Kategorie Česká republika 21. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Jako fotografovi mě srdce vždy zajásá, když se mohu ponořit do husté podzimní mlhy, nebo se mi podaří využít k focení alespoň její zbytky a vytvořit v nich zajímavé, zvláštní obrázky plné tajemství a nostalgie. Udělal jsem dobře, když jsem si po ránu zajel k hlubockému zámku a tam strávil příjemnou hodinku s mobilem, místo dříve obvyklé zrcadlovky Nikon.
Pokračovat ve čtení...

Od Trhových Svinů do Českobudějovické kotliny

Od Trhových Svinů do Českobudějovické kotliny

Vyhlídka na poslední teplý březnový den mne nalákala na cyklistickou výpravu do kopcovité krajiny mezi Malší a Stropnicí. Přijedu si místa, která neznám.
Pokračovat ve čtení...

Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Poslední den je bouřlivý. Krutý severní vitr v noci přinesl první sněhové vločky a tak jsme rádi, že plujeme neklidným mořem dobře skryti mezi vysokými horami několika spolu sousedícich ostrůvků. Postupně objevujeme krásu některých z nich a stoupáme vzhůru na jejich vrcholy.
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník pěšky i na kole ll.

Hrubý Jeseník pěšky i na kole ll.

Další dva dny se opět rozprchneme po Hrubém Jeseníku, kdy se různě rozcházíme a zase scházíme na jeho hřbetech a kopcích. Počasí se stále mění a od sobotního večera již pouze leje. Únava z hor je i přesto značná.
Pokračovat ve čtení...

Český les - Tachovsko l.

Český les - Tachovsko l.

První letošní akci jsme museli pro nepřízeň počasí o pár týdnů odložit. Nakonec jsme změnili i lokalitu, neboť hygienická opatření proti kulhavce a slintavce se dotkla Malých Karpat, kam jsme měli původně namířeno. Když web mapy.cz začal ukazovat zákaz vstupu k soutoku Moravy a Dyje, bylo rozhodnuto. Pojedeme na Tachovsko, do kraje kde lišky dávají dobrou noc. Vyrážíme v brzkém nedělním ránu, protože jsem naplánoval první den i trochu kultury. Poté se přesuneme do Lesné v Českém lese.
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

Mikulov v kapkách deště

Mikulov v kapkách deště

Studená fronta ukončila naše odhodlání, poznat poslední den nejsevernější část Malý Karpat a vystoupat na Čachtický hrad. Prší a my musíme změnit plán. Jedeme zpět na Moravu, kde se zastavíme v Mikulově.
Pokračovat ve čtení...

Kokořínský důl ll. Pokličky, Náckova rokle a hrad Kokořín

Kokořínský důl ll. Pokličky, Náckova rokle a hrad Kokořín

Druhý den se znovu vydáváme do skal. Stoupáme v dešti na Kokořínské pokličky a pokračujeme přes Průsečnou skálu do Náckovy rokle a dolů na Močidla. Před obědem ještě stíháme návštěvu hradu Kokořína. Pod krásným hradem se budeme motat až do večera, protože nás čeká za odměnu relax ve wellness centru hotelu Kokořín. To již bohužel ne všichni
Pokračovat ve čtení...

Brdy a divoká noc s divočáky

Brdy a divoká noc s divočáky

Zrušení vojenského výcvikového prostoru, který se nachází ve zdejších lesích, je již sice schváleno, ale do možnosti toulat se volně a bez nebezpečí hornatou krajinou ještě pár let zbývá. Až bude dokončena pyrotechnická očista, jistě sem najde cestu mnohem víc přírodu milujících jedinců než nyní. I proto jsme zatím do nepřístupných míst spíše jen nahlíželi a na cyklotrasách se mezi projíždějícími bikery cítili s kletry na hřbetech opuštěni...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.