Kategorie Jižní Čechy 3. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

I. setkání příznivců Šlápot v šumavských Zadních Hamrech

I. setkání příznivců Šlápot v šumavských Zadních Hamrech

Nebylo jednoduché sladit termín setkání tak, aby všem vyhovoval. Nakonec jsme v pořádku všichni dorazili do penzionu Horská chata Hamry a konec září (21.-23.9.) se ukázal jako dobrý termín. Počasí nás sice druhý den potrápilo, ale přesto si jistě každý odvezl hezkou vzpomínku na setkání i na výstup k Ostrému a jezeru Laka.
K dobré pohodě přispělo velmi pěkné ubytování, výborná kuchyně a možnost popovídat si večer u krbu v krčmě penzionu.
Pokračovat ve čtení...

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Příchod jara oznamují jeho první poslové - skřivánci. Z nebeských výšin se na louky v okolí rozlehlého Tisovníku snáší jejich ostrý zpěv se známým a příjemným motivem. Ani lehký únorový vánek nedokáže zchladit pomalu se ze zimního spánku probouzející krajinu, přestože ve stínu lesa je po mrazivém ránu stále jinovatka.
Tisovník skrývá i jedno tajemství, které je nadále dobře utajeno. A kde že vlastně je ten Tisovník?
Pokračovat ve čtení...

Z Čakovce k zřícenině kostela sv. Víta

Z Čakovce k zřícenině kostela sv. Víta

Zvlněná a proměnlivá krajina pod Blanským lesem poskytuje mnoho možností kam se vydat. Trasa našeho okruhu směřuje do lesů nad Čakovec a poté k rybniční soustavě v údolí Dehtářského potoka. Místo očekávaného slunného dne nám mlhy přichystaly nevšední zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Vycházka po hranici - Pohoří na Šumavě

Vycházka po hranici - Pohoří na Šumavě

Novohradské hory nás zvou na přednášku historika Jana Ciglbauera zaměřenou na bývalou finanční stráž, ale i na dobu poválečnou. Její název Novohradsko a tajné služby v kostce sděluje to podstatné, my však uslyšíme a uvidíme při asi čtyřhodinové procházce krásnou a lidmi málo dotčenou krajinou mnohem více
Pokračovat ve čtení...

Vzhůru na Olymp

Vzhůru na Olymp

Jistě že jde o poněkud zavádějící název, který má sloužit jako upoutávka, abyste si ho přečetli. Všiml jsem si, že podobně fungují všechna čtivá periodika. Tedy že nadpis či chcete-li název článku s jeho obsahem často nesouvisí, někdy je dokonce v přímém rozporu. Nevydáme se proto společně k sídlu bohů v řeckém Olympu, jenž jsem před lety měl také nadosah, nýbrž pouze do našich luhů a hájů. Něco málo z naší historie však přítomno bude.
Pokračovat ve čtení...

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Původně jsem chtěl do názvu dát Svobodné Hory a až po zadání hesla do Googlu jsem zjistil svůj omyl. Existují Vodňanské, Bavorovské a Libějovické Svobodné Hory, ale vždy jde pouze o vesničky ukryté v kopcích nad řekou Blanicí. Název Svobodná hora (640m) ovšem náleží nejvyššímu vrcholu Netonické vrchoviny, podcelku Bavorovské vrchoviny, která zase náleží do Šumavského podhůří. Nejsem si vůbec jistý, jestli tento název znají alespoň místní, mně zůstal dlouho utajený.
Pokračovat ve čtení...

Zaniklé obce Ktišska

Zaniklé obce Ktišska

Krajina se mění a příroda postupně pohlcuje to, co bylo dříve lidmi vytvořeno. Stačí několik desetiletí, aby se z domů staly ruiny, ze sadů houštiny, z křížů rezavá torza. Na mnoha místech již jen staré mapy doloží, kde stály domy, kde byl rybníček, kde náves. Zapomínat na minulost bychom však neměli. Pokud ji nechceme znovu prožít.
Pokračovat ve čtení...

Lovy beze zbraní - ptačí svět ll.

Lovy beze zbraní - ptačí svět ll.

Další krásné fotky od kamarádky Jany Z. ukazují dokonalost ptačího světa Jak by asi svět dnes vypadal, kdyby kdysi nevyhnuli jejich předci, dinosauři. Možná by byl méně divoký, měné agresivní, než je dnes. Příroda a s ní zvířata ustupují tvoru, který sám sebe pyšně nazval "pánem planety".
Pokračovat ve čtení...

Slavonice lll. Telč, Českomoravská vrchovina

Slavonice lll. Telč, Českomoravská vrchovina

Prohlédneme si Telč, kde se dopoledne projdeme zámkem, poté po podzimním prázdném renesančním náměstí, abychom odpoledne zdolali nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny Javořici.
Pokračovat ve čtení...

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Desítky let se k zřícenině Vítkův hrádek mohli přiblížit pouze příslušníci pohraniční stráže. Blízkost železnou oponou střežené česko-rakouské hranice znamenala, že toto místo jako by neexistovalo. Hned v sousedství hradu vyrostla železná konstrukce hlídkové věže a kraj se nadlouho ponořil do chmurných hlubin nostalgie.
Teprve po rozpadu socialistického bloku se k Svatému Tomáši znovu začali vydávat výletníci. Atraktivitu pohraničí zvyšovalo objevování neznámých míst - vysídlených obcí, z kterých často zbyly jen ruiny a polámané křížky u dávno opuštěných a zarostlých cest.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.