Slovinsko a Rakousko - krajem hor a vinic l.

Slovinsko a Rakousko - krajem hor a vinic l.

Na CK Mamut Tour jsem dostal odkaz od kamaráda a tak jsem se podíval na jejich webové stránky. Cestování s elektrokoly pro ni není problém a tak jsem využil nabídky a poprvé odjel na dovolenou s elektrokolem Vinice Slovinska a Rakouska, i pohoří Pohorje, budou cílem pětidenního zájezdu. Bonusem pak volný vstup do lázní Zreče, kde budeme ubytováni.

Pohorje

Pohorje je horský masiv ležící západně od Mariboru ve Slovinsku. Jde o nejvýchodnější výběžek slovinských Alp, spadající pod Jižní vápencové Alpy. Většinu pohoří však tvoří krystalické břidlice a díky tomu je bohaté na prameny. Nejvyšším vrcholem je Črni vrh (1 543 m n. m.). My budeme ubytováni v turisticky významné části Zreče Pohorje, přímo v hotelu lázní Zreče. Blízký vrchol Rogla (1 517 m n. m.) je především zimním turistickým cílem, my ho využijeme dvakrát pro začátek naší cyklistické trasy. Se štěstím a na podlední chvíli zakoupený zájezd CK Mamut Tour nám umožní nejen poznat krajinu kolem Mariboru, ale také relaxovat v teplé vodě lázní Zreče. V pěti bazénech, kde se teplota vody pohybuje mezi 26°C - 35°C, klienty zrelaxují masážní proudy a whirpool. Ve wellness zóně čeká finská, infračervená či turecká sauna. Tolik krátké shrnutí místa, odkud budeme vyrážet na cyklistické trasy.

Po bývalé železniční trati z Dravogradu do Velenje

trasa

Před příjezdem do Zreče kola využijeme pro výlet po cyklostezce z Dravogradu do Velenje. Pojedeme pohodlně po trati bývalé železnice, což je vždy zajímavé. Jak naznačuje název obce, Dravograd leží u významné řeky Drávy, která pramení blízko tirolského Toblachu v italských Dolomitech a vlévá se u Osijeku do Dunaje. Naše trasa však vede za Drávu a bude stoupat zprvu otevřenou krajinou vzhůru kolem menší říčky Mislinji.

Je vedro k padnutí a tak brzy zastavujeme v pizérii Na postaji v Šentjanži. Zde ještě slovinské pivo Laško nezkouším a nechávám si natočit Staropramen. Ten si postavím na stůl s odkazem na Prahu, pod slunečníky Staropramenu, sedě na židlích Staropramenu. Opravdu se cítíme jako doma. Trasa je naplánovaná tak, aby se zastavit a něco popít dalo, ale na hodinové zastávky to není. My si ji vybrali hned zkraje a protože jedeme se Zdeňkem a Šárkou, kteří jako jedni z mála cyklistů ze zájezdu nevyužívají podporu motorku elektrokola, musíme čas odjezdu autobusu z cíle trasy ohlídat. O to se ovšem postará ajťák a pedant Michal, který jede jako my na elektrokole.

...

Kostel v Dravogradu, odkud vyrážíme na cyklotrasu.

Dráva.

Brzy si uděláme první zastávku.

Jet v horách na elektrokole je pohodlné. V dnešním vedru hodně nad 30°C zvlášť. Ona se totiž cesta přes polovinu délky trasy stále zvedá. Jedeme mezi vinicemi, bývalou železniční trať v širokém údolí jen minimálně kryjí stromy, stínu je pomálu. Zdeněk je sportovec, jeho vypracovaná lýtka o tom svědčí, Šárka pak sympatická drobná žena s velkou výdrží. Jistě ho neustále po horách hledá, netušíc, kem jí zase poodjel. Tak nějak jsme si všichni padli do oka. Vždy je dobré se seznamovat, nezůstávat uzavřený ve své ulitě. Člověk se vždy něco nového dozví a pokud vzniknou nová přátelství, o to lépe.

Krátké zastávky děláme u "pítek", z kterých si můžeme doplnit pitnou vodu. Jsou kolem trasy a osvěžit se v úmorném odpoledni přijde často vhod. Delší zastavení pak uděláme v hezky upraveném centru města Slovenj Gradec. Toho využívá Zdeněk, kterému piští brzdy. Při sjezdu dolů by se mohli protijedoucí cyklisté domnívat, že železnice obnovila svůj provoz. Šikovný opravář z prodejny kol v sousedství kostela sv. Alžběty vše rychle vyřeší.

Máme čas vstoupit do mimořádně významné památky. Jednoho z nejstarších kostelů zasvěcených sv. Alžbětě Uherské. Kostel byl vysvěcen v roce 1251 akvitanským patriarchou Bertoldem Anděckým, který byl strýcem sv. Alžběty. Mne zaujme i architektura stavby. Vlastně jde o soubor tří církevních staveb. Powerbankou dobíjený mobil mne pálí v ruce, jak je horký, odmítá fotit a hlásí přehřání. To vidím poprvé. Chvíli trvá, než vychladne a chytne druhý dech.

