Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 33. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Třetí den jdeme ze Smědavy k Poledním skalám a Frýdlantskému cimbuří, které nás nadchne pohádkovými skalami s mnoha výstupy, a pak přes sedlo Holubníku na Černou horu.
Další den zamíříme rozpálenou krajinou na Jizerku, jedno z nejstudenějších míst u nás. Sestoupíme k hraniční řece Jizeře a přes Jelení stráň, Pytlácké kameny a slať Černá jezírka se vrátíme na Smědavu.
Pokračovat ve čtení...

Vyhlídky Jizerských hor lll. - Ořešník, rozhledna Štěpánka

Vyhlídky Jizerských hor lll. - Ořešník, rozhledna Štěpánka

Pátý den sjíždíme do Hejnic, odkud je nejsnáze dostupná dolina Černého Štolpichu s několika vodopády a hlavně chutný Ořešník, skála s vytesanými schody a velkým křížem, který je dobře vidět i od hejnického kostela.
Poslední den věnujeme již jen rozhledně Štěpánka, která nám naposledy umožní nahlédnout do nitra Jizerských hor.
Pokračovat ve čtení...

Moldaublick a Bärenstein, trek s výhledy na Lipno

Moldaublick a Bärenstein, trek s výhledy na Lipno

Pomalu dokončujeme mapování šumavského pohraničí. Po vydařeném přechodu Smrčiny a Plechého se zaměříme na odvrácenou stranu Lipenské přehrady. Využijeme k tomu přívoz v Horní Plané a autem se přesuneme do Sonnenwaldu, přímo k Schwarzenberskému kanálu. Hřebenová partie pro nás začne výstupem na rozhlednu Moldaublick a bude pokračovat Rakouskem na Bärenstein s impozantní skalní vyhlídkou.
Zpět naše kroky povedou přes přechod Igelbach/Ježová a kolem Lipna přes vrch Kozí stráň.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem Slovinskem část první

Křížem krážem Slovinskem část první

Za šest dní a pět nocí nemůže nikdo poznat cizí zemi natolik, aby o ní dokázal něco kloudného říci. My - studující geografové z JČU v Českých Budějovicích - jsme se o to ale chtěli přeci jen pokusit. Navštívili jsme jednu z bývalých jugoslávských zemí - Slovinsko.
Pokračovat ve čtení...

Radovec a Knížecí kámen

Radovec a Knížecí kámen

Nejen magický Skočický vrch, nebo-li Hrad (667 m n. m.), se svým pravěkým hradištěm, ale i Radovec (635 m n. m.) a sousední Knížecí kámen (630 m n. m.) lákají k procházce krásnými lesy. Vydejme se proto na chvíli do malebné krajiny Šumavského podhůří za dalekými výhledy k Píseckým horám a Šumavě.
Pokračovat ve čtení...

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Hojně navštěvovanou cyklotrasu mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem jsem na webu Šlápot již jednou popisoval. Bylo to v době jejího zprovoznění, tentokrát si ale cestu na kolech protáhneme až k Temelínu.
Bučiny se ve svahu nad řekou teprve začínají zelenat, a tak nic neruší focení zajímavé zříceniny - Karlova Hrádku. Druhou památkou z dávných dob středověku na naší trase je i opravená tvrz Býšov, která stojí na dohled věží JETE. Pohled od zdí starobylé tvrze k jaderné elektrárně je opravdu zvláštní konfrontací.
Pokračovat ve čtení...

Šumavské zimní hrátky

Šumavské zimní hrátky

Do penzionu v Nové Hůrce mne nalákal hlavně běžkařsky neprozkoumaný terén v okolí Křemelné. Na co jsem se těšil, však vzalo za své. Ale tak už to občas bývá, člověk míní, počasí a nemoci mění...
Pokračovat ve čtení...

Kameny České Kanady ll.

Kameny České Kanady ll.

Ďábelskou prdel již máme za sebou, ale stále ještě kolem Zvůle zůstává mnoho neobjevených míst, kde divutvorná kouzla přírody modelují skály a balvany do neskutečných tvarů. Znovu procházíme krajinu České Kanady a zůstáváme udiveni nad její dokonalou krásou. A přestože nám tentokrát težké brány hradu Landštejnu, kam jsme také chtěli zavítat, zůstaly uzavřeny, jiné se nám zase zlehka pootevřely.
Pokračovat ve čtení...

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Bílé vápencové skály pro jejich přitažlivou krásu miluji. Často jde o strmé, rozeklané štíty, které kontrastují s okolní zelení a vytváří fotograficky vděčné, i když často nesnadno dostupné cíle. Dva z nejhezčích vrcholů jsme si nechali na samotný závěr našeho týdenního putování středním Slovenskem. Prvním se stal Kl'ak, který zdoláme z Fačkovského sedla, druhým pak Vápeč, opravdová perla nejen Strážovských vrchů.
Pokračovat ve čtení...

Léčivé prameny Slavkovského lesa

Léčivé prameny Slavkovského lesa

Jsou místa, která musíte pro sebe objevit, ač jsou světově známá. Nestačí spatřit jen nablýskaná a na odiv vyskládaná pozlátka, ale dobré je vidět i to, co zdola probublává. V Mariánských Lázních obrazně i fakticky. Slavkovský les a především celé okolí Mariánských Lázní je plné minerálních pramenů, zurčících potůčků a skrytých studánek. Historie tohoto území je dlouhá a neblaze poznamenaná poválečným odsunem. Ačkoli se ne vše podařilo zachránit, krajina přesto působí osvěžujícím dojmem, podobně jako ochutnávka zdejších minerálních vod a podzemních pramenů.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.