážnou část okresu Plzeň-jih a přilehlé oblasti Rokycanska, Klatovska a Domažlicka. Nejvyšším vrcholem je Koráb u Kdyně. Moje cyklotrasa zmapuje značnou část tohoto pohoří.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2025) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2025) - příběh fotografie

Motto: Když si zkrátiš cestu, určitě zabloudíš! Zkratka často znamená Nejdelší možnou cestu..“ Murphyho zákon
Pokračovat ve čtení...

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Znovu na sever. Do pískovcových skal, mezi vrcholky Máchova kraje, pod Lužické hory a Ještěd. Tam míří naše čtyřčlenná výprava objevovat nepoznané a dobývat neznámé. Hamr na Jezeře a hotel Pacifik nám poskytne ideální zázemí pro pět letních dnů k pěším toulkám, cyklovýletům i relaxaci.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2020) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2020) - příběh fotografie

Motto: „Jak dlouho trvá hodina? Možná přesně tak dlouho, aby člověk mohl poznat své chyby a omyly, napravit jejich důsledky, anebo jen poznat okamžik lítosti. Vteřiny poznání jsou snad víc než léta hloubání.“ Luděk Pachman
Pokračovat ve čtení...

Zaniklé obce Ktišska

Zaniklé obce Ktišska

Krajina se mění a příroda postupně pohlcuje to, co bylo dříve lidmi vytvořeno. Stačí několik desetiletí, aby se z domů staly ruiny, ze sadů houštiny, z křížů rezavá torza. Na mnoha místech již jen staré mapy doloží, kde stály domy, kde byl rybníček, kde náves. Zapomínat na minulost bychom však neměli. Pokud ji nechceme znovu prožít.
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany II

Za našimi krajany II

Minule jsme opoštěli oblast důležitého centra Transylvánie město Arad, abychom se vydali dále do nitra Karpat, ale také blíže k Dunaji, která tudy protéká. Nedivíme se, že právě tady v těchto končinách se usídlili naši krajené.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

Motto: "Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním. “ Edgar Allan Poe
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2019) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2019) - příběh fotografie

Motto: "Miliony lidí touží po nesmrtelnosti a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli prší." S. Ertz
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Motto: „Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.“ Albert Camus
Pokračovat ve čtení...

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Desítky let se k zřícenině Vítkův hrádek mohli přiblížit pouze příslušníci pohraniční stráže. Blízkost železnou oponou střežené česko-rakouské hranice znamenala, že toto místo jako by neexistovalo. Hned v sousedství hradu vyrostla železná konstrukce hlídkové věže a kraj se nadlouho ponořil do chmurných hlubin nostalgie.
Teprve po rozpadu socialistického bloku se k Svatému Tomáši znovu začali vydávat výletníci. Atraktivitu pohraničí zvyšovalo objevování neznámých míst - vysídlených obcí, z kterých často zbyly jen ruiny a polámané křížky u dávno opuštěných a zarostlých cest.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.