Archiv roku 2026 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Cyklotrasa atraktivního okruhu ze Zbudovských blat přes hřebeny Blanského lesa k prvním vrcholům Šumavy a zpět nese v sobě jistou výzvu. Tedy pokud ji pojedete celou a nerozdělíte si ji na dvě části, jako jsem si to mohl dovolit já.
Pokračovat ve čtení...

Z Čakovce k zřícenině kostela sv. Víta

Z Čakovce k zřícenině kostela sv. Víta

Zvlněná a proměnlivá krajina pod Blanským lesem poskytuje mnoho možností kam se vydat. Trasa našeho okruhu směřuje do lesů nad Čakovec a poté k rybniční soustavě v údolí Dehtářského potoka. Místo očekávaného slunného dne nám mlhy přichystaly nevšední zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Motto: "Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit. Sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro jiné, když ne pro sebe.“ Karel Čapek
Pokračovat ve čtení...

Mrazivý dech Jižních Čech

Mrazivý dech Jižních Čech

Zimní krajina přináší nové pohledy na nám známá místa. Cílem mnoha turistů se stává zamrzající Stropnický vodopád v Terčino údolí. O pár dnů později jsme využili možnost sestoupit do podzemí vodní elektrárny Lipno l. a k tomu přidali výlet na nedaleký Vítkův kámen.
Pokračovat ve čtení...

NS Za Neznašovským kohoutem

NS Za Neznašovským kohoutem

Silvestr se přiblížil na dosah, když jsme vyjeli k Týnu nad Vltavou na poslední společný výlet roku 2025. Vybral jsem krátkou trasu NS Za Neznašovským kohoutem, která mapuje mimo jiné úsek Vltavy od Kořenské přehradní nádrže po soutok Vltavy s Lužnicí.
Pokračovat ve čtení...

Lovy beze zbraní - ptačí svět lV.

Lovy beze zbraní - ptačí svět lV.

Zimní absenci článků již několikátý rok mohu, díky svolení kamarádky fotografky Jany Zíkové, zkrášlit přírodními drahokamy, kterými jsou různě barevní, ale i nenápadní ptáci. Jejich pestrý svět jim můžeme, my lidé, jen závidět.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

"Někdy jste tak sami, až to dává smysl.“ Charles Bukowski
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2026) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2026) - příběh fotografie

Motto: "I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“ Ema Destinnová
Pokračovat ve čtení...

Jihem Moravy za zážitky

Jihem Moravy za zážitky

Březnovou slunnou sobotu využíváme k návštěvě zámku v Moravském Krumlovu, kde shlédneme Muchovi Slovanskou epopej. Odpoledne si při cestě zpět uděláme ještě několik zajímavých zastávek.
Pokračovat ve čtení...

Magabrouci

Magabrouci

Unikátní výstava představující extrémně zvětšené exponáty v nádherném detailu. Více než 20 megaobrovských modelů dosahujících velikosti až 5 metrů a váhy 1 tuny není třeba zkoumat pod lupou. Sebemenší detail objevíte pohým okem.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.