Kategorie Česká republika 42. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Za energií na Boží kameny

Za energií na Boží kameny

Nastalo 22. září a tím ukončilo léto svoji nadvládu… přišel podzim. Kratší dni, častější přeháňky, větší chladno a příchod stálejších depresí. Chce to nějaké dobití energii, a tak tu mám pro Vás jeden tip…
Pokračovat ve čtení...

Železnorudskem na elektrokolech ll. Trinkwassertalsperre Frauenau, Falkenstein, Modrava

Železnorudskem na elektrokolech ll. Trinkwassertalsperre Frauenau, Falkenstein, Modrava

I další dva dny nás naše elektrokola zavedou do krásných míst Bavorského lesa k Falkensteinu. Nejprve jedeme k přehradě pitné vody Frauenau, další den pak k vrcholu Falkensteinu a na Zlatý stoleček. Ten poslední si ponecháme pro klidnou projížďku známými místy u Křemelné, Vydry a Roklanského potoka.
Pokračovat ve čtení...

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Zpočátku to vypadalo ideálně. Sněhu na Šumavě napadlo v polovině prosince dost a tak náhodně získané ubytování na Kvildě mezi Vánocemi a Silvestrem dávalo předpoklad k nevšedním běžkařským zážitkům.
Počasí však opět ukázalo svoji nevyzpytatelnou, odvrácenou tvář a několikadenní obleva a déšť dokázaly rychle zničit protažené trasy. 
Do deště a sněhové břečky jsme také do Kvildy ve čtvrtek dorazili. Naštěstí se nad námi nebe smilovalo a tak na pátek připravilo sněhovou nadílku a na sobotu dokonce jasnou oblohu inverzního charakteru s výhledy na vrcholky Alp od Stráže a Bučiny.
Jediným mínusem se tak stal jen odjezd domů, kdy se mi po nezvládnutém smyku na zledovatělém povrchu vozovky podařilo slušně poničit pravou stranu auta.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Beskyde, Beskyde

Beskyde, Beskyde

Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, černooký bača ovečky zatáčá, černooký bača ovečky zatáčá...
Tato píseň ve mně v dětství vyvolávala dojem daleké horské krajiny, oblých travnatých kopců, po nichž se pasou houfy ovcí. Tehdy populární večerníček Pohádky ovčí babičky patřil právě do Beskyd...
Tak to kdysi jistě bývávalo, dnes však jsou mnohé vrcholy těchto krásných hor zalesněny a velkých ovčích stád se v nich nedočkáte. Ale to je snad jediné, co vás může při putování po hřebenech Moravskoslezských Beskyd mrzet.

Pokračovat ve čtení...

Panská jednota versus Husité alias co zbylo z bitvy u Sudoměře

Panská jednota versus Husité alias co zbylo z bitvy u Sudoměře

Ačkoli bude mít slavná bitva Jana Žižky kulaté výročí (590.) až v příštím roce, napadlo mě, proč si o tak významné bitvě, člověku, ale i místě neříct už nyní. Nasedněte proto na vlak, či na kolo a nechte se vrátit v čase do dob husitství, kdy se lidé dokázali postavit nejen církvi, ale i samotnému králi. Jejich heslo vše vystihuje – rovnost, svornost a bratrství. Vyjeďme proto tedy proti proudu času a též vstříc vítěznému chorálu – Ktož jsú boží bojovníci…
Pokračovat ve čtení...

Podzimní Jarník ve fotkách

Podzimní Jarník ve fotkách

Babí léto se musí řádně využít. Proto jsme si udělali malou radost krátkým odpoledním výletem do Píseckých hor. Shlédli jsme lom Ptáčkovna, který je stále v provozu, barevnost hor z rozhledny na Jarníku, vyhlídku píseckých lesníků a nakonec i daňčí říji v oplocené oboře U Vodáka. Nemálo na necelé tři hodinky v krásné přírodě.
Pokračovat ve čtení...

Cyklisťák

Cyklisťák

Cyklistický kurz 3. C (Gymnázia Strakonice) konající se od 7. června do 11. června po krásách Šumavy, přesněji Sušicka a Annína, pod vedením pana profesora Jandy, Plačka a Navrátila.
Pokračovat ve čtení...

Nejen Rychlebské hory I.

Nejen Rychlebské hory I.

Mnohé krásy přírody zůstávaly před našimi zraky dlouho skryty. Až speleologické objevování podzemních prostor a postupné zpřístupnění jeskyní umožnilo spatřit jejich mnohdy nádhernou výzdobu. Zastavení u Mladečské a Javořické jeskyně proto vůbec nelitujeme.
Klid Rychlebských hor oceníme záhy, když putujeme po liduprázdných hřebenech česko-polské hranice. Na poznávání krás přírody jednoho z mnoha krásných koutů naší vlasti máme celý týden.
Pokračovat ve čtení...

Říp a Terezín

Říp a Terezín

22. května letošního roku jsem byl účastníkem exkurze mé bývalé základky (ZŠ Dukelská Strakonice), a proto společně se třídami 9.M, 8.M a 8.D a též s paní učitelkami – Frühaufovou a Kadlecovou – jsme se vydali ke kořenům našeho českého národa...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Jaký typ výletů preferujete?

43%Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

32%Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

24%Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 3743 čtenářů Archiv anket

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.