Římovská pašijová křížová cesta

Římovská pašijová křížová cesta

Křížová cesta v Římově u Českých Budějovic, zvaná římovská pašijová cesta či římovské pašije, je barokní křížová cesta rozšířená na 25 zastavení, která vede ze severozápadní části obce severním směrem, obchází vrch Cedron a podél řeky Malše se vrací zpět k obci na její jihovýchodní okraj. Je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky. (Wikipedie)

mapa NS

...

Na trasu vyrážíme dobře oblečeni. Prosinec přinesl pochmurné podnebí a slunce už týdny jako by neexistovalo. Od náměstí Jana Gurreho, jenž má být zakladatelem křížové cesty, si projdeme stejnojmennou naučnou stezkou. Vlastně jde o okruh, který u kostela sv. Ducha i uzavřeme. Proto kostelu zatím žádnou mimořádnou pozornost nevěnujeme. Prvním zastavením křížové cesty je zděná kaple "Loučení", zbudovaná v letech 1687 - 1688, jež součástí římovské pašijové cesty vzniklé v letech 1658 - 1702.

Podzimní větřík čechrá hlavičky uschlým zbytkům vegetace u polní cesty a popohání nás spolu s poletujícím listím k další kapli, kdysi skrývající vyjev 12-ti apoštolů s Ježíšem při Poslední večeři. Dřevěné sochy však kdosi velmi "zbožný" zcizil. To samé se přihodilo i sochám, které byly před lety umístěny ve volně přístupných objektech. O nich nám může spoluputující Václav alespoň vyprávět, protože je zde ještě zažil.

Loučení.

Poslední večeře.

Stádní brána.

Míjíme Stádní bránu s výjevy Krista s učedníky odcházejícími Ovčí branou přes potok Cedron k zahradě Getsemanské. Následuje Pustá ves, kde spí v empírové budově apoštolové. Ty neodnesl nikdo, protože zkameněli. Sestupujeme kolem Smutné duše k Římovskému potoku. Zbavili jsme se tak studeného větru. Snažím se cestou prosit o úlevu od bolesti vystřelující do kyčle pravé nohy, ale modlit jsem se pořádně nenaučil. Prosba tak zřejmě zůstane nevyslyšena.

Výstup na Olivetské horu mi dává za pravdu. Ač je převýšení spíš symbolické, dobře se mi nejde. Snažím se proto soustředit na focení, byť podmínky jsou dnes nevalné. Ponuré šedivé nebe však k této cestě bytostně patří. Snažím se vymýšlet jednotlivé kompozice a často do nich zapojuji Vencu i Janu. Přitom je chválím, jak jsou fotogeničtí.

Zastavení u Pusté vsi...

...

Zastavení na hoře Olivetské...

...

...

...

Kaplička U Jidáše.

Osmé zastavení křížové cesty.

Za kamennými sochami dalších spících apoštolů pod Olivetskou horou se vyhrabu z Getsemanské zahrady k Chromému židu. Ještě že zde nikdo není, jistě by se mne s ním poutníci spletli. Kulhám dál dolů k cestě, kde byl Ježíš urážen a tupen. Cítím se podobně. To již jsme v duchu došli na jihovýchod Davidova města k rybníku Siloe. Zde nám ho nahradí kamenný most a řeka Malše.

Vodní branou jsme vedeni spolu s Kristem do Jeruzaléma, kde ho opět čeká týrání žoldnéry. Následuje kaple s výjevem výslechu Krista, který je udeřen do tváře Malchusem. Chvíli se udržíme u kaple s dvěma arkádami, kterou stoletá povodeň v roce 2002 zcela zdevastovala. Malše je z druhé strany držena v korytu vysokou skalní hradbou a pokud se rozlije po kraji, pak právě sem. Následujeme značenou trasu ke kapličce Malý Pilát a po mostě překročíme řeku. Mineme tak kapli Herodese.

Odplata za opuštění křížové cesty je objeví hned. Jen se trochu pootočím s nastražených mobilem nad prodící řekou a zakousne se mi cosi do boku. Známá bolest projede až do nohou a na tváři mi vyrazí studený pot.

"Měl jsi nějakou modlitbu přece jen zkusit, chlapče..." Dere se mi na mysl, když kontroluji svůj stav. Kroutit se jako baletka prostě nemůžu.

Zastavení U chromého žida.

Chromý žid...

...

Zastavení u Cedronu.

...

Kamenný most přes Malši.

Zastavení Vodní brána...

...

Kaplička jedenáctého zastavení.

Zastaveni U Kaifáše...

...

...

...

Cestou nás provazí soutěž. Stopy zvířat často neuhodneme, poslední šlápotu však celkem snadno.

Kaplička Malý Pilát...

...

Stezka vede nad jez a za ním po můstku znovu přechazíme Malši. Pár desítek schodů vede do ulice Betlémské ke kapli Velký Pilát. Tato největší kaple s bohatou výzdobou je místem, kde žoldnéři bičovali Krista a kde mu nasadili trnovou korunu. Na tribuně stál Pilát a ukazoval na Krista se slovy "Ecce hommo" - Ejhle člověk.

Míjíme kapličku, kde Ježíš byl vložen na kříž a následně i dvě další - setkání s Pannou Marií a setkání s Veronikou. Popravní branou poté sestupujeme k místu popraviště. Simon Cyrénský pomahá Ježíši nést kříž na Golgotu. V tichosti míjíme Pietu, kde byl Ježíš sňat z kříže a položen do klína své matky a sestupujeme dolů k Malši a k Svatému hrobu.

Zátiší nad Malší.

Jez na Malši...

...

...

...

...

Teplý je dech Panny Marie Římovské...

Devatenácté zastaveni křížové cesty.

...

Popravní brána.

...

...

Vysoko nad Malší vede pěšina k Svatému hrobu. Zastaveni U Šimona...

...

...

...

Předposlední zastavení se sochou Piety.

Boží hrob...

...

...

...

Kalvárie...

...

Zde křížová cesta končí. Nad námi prosvítá novější historie, mohutná hráz Římovské přehrady, která pitnou vodou zásobuje značnou část Jihočeského kraje. Vracíme se nahoru k poutnímu kostelu sv. Ducha, kde stojí 650 let stará lípa.

Kostel sv. Ducha...

...

...

650 let stará lípa.

...

...

Rybí oko.

∆ ∆ ∆

Veselé Vánoce

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Mirka

25. prosince 2020 09:22

Mirka říká

Děkuji za inspiraci - snad se mi povede dostat rodinu na povánoční procházku právě sem. Je to ostuda, ale ještě jsem římovskou křížovou cestu nikdy neprošla takhle v kuse - vždycky kouknu jen na pár zastavení.

Přeji hodně zdraví a bezbolestných šlápot v novém roce!

Mirka

Rony

29. prosince 2020 10:39

Rony říká

Děkuji, šťastný a bezproblémový nový rok.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.