Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 61. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Nejen Rychlebské hory Il.

Nejen Rychlebské hory Il.

Přechod studené fronty s deštěm nedostal vízum k překročení moravských hranic a tak jsme se mohli bez obav pustit do dalších dobrodružství. Penzion Paprsek leží na pomezí hned tří pohoří a my jsme se následující dny postupně prošli po všech. Po lehčím výletu Polskem k Borůvkové hoře jsme zdolali hřeben Králického Sněžníku, s výstupem na mlhou zahalený vrchol, a poslední den si užívali trek kolem skalní věže Pasáku a svahů Hrubého Jeseníku.
Pokračovat ve čtení...

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Nastává naše loučení s Islandem. Po večerním příjezdu k příkopové propadlině v Thingvelliru a noční procházce nás čeká jen poslední přenocování a poslední den v této krásné zemi. Zajedeme ještě do oblastí gejzírů podívat se na tento známý přírodní úkaz a pak už uháníme do Reykjavíku vrátit auto. Noční letem do Berlína se vracíme zpět na kontinent a naše krásná svatební cesta je u konce.
Pokračovat ve čtení...

Motýlí čas

Motýlí čas

Když mi bylo dvacet o poezii jsem ani nezavadil. Až internet, kde jsem náhodně při zadání odkazu "kulový blesk" do vyhledávače, narazil na webové stránky Písmáku a začetl se nejen do básně s tímto názvem, ale i mnoha dalších, objevil pro mne, mnohem později, skryté kouzlo veršů. Dodnes to tak zůstalo a v knihovně přibyla jména Skácel, Zahradníček, Mácha, Apollinaire, Morgenstein, ale i Hrabě, Krchovský a další.
Pokračovat ve čtení...

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Nejlepšího lyžování z celé zimy jsme se dočkali nečekaně až v polovině března, kdy v době rašení květů sněženek mírné ochlazení vytvořilo na horách kvalitní podmínky pro loučení se s bílou stopou. V okolí Kvildy jsme si díky tomu projeli některé nově udržované stopy kolem vrcholů Tetřeva (1260 m n. m.), Holého vrchu (1294 m n. m.) a Stráže (1308 m n. m.).
Pokračovat ve čtení...

Cyklostezkami Jistebnicka

Cyklostezkami Jistebnicka

Větrná loterie, kdy mne teplý jihovýchodní vítr chvíli hnal dopředu a chvíli srážel z kola, se stala nosným tématem okruhu z Opařan k Nadějkovu a Jistebnici.
Pokračovat ve čtení...

Až na vrcholky slovenských hor l.

Až na vrcholky slovenských hor l.

Když jsem konečně znovu vyhrabal zastrčené a o dva roky odložené plány na zdolání několika nádherných vápencových hor Slovenska, bylo mi jasné, že nastal ten pravý čas na jejich uskutečnění. Pokud znalci slovenských hor sdělíte některé z jejich názvů, hned mu bude jasné, že jde o bílé perly v náhrdelníku mnoha podobně krásných vrcholů. Tlstá, Ostrá a Král'ovo skala ve Velké Fatře, malofatranský Kl'ak i skvostný Vápeč ze Strážovských vrchů nakonec skutečně stály za to, a daly zapomenout na propocená trika a vlhké nohy z neustále se tvořících bouří, které nás celý týden provázely.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet 2025 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2025 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Celoroční soutěžení fotek s příběhem z roku 2025, které dostaly v jednotlivých měsících nejvíce hlasů, znovu vygeneruje jejich popularitu u čtenářů. Hlas můžete opět dát pouze jedné, vámi vybrané fotce.
Pokračovat ve čtení...

Zápisky z cest   III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)

Zápisky z cest III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)

Tyto poznámky zaznamenávají zážitky z turistických podniků proměnlivé skupinky lidí za období od roku 1988 do současnosti. Pokud budou pro někoho inspirací, je to jen dobře. Pokud ne, nechť poslouží jako oživění pamětí těch, kteří se jich zúčastnili. (Mirek – autor)
Pokračovat ve čtení...

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Jen zvolna přechází kopcovité Prácheňsko do krajiny rybníků kolem Blatné. V zemi zamyšlenou, kde kameny čerti vrší do podivných struktur připomínající obří náramky a které pak v hněvu znovu rozhazují jako vrchcáby po širém okolí. Těch kamenů jsou všude stovky, tisíce a stejně jako v dávných dobách i dnes poutají lidskou pozornost. 
Jednou z možností, jak některé z nich poznat, je projít si naučnou stezku Okolím viklanu a nechat se okouzlit zdejší zvláštní, pestrou krajinou, plnou lesů, vod i strání. A pokud vás náhle zaskočí nepřízeň počasí, vydejte se na prohlídku zámku ve Lnářích.
Pokračovat ve čtení...

Island, část IV.: Sprengisandur

Island, část IV.: Sprengisandur

Sprengisandur znamená uštvat koně k smrti v písečné poušti. A něco podobného se nám stalo uprostřed nehostinného vnitrozemí Islandu, desítky kilometrů od nejbližšího obydlí. Tedy nešlo o koně, ale o autobus, jímž jsme po pětidenním vandru a jednom odpočinkovém dni v Landmannalaugaru jeli na sever Islandu skrz pusté vnitrozemí.

Po zachránění jsme zhlédli krásné vodopády Aldeyjarfoss a Goðafoss a přemístili se do Akureyri, největšího města na severu Islandu, kde jsme si další den půjčili auto. S tím poté budeme objíždět zajímavosti Islandu.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.