Slovenj Gradec, kostel sv. Alžběty je mimořádně významná památka, neboť je považován za jeden z nejstarších kostelů zasvěcených sv. Alžbětě Uherské. Kostel byl vysvěcen již v roce 1251 akvitanským patriarchou Bertoldem Anděckým, který byl strýcem sv. Alžběty. (Mapy.com)

...

...

...

...

...

Benátský kůň)Venezia Horse.

Až u vesnice Šentilj se stoupání zlomí. Poslední třetinku trasy budeme mít z kopce. Na to se nejvíc těší Šárka. Opouštíme Misljinku a valíme to po překrásně vedené trase staré železnice. Gornij Dolič je něco jako Horní - dolní. Zde nás dokonale sevřou kopce Pohorje. Říčka Paka si jimi proklestila cestu a podobně to udělali stavitelé železnice. Jedeme kaňonem, projíždíme krátké tunely, rozhlížíme se z náspů a moc nebrzdíme. Adrenalin z rychlé, ale bezpečné jízdy stoupá v krvi každou další zatáčkou. Na úvod to není špatně vybraná trasa, s délkou kolem 40 km a s převýšením nahoru i dolů necelých 300 m. V dnešním horkém dni tak akorát.

Druhá polovina trasy je zajímavější...

...

Před sebou máme ještě přesun horami do Zreče. Široká cesta se vine horami a já vzpomínám na Korsiku a její úzké cestičky na okrajích útesů, kde měl autobus co dělat. Spíš bych řekl, že tam neměl co dělat, ale my Češi jsme prostě vynalézavý národ. Ubytují nás v pohodlném prostorném pokoji s výhledem na venkovní bazény a travnaté plochy plné lehátek. Vstup k bazénům máme v ceně zájezdu. Dáváme si sprchu, jdeme na večeři a po ní se ještě stíháme hodinu relaxovat ve vnitřním bazénu s teplou vodou. Vířivky, wellness i bazén jsou po večeři volné. Využiju toho až tak, že v noci téměř nespím. Povede se mi to až k ránu. Chybou bylo nechat otevřené balkonové dveře, protože klimatizace, kterou pokoje mají, přestala pracovat. Ještě kolem druhé hodiny vyjdu na terasu, kde dlouho sedím na židli. Až do rána je velké teplo.

Terme Zreče

Noční pohled z okna hotelu na bazény lázní Zreče...

Z vrcholu Rogla lesy do Zreče

trasa Stopař

mapa vrchol Rogla

Ráno mi ani sprcha vlažnou vodou nepomáhá. Po snídani nás autobus vyveze k vrcholu Rogla (1 517 m n. m), odkud povede naše trasa zpět k hotelu. Čeká nás víceméně sjezd, kdy klesneme celkem o více než 1 500 m. Nahoru to bude pouhých 400 m. Objíždíme hřeben Volovice a Hradišče, výhledy máme jen občasné. Trochu adrenalínu nám po hodině jízdy poskytne sešup u domků kolem potoka. Parta Plzeňáků dolů kolem mne prosviští rychlostí blesku, ani je nestihnu pořádně natočit na video.

video

Ovčarjev vrch projedeme po cestě bloudící svahy. Stále si hlídáme trasu cyklostezky a vracíme se pod masív Rogly. Planina na Pohorju projedeme traverzem nad loukami a poté se spustíme dolů. Nyní již budeme jen klesat. U Gorenje konečně narazíme na první hospodu. Je jasné, že zastavujeme. Čekám na parťáky, abychom se usadili ke stolu a dali si dobrou polévku. Dnes jedeme s Plzeňáky, protože Zdeněk s Michalem výjezd vzhůru autobusem zavrhli a trasu si tak řádně náročným výjezdem ztížili. Šárka na ně počkala na Rogle, takže už nás dnes nedoženou. Nebe se zatáhlo, tmavý mrak hrozí bouří a tak odjíždíme dříve, zatímco ostatní si dávají syté jídlo.

Krásný sjezd s výhledy pokračuje. Přejedeme Črešnova, Zlakova a kolem Brinjeva gory sjedeme dolů do údolí řeky Dravinji na Slovenske Konjice. Zde se u kostela Sveti Jurij stočíme zpět do Zreče.

Rogla.

Výhledy ze svahů Volovice.

...

...

Nad potokem Hudinja.

...

Projíždíme Pohorje hezkým traverzem stále se držíme ve velké nadmořské výšce...

...

...

...

...

...

Dole u Slovenske Konjice projedeme svahy vinic.

...

Odpoledne máme dostatek času na Wellness a termální bazény. Večeře jsou formou švédského stolu a výběr je fakt skvělý. Dokonce nabízí nejen množství dobrých zákusků, ale i zmrzliny. Večer popíjím Malibu na vyhřáté terase, s výhledem na stále ještě osvětlené bazény. Kolem 23 hodiny si na terase i ustelu, ale jen zalehnu do nového pelechu, začne pršet. To by možná až tolik nevadilo, ale když vidím, jak sjede nedaleko hotelu z nebes blesk kolmo do země, prchnu. Ani druhou noc se moc dobře nevyspím.

...

Lázně Zreče...

...

Kostel v Zreče.

Ve vinném sklípku...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.