Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Motto: "A je to příroda, která mne vždy povznáší. Jsem šťastná, když slyším, jak trylkují ptáci. Mám raději květiny než brilianty.“ Aenne Burda

Korsická dívka

Sama je, bez jména, dívenka ztracená

Tam v horách Korsiky

Kde večerní chlad vládne

A slastný spánek nepřichází

. . .

Všichni jsou tak trochu blázni

Jedni velcí, jiní malí

Na vrcholech se potkávají

Však podstata jim uniká

. . .

Nezůstat stát opodál

Je heslo, které mnozí mají

V noci si v kruzích povídají

Než vítr slova rozfouká

. . .

Pak zůstávají u ticha

A život dál svou kuličku valí

Světem jako hovnivál

. . .

1. Leknín žlutý

Stulík žlutý (latinsky Nuphar lutea), známý také pod názvy leknín žlutý či vodní lilie žlutá, je vodní rostlina z čeledi leknínovitých, která je bohatým zdrojem sekundárních metabolitů. Tyto biologicky aktivní sloučeniny se uplatňují jak ve farmacii, tak i v tradiční medicíně.

. . .

2. Ruisseau de Manganello

Výletem s CK Alpina se mi splnil starý sen. Podíval jsem se na hornatou Korsiku a prošel si části známé a náročné turistické trasy GR 20. Putování hlubokými kaňony řek k vodopádům, kaskádám a tůním, vedlo okouzlující krajinou.

. . .

3. Západ slunce v Portu

Korsika nejsou jen hory, ale také krásné pláže. Pozorovat západ slunce v Portu je skutečným zážitkem, který si nenechají ujít desítky turistů.

. . .

4. Kaskády Radule

Cascade de Radule nedaleko stejnojmenné salaše vytvořila vysoko v korsických horách říčka Golu. Průzračná voda v panujícím vedru nas lákala ke koupeli.

. . .

5. Jezero Calacuccia

Jeden z treků vedl k jezeru Calacuccia, v kterém jsem si hezky zaplaval. S drinkem Korsica sun rain se můj sen naplnil.

. . .

6. Setkání s krávami

Naše putování k jezeru Calacuccia vedlo úzkou stezkou mez pastvinami, kde nás zničehonic zastavily bojovné krávy střežící několik telat. Vracet se nám nechtělo a tak nám nezbylo, než si je naklonit na svoji stranu. S Daliborem jsme je přesvědčili, že jim neublížíme a naše skupinka se mohla kolem nich v tichosti proplížit dál.

∆ ∆ ∆

Májovou nadílku máme zdárně za sebou. Z ní vás zatím nejvíce zaujal příběh z Brd Vřesoviště. V čele vyrovnané skupinky fotek je snad jen o jeden jediný hlas.

Desky skupiny Genesis si pouštím rád. Klidný melodický rock mne oslovuje celý život. Sedmé album A Trick off the Tail vyšlo již v z roce 1976, ale jeho kvalita těch 50 let snadno překlenula. Jde o první album skupiny, na kterém se nepodílel její zakládající čle, zpěvák Peter Gabriel. Zpěvu se ujal bubeník Phil Collins, jenž na albu rovněž hraje na bicí.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (červen 2026) - příběh fotografie

17%Leknín žlutý

33%Ruisseau de Manganello

0%Západ slunce v Portu

17%Kaskády Radule

17%Jezero Calacuccia

17%Setkání s krávami

Hlasovalo 6 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.