Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 64. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Do Svobodných hor

Do Svobodných hor

Okruh této cyklotrasy nás zavedl do Svobodných hor, jak se nazývá lidově Chelčická vrchovina. Svobodná hora (640 m n. m.) je pak nejvyšším vrcholem. Dobré cesty vedou křížem krážem pestrou krajinou s lesy, ovocnými sady a mnoha možnostmi dalekých výhledů k Šumavě i do nitra jihočeského kraje.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Motto: "A je to příroda, která mne vždy povznáší. Jsem šťastná, když slyším, jak trylkují ptáci. Mám raději květiny než brilianty.“ Aenne Burda
Pokračovat ve čtení...

Od Písku a Strakonic přes kopečky do Zlivi

Od Písku a Strakonic přes kopečky do Zlivi

Tyto cyklotrasy mají jedno společné. Obě vedou do mého domova z různých míst a různými cestami. Jedná vede přes Písecké hory nad Hněvkovickou přehradu, druhá Netonickou vrchovinou na Zbudovská blata.
Pokračovat ve čtení...

Kamenné srdce Křemelné

Kamenné srdce Křemelné

Možná že věříte na zázraky, možná jste byli nějakých sami svědky. Možná vás v tichosti minuly, aniž byste si jich všimli. Zázraky se ale opravdu dějí, bez nich by byl náš svět ochuzený a nudný.
Pokračovat ve čtení...

Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Také další dva dny budeme poznávat Brdy hezky zblízka. Vyjedeme na nejvyšší vrchol Tok a poohlédneme se i na sever od Strašic. U Rokycan zdoláme vrchol Kotel s rozhlednou.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2026) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2026) - příběh fotografie

Motto: "Nejprve bylo nutné civilizovat vztah člověka k člověku. Nyní je nutné civilizovat vztah člověka k přírodě a zvířatům." Victor Hugo
Pokračovat ve čtení...

Korsika pohodově l.

Korsika pohodově l.

Když mi od Jirky ve Wats Appu přistála nabídka CK Alpiny, zaváhal jsem. Ne že bych chtěl projít slavnou horskou stezku GR 20, to snad před pár desítkami let, ale prostě bych rád hory Korsiky blíže poznal. Korsika pohodově, znělo mi v uších jako balzám na nervy. Tuším, že tam najdu, co hledám. Lidí stejné krevní skupiny, které nebaví trávit dovolenou jen u moře, nejlépe v drahém hotelu s plnou penzí. Hory, k nimž mám celý život tak blízko. A tak jsem se rozhodl k Lence a Jirkovi přidat. Bohužel na poslední chvíli odpadl kvůli zdravotním problémům kamarád Roman, což mne zamrzelo.
Pokračovat ve čtení...

Korsika pohodově ll.

Korsika pohodově ll.

Korsika se nám všem dostala pod kůži. Svojí neopakovatelnou divokostí, pestrostí přírody a omračujícím jasem. Nemusím na nic myslet, jen na další krok v kaňonu řeky, která je tou nejhezčí, jakou jsem kdy spatřil. Bílé balvany mají tvar hřbetů slonů. Celá stáda, jeden za druhým. Pojďme se společně projít a vnímat všechnu tu krásu kolem.
Pokračovat ve čtení...

Korsika pohodově lll.

Korsika pohodově lll.

Moře znovu vystřídají hory. Dva dny strávíme pod nejvyšším vrcholem Monte Cinto, který bude pro většinu zlatým hřebem zájezdu. Ostatní čeká další řeka a také pořádně velké jezero. Do Bastie se vracíme s mnoha úžasnými zážitky a s novými přátelstvími.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2026) - příběh fotografie

Motto: „Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“ Terry Pratchett
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.