Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie

Motto: "Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." Georg Orwell

První kniha v životě, kterou jsem kdy přečetl, byl Švýcarský Robinson od Johanna Davida Wyssa. Četba této tlusté bichle mi trvala snad celý rok. A řekl bych, že mě zformovala na celý život. Dobrodružství mnoha dalších dětských knih zanechalo své stopy, které vyústily v toulání se po horách a lesích, spaní pod širákem. V ona krátká víkendová ztroskotání v divoké přírodě, co nejdál od ruchu měst.

1. Most přes propast času

Jedním z odkazů minulých generací jsou stavení jihočeského selského baroka. Mnoho z nich je státem chráněno, ale ruku na srdce, byli byste schopni tyto skvosty zničit či nahradit nějakou bezduchou variantou novodobých krabic, určených k dnešnímu pohodlnému bydlení?

. . .

2. Vzhůru do Javorníků

Na západním okraji Javorníků leží pod vrcholem Hradiska Půlčínské skály. Na své cyklistické projížďce jsem je jen míjel. Terén v jejich okolí mi podrobnější prohlídku neumožnil, místo nich jsem si užíval nádhernou horskou krajinu... Dokud jsem nedaleko hranic se Slovenskem kolo nepíchl.

. . .

3. Ploština

Výjezd k památníku vypálené obce Ploština ve Vizovických vrších, kterou vypálili 19. dubna 1945 němečtí nacisté a kde za podporu partyzánů zastřeli či zaživa upáleli 24 jejích občanů, jsem si nemohl nechat ujít.

Zvlášť proto, že jedna z dalších zbytečných válek se právě odehrává ne příliš daleko odsud. Mocenské výboje obou světových velmocí ostatně můžeme sledovat neustále. A vždy nesou na svých bedrech největší utrpení ti úplně nejslabší. I proto jim stavíme pamatníky. Abychom nezapomněli. Nestavěli jsme je však proto, aby je někdo jiný po letech boural či podával rudou barvou.

. . .

4. Svatý Hostýn

Svatý Hostýn je nejvýše položeným mariánským poutním místem na Moravě, zdaleka viditelným díky rovinaté, úrodné Hané. Již od 16. století je cílem tisíců poutníků z blízkého i vzdáleného okolí. Hostýn byl však osídlen již v pravěku. Jeho vrchol je chráněný valem o délce 1 835 m, jenž má výšku až 9 m a šířku 23 m. Hlavním lákadlem rozsáhlého poutního areálu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, a také křížová cesta Dušana Jurkoviče.

Já měl po svém výjezdu na vrchol hory štěstí, protože jsem si mohl vyslechnout polední melodicky sladěné vyzvánění zvonů, které jen umocnilo nadherný zážitek k tohoto emocionálně silného místa. Obrázek odrazu v okně je malým fragmentem do mozaiky, již si můžete sami na místě samém poskládat.

. . .

U přehrady

Hezké lázeňské město Luhačovice je utopené mezi kopci Bílých Karpat. Budete-li korzovat kolem říčky Šťávnice, dojdete pohodlnou cestou až k Luhačovické přehradě, kde naleznete tolik potřebný klid. Když jsem k ní sjížděl poprvé od vrcholu Komonce, marně jsem ji pohledem hledal.

. . .

6. Čekání na jaro

Dvě opuštěné židle u velkého rybníka (Dvořiště) a vichrem zčeřené vlny jsou mementem odcházející zimy. Krajina stále čeká na každoroční zázrak, který dokáže vykouzlit z nudné šedivé nostalgie slunné jaro. Teprve poté se znovu kdosi na židle usadí.

∆ ∆ ∆

Únorové hlasování vede zcela jasně Nebe plné zázraků.

K poslechu tento měsíc vkládám odkaz na album Divné století Jaromíra Nohavici, na kterého se snesla v poslední době nesmyslná agresivní kritika. Jarek byl hvězdou plzeňských Port a jednou z osobností, která utvářela naše vědomí, že žijeme v nesvobodě a že se můžeme proti ní ozvat. Vážím si ho i přesto, že se objevilo jeho jméno na nějakém estébácké seznamu. Věřím, že nikomu neublížil, ale naopak bojoval za naši svobodu. Za tu svobodu, kterou nám znovu někdo pomaličku bere. A jak to okomentoval Jaromír Nohavica? "Narozen v komunismu, umřu v komunismu...“

A na závěr bych čtenáře upozornil na zkompletování souboru šestice knih Příchozí... od Vladimíra Poklopa, mého bratrance, který svůj vypravěčský talent zúročil ve velmi čtivé dílo, kde se svět fantazie proplétá s tím skutečným. Knihy si můžete zakoupit i jako e-knihu.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - březen 2022

9 20% Most přes propast času

9 20% Vzhůru do Javorníků

7 15% Ploština

6 13% Svatý Hostýn

5 11% U přehrady

10 22% Čekání na jaro

Hlasovalo 46 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.