Kategorie Jižní Čechy 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Zimní prohlídka zámku Vimperk nás zavede k dalším křížovým cestám, byť tyto budou mít jen krátkou vzdálenost. Podíváme se nad Vimperk, na Mařský vrch, ke kostelu ve Lštění, na Pěčnovské kamenné spirály, na Netolické náměstí a nakonec i na koncert středověké hudby do kostela sv. Vavřince v Pištínu.
Pokračovat ve čtení...

Horní Planá - naučné stezky a nová rozhledna

Horní Planá - naučné stezky a nová rozhledna

Vlezlé pozdně listopadové počasí by nemělo být důvodem k tomu, abychom zůstali sedět za pecí. Že tomu tak není, jsme se přesvědčili u šumavské Horní Plané, kde se u čerstvě otevřené rozhledny kupily davy. Nejinak tomu bylo i u rybníku Olšina, kde zvědavce láká velmi hezky vytvořená naučná stezka, a na velkém parkovišti se odpoledne téměř nedalo zaparkovat.
Pokračovat ve čtení...

Čartův hrádek a zazděná jeptiška

Čartův hrádek a zazděná jeptiška

Je krásné poznávat cizí kraje, ale důležité by mělo být, znát dobře své blízké okolí, svůj rodný kraj. Podzimní sychravé počasí ke kratším výletům přímo svádí. Kopce Blanského lesa a Pošumaví v sobě skrývají mnohá tajemství. Pojďme některá z nich poodhalit.
Pokračovat ve čtení...

Jindřichův Hradec a trek Českou Kanadou na Vysoký kámen

Jindřichův Hradec a trek Českou Kanadou na Vysoký kámen

Jindřichův Hradec se může pochlubit mnoha zajímavostmi, z nichž některé se nám podařilo během třídenního pobytu navštívit. Mohli jsme tak obdivovat hrad, muzea a také vystoupat na ochoz kostelní i hradní věže.
Bonusem pak byla projížďka po úzkokolejce s parním vláčkem a výstup na nejvyšší bod České Kanady, kterým je se svými 738 m Vysoký kámen. Na turisticky značené stezce z Lomů-Kunžaku do Kaprounu nám při pochodu od zdejší střelnice létaly nad hlavami kulky. 
Pokračovat ve čtení...

Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný

Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný

Tak konečně povolily Národnímu parku Šumava nervy :-P a po téměř dvaceti letech připustil alespoň letmé nahlédnutí do nejcennější části. Dnes, kdy jsou hřebeny podobny ježčím hřbetům :-! a není na nich slyšet jediné ptačí pípnutí :-( ...
Pokračovat ve čtení...

Český Krumlov na svatého Martina

Český Krumlov na svatého Martina

Upřímně řečeno, moc se mi nechtělo po ránu vylézat z vyhřátého pelechu, když jsem za okny spatřil jen hustou mléčnou kaši. Ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích a snad bude mrazivý den, kdy má na bílém koni přijet do Českého Krumlova svatý Martin se svatomartinským vínem, přívětivým. Že se den protáhne až do tmy, mě ani nenapadlo.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní courání Třeboňskem

Podzimní courání Třeboňskem

Padající listí, pokřik racků poletujích nad vypuštěnými rybníky a rezavě hnědá krajina pokrytá drobnými kapičkami ranní rosy, odedávna signalizují brzký příchod zimy. Mohou být pozvánkou jak prožít jeden sychravý den. Vždyť každé roční období má své kouzlo a ani podzim není výjimkou. 

Pokračovat ve čtení...

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Začít den, kdy padají teplotní rekordy, pochodem přes plochu rozpálené rašeliny jistě není ten nejlepší nápad. V případě nové naučné stezky Soumarské rašeliniště jsme ale museli udělat výjimku. Z rozhledny jsme si tak předem prohlédli Stožeckou horu, která za svým vrcholem skrývá krásnou Stožeckou kapli.
Další den pak zbyl na průzkum nové turistické značky z Kunžvartského sedla k německé hranici a na nahlédnutí do horní části údolí říčky Řasnice.
Pokračovat ve čtení...

Nejasná zpráva o Křemelné

Nejasná zpráva o Křemelné

Hluboko pod stejnojmennou horou, dobře ukryta před zvídavými zraky, svádí prameny šumavských slatin k soutoku s Vydrou řeka Křemelná. Její řečiště je poseto časem ohlazenými kameny, které dotváří krajinu k podobě kanadské.
Místa, kde uslyšíte jen šumění vody a kde staleté smrky, břízy i borovice poskytují svůj stín zdejší zvěři, ptákům a zbloudilým poutníkům. 
Stačí jen pár kroků a budete se stále vracet zpět, alespoň ve vzpomínkách...
Dnes však reálně hrozí, že za několik let již bude celý kaňon melancholické řeky zcela neprůchodný. Postará se o to, stejně jako na dalších místech Šumavy, malý nenápadný brouček, lýkožrout smrkový...
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.