Kategorie Šumava 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Pro dalšího pokračování hledání šumavských tisícovek jsme si vybrali Kvildu a Borovou Ladu. Jejich okolí totiž skrývá spoustu vrcholů a mnoho z nich je velmi atraktivních. Ve třech únavných říjnových dnech jsme jich zdolali plných šestnáct.
Pokračovat ve čtení...

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

To, že Šumava nekončí hranicemi s Rakouskem a Německem je dobře známo. Za nimi pouze změní své jméno na rakouský Böhmerwald a německý Bavorský les (Bayerischer Wald). Jedná se o geologicky stejné pohoří, které svojí celkovou velikostí nemá ve středoevropském prostoru obdobu. Mnoho značených cest je dnes přes hranice propojeno a tak lze volně putovat mezi všemi třemi uvedenými státy.
Atraktivní a nejvyšší vrcholy pohoří leží v sousedním Bavorsku nedaleko našich hranic. Zajímavé však nejsou jen ony, neméně působivé jsou i ledovcová jezera, chráněná jádra pralesů a areály zvířecích výběhů.
Naštěstí dnes, kdy znovu vzýváme komunisty k návratu a 17. listopad 1989 se zdá tolik vzdálený, již za překročení hranic u Železné Rudy nehrozí zastřelení a my můžeme volně i za "ty kopečky".
Pokračovat ve čtení...

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Podzim přináší chladná rána, inverzi a daleké výhledy z vrcholků hor. Toto období rádi vyhledávají fotografové přírody. Její barevnost láká a není divu, že jsme jednu slunnou, teplou sobotu počátkem října vyrazili na Třístoličník a Hochstein. Vzdálené Alpy byly sice vidět jen matně, ale to nám dobrou náladu nezkazilo.
Pokračovat ve čtení...

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Začít den, kdy padají teplotní rekordy, pochodem přes plochu rozpálené rašeliny jistě není ten nejlepší nápad. V případě nové naučné stezky Soumarské rašeliniště jsme ale museli udělat výjimku. Z rozhledny jsme si tak předem prohlédli Stožeckou horu, která za svým vrcholem skrývá krásnou Stožeckou kapli.
Další den pak zbyl na průzkum nové turistické značky z Kunžvartského sedla k německé hranici a na nahlédnutí do horní části údolí říčky Řasnice.
Pokračovat ve čtení...

Tisícovky VVP Boletice

Tisícovky VVP Boletice

Jak známo, dnes již do šumavského vojenského výcvikového prostoru Boletice můžeme částečně nahlédnout. Po jeho okrajích byly proznačeny cyklotrasy a turistické stezky. Dvě modře značené jdou odvážně i do jeho hlubin. Jedna vede na Knížecí stolec, druhá kolem Špičáku u Horní Plané.
Přesto zde zůstává mnoho jiných krásných míst turistům zapovězeno. Částečně to lze pochopit. Nevybuchlá munice může být nebezpečná, prostor se mimo volné dny a svátky stále k výcviku využívá. Z vlastní mnoholeté zkušenosti však vím, že zbytečně velké obavy nejsou na místě.
Ve dvou říjnových dnech jsme si prošli mnoho cest, pěšin, a vše řádně okořenili výstupy na zajímavé vrcholky, které přesahují tisícimetrovou hranici. Trasy jsme vybírali tak, abychom jich zdolali co nejvíce.
Pokračovat ve čtení...

Na nejjižnější bod České republiky

Na nejjižnější bod České republiky

Nejen jediný bod na česko-rakouské hranici, ale hlavně neporušená příroda pohraničí, kde po 2.světové válce zmizely spolu s lidmi i všechny vesnice, nás nalákala k letošnímu "Velikonočnímu vandru". Po kdysi zakázaném území od Horního Dvořiště po Kapličky jsme putovali nerušeni davy turistů, kteří ješte tyto atraktivní místa jižních Čech nestihly objevit.
Pokračovat ve čtení...

Od ledovcových jezer Královského hvozdu k výhledům na Prsa Matky Boží

Od ledovcových jezer Královského hvozdu k výhledům na Prsa Matky Boží

Jedním z taháků Šumavy jsou jezera Královského hvozdu, Černé a Čertovo. Stezka, která je spojuje, vystoupá do sedla mezi známý Špičák a vrchol Rozvodí. Jen trochu pozadu v návštěvnosti zůstává vrchol Pancíře s historickou horskou chatou a s ní spojenou rozhlednou. Z ní uvidime, podle mnohých, nejkrásnější vrchol Šumavy Prsa Matky Boží.
Tyto cíle na nás čekají v prvním prosluněném víkendu měsíce září. A jako bonus pak dlouhý sestup z Pancíře a Můstku přes Čachrov na pohádkovou vlakovou zastávku Nemilkov/Velhartice.
Pokračovat ve čtení...

Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný

Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný

Tak konečně povolily Národnímu parku Šumava nervy :-P a po téměř dvaceti letech připustil alespoň letmé nahlédnutí do nejcennější části. Dnes, kdy jsou hřebeny podobny ježčím hřbetům :-! a není na nich slyšet jediné ptačí pípnutí :-( ...
Pokračovat ve čtení...

Sušická pavučina

Sušická pavučina

Příroda se ještě neprobrala z dlouhého zimního spánku, ale protože budíček již před několika týdny dlouze zvonil, vydáme se první příznaky jara hledat. Zatímco zubaté hřebeny šumavských hor stále září bělobou, v nižších polohách sníh většinou zcela zmizel. 
Nejinak tomu jistě bude i v okolí krásného a přívětivého města Sušice, které je opravdovou bránou Šumavy. Po kopcích v jeho okolí budeme putovat jednotlivými vlákny Sušické pavučiny, která dobře značenými stezkami omotává celé město. Zavede nás tak na tajemný Svatobor, vrch Kalovy s Krásnou vyhlídkou, nebo k zlatonosné řece Otavě.
Pokračovat ve čtení...

Rodinný výlet na Šumavu

Rodinný výlet na Šumavu

V úterý 20. 7. jsem se s rodinou vypravil na celodenní výlet do nejkrásnějšího koutu Čech, na Šumavu :-).
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.