Nejoblíbenější články 80. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Hory jsou i o setkávání. Někdy jsou to setkání náhodná, jindy plánovaná. Přináší s sebou sdílené zážitky a občas také nová přátelství. Na jedno takové plánované setkání jsem se vypravil do penzionu Pod Sedlem v Albrechticích. Přestože jsme toho i díky dešti po probouzející se šumavské přírodě moc neprochodili, všichni účastníci zájezdu byli spokojeni.
Po pátečním "seznamovacím večírku" jsme si v sobotu prošli široké údolí Ostružné z Keplů k Javorné a večer se rozhlédli z vrcholu Sedla.
Pokračovat ve čtení...

Pobaltí 2012, 2. část

Pobaltí 2012, 2. část

Článek o naší letní návštěvě pobaltských zemí pokračuje po delší odmlce druhou částí. Sedmý den cesty opouštíme Lotyšsko a snažíme se dostat do Estonska. Stop na okraji lotyšské Valmiery se nám povedl skoro ideálně, já nyní čekám na liduprázdném pomezí měst Valka a Valga oddělených státní hranicí a vychutnávám si zdejší klid. Mí dva kolegové jsou už také na cestě, takže věříme, že ještě dnes stihneme dojet až do Tartu.
Pokračovat ve čtení...

Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.
Pokračovat ve čtení...

Inverze na Javorníku a trek okolím Kvildy

Inverze na Javorníku a trek okolím Kvildy

Podzim často poznamená inverze, kdy se v údolích topíme v bezedné mlze, zatímco na horách si užívají sluníčka a tepla. Šumava je jedním z míst, které z nízké oblačnosti vykukují často a to je pádný důvod ji v těchto dnech navštívit. Javorník se svojí rozhlednou a fotogenickým okolím i trek do Kvildy a na Jezerní slať druhý den, splnily naše očekávání.
Pokračovat ve čtení...

Pokud možno zelené Velikonoce

Pokud možno zelené Velikonoce

PŘEJEME VŠEM POKUD MOŽNO ZELENÉ VELIKONOCE !
Aleš a Radka od Berounky 

A DÁVEJTE VELIKÝHO BACHA KAM ŠLAPETE ... ... ... 

Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2010)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2010)

Na fotografii mě nejvíc fascinuje to, že na ní jde zastavit čas. Pokud se povede zachytit něco pomíjivého tak, aby i po letech bylo na co se koukat, pak fotka splnila svůj účel. I když vím, že každý z nás má trochu jiný vkus, pokusil jsem se najít dvanáct nej fotek roku 2010 a okomentovat je.
Pokračovat ve čtení...

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum (1 191 m n. m.) se pro mne vlastně stal synonymem Šumavy. Nejen proto, že jeho mohutný souměrný kužel dobře vidím ze svého bydliště, ale především pro jeho blízkost chatě u Ktišského rybníka, kam často a rád mířím. Na jeho vrcholu jsem byl v minulosti již mnohokrát. Touto popisovanou trasou jsme v barevně vděčném podzimu přešli z Markova na Chlum přes Kamenný vrch (833 m n. m.) a Chlumek (1 025 m n. m.)
Pokračovat ve čtení...

Moni Koudouma

Moni Koudouma

Klášter (řecky moni) Koudouma leží zhruba uprostřed jižního pobřeží Kréty pod dost příkrými horami Asterousia. A v oblasti, která není turisticky zajímavá. Jen dost nepřístupné hory, minimum přístupových cest. Byl postaven dvěma bratry Eumeniosem a Partheniosem v devatenáctém století na ruinách kláštera z doby benátské, možná i dřívější.

Pokračovat ve čtení...

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Nastává naše loučení s Islandem. Po večerním příjezdu k příkopové propadlině v Thingvelliru a noční procházce nás čeká jen poslední přenocování a poslední den v této krásné zemi. Zajedeme ještě do oblastí gejzírů podívat se na tento známý přírodní úkaz a pak už uháníme do Reykjavíku vrátit auto. Noční letem do Berlína se vracíme zpět na kontinent a naše krásná svatební cesta je u konce.
Pokračovat ve čtení...

Kameny České Kanady l.

Kameny České Kanady l.

Jsou místa, co vás naplní vnitřním klidem. Do nich se budete vždy rádi znovu vracet, byť třeba již jenom ve vzpomínkách. Jedním z takových míst může být krajina obrovských oblých balvanů, bizarních skal a vonících lesů České Kanady. Při bližším setkání si ji musíte zamilovat.
Inspirací nám byla kniha Sculpturae Naturae od fotografa Jiřího Tillera, plná obrazů sochařských děl přírody, která mapuje i tuto malebnou část jižních Čech. Okolí Zvůle se tak stalo na několik krásných letních dní našim cílem.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.