Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 53. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Lovy beze zbraní - Ptačí svět lll.

Lovy beze zbraní - Ptačí svět lll.

Celou sérii ptačích druhů, krásné fotky od Dračího jezera v Německu a jako bonus několik maktofotek. To je krásný dárek, který opět Šlápotám věnovala kamarádka Jana Z.
Pokračovat ve čtení...

Nahlédnutí k vypuštěné Orlické přehradě

Nahlédnutí k vypuštěné Orlické přehradě

Vypuštění Orlické přehrady odhalilo části osad, které byly po dostavbě v roce 1960 zaplaveny a ztratily se hluboko pod vodní hladinou Vltavy v délce šedesáti kilometrů. Projeli jsme si některá zajímavá místa nejen u Orlíku a strávili příjemný den v stále ještě podřimující přírodě.
Pokračovat ve čtení...

Chebsko l. Český les a Františkovy Lázně

Chebsko l. Český les a Františkovy Lázně

Po necelých dvou týdnech se vracím do zápaního koutu naší krásné vlasti. Tentokrát budeme kombinovat chůzi a cyklistiku s prohlídkami měst a historických kulturních památek. Začínáme u Dyleni, výrazném vrcholu chebské části Českého lesa. Večer ve Františkových Lázních máme štěstí na akci Český festival vína.
Pokračovat ve čtení...

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Projít se krajinou nedaleko Kunžaku stojí určitě za to! Zvláště čistý lesní rybník Zvůle a jeho okolí se spoustou balvanů láká k bližšímu prozkoumání. Nejzajímavější je nedaleké seskupení balvanů, z nichž největší je rozříznut jako bochník chleba. Říká se mu proto Ďáblův chléb... 
Pokračovat ve čtení...

Bílou stopou z Božího Daru

Bílou stopou z Božího Daru

Krušné hory nás na přelomu ledna a února přivítaly modrým nebem, zasněženými stromy a sněhovými závějemi, mezi kterými jsme se mohli prohánět několik dnů. Boží Dar, kde jsme se ubytovali, nám naservíroval nejen ideální nedělní počasí, ale také syrovou mlhu s vichrem, nový příděl čistě bíleho sněhu, a další zážitky v nezvykle pestrém složení. 

Pokračovat ve čtení...

Já viděl divoké koně

Já viděl divoké koně

Dvě krátké projížďky úpatím Kleti a Libínu se vydařily, přestože divoké koně se nám v té druhé spatřit nepodařilo a já si místo toho nabral do not vodu z Blanice. Jízdy probouzející se přírodou jsou vždy něčím krásné a zvláštní.
Pokračovat ve čtení...

Železné hory a Posázaví l.

Železné hory a Posázaví l.

Železné hory jsou součástí Českomoravské vrchoviny. Nejvýraznější je jihozápadní hřbet v Chvaletické pahorkatině od Licoměřic směrem k nejvyššímu vrcholu v CHKO Železné hory na vrcholu Vestce. Železnohorský hřbet je zde rozrušen dvěma hlubokými údolími, Lovětínskou a Hedvikovskou roklí. A právě toto turisticky vděčné území se stává našim prvním cílem v Posázaví.
Pokračovat ve čtení...

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Poetický název zaniklé obce Sněžná jsem si vybral pro název tohoto článku záměrně. Symbolicky nás vítá v tichém kraji lesů a luk, kde lišky opravdu dávají dobrou noc. Nachází se v Želnavské hornatině, na náhorní plošině rozvodí Vltavy a Blanice, mezi vrcholy Křemenné a Doupné hory. Jako širé okolí patří do CHKO Šumava. Některé horské louky zde slouží jako pastviny a otevírají se z nich daleké výhledy na Knížecí stolec, Chlum, Libín, Zbytiny a Křišťanov. Od Doupné hory bývají za dobrého počasí vidět i Alpy.
Pokračovat ve čtení...

Apuseni - propastné hory ll.

Apuseni - propastné hory ll.

Po čtvrtém dnu na Padisu se přesuneme do jižní části Bihoru na Scişiosaru. Ranní přejezd prvním autem je nečekaně protáhne, ale ne tolik, jako večerní Luďkovo, který v Apusenských horách proměnil zkratku v nekonečné ježdění. Máme problémy najít místo pro stany a nakonec zůstaneme v údolí u řeky v levném, zašlém penzionu. Zjistíme, že dva dny jsou na prozkoumání všech krás této části Bihoru velmi málo.
Pokračovat ve čtení...

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Vrchol Hradu (666.8 m n. m.) jsme navštívili nejednou. Jeho rozložité temeno skrývá hradiště, o jehož původu se vedou stále spory. Prastaré buky umocňují nevšední krásu hory, která nás uvítala velmi teplým větrným počasím, lámajícím teplotní rekordy, poslední den roku 2017.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.