Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 13. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Motto: „Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.“ Albert Camus
Pokračovat ve čtení...

Česká Kamenice l. Úštěk a Jehla

Česká Kamenice l. Úštěk a Jehla

Cestu do České Kamenice si zpříjemníme procházkou po Úštěku, byť do podzemí se nedostaneme. Po ubytování v penzionu U Mariánské kaple jdeme na komentovanou prohlídku areálu kaple. Odpoledne máme čas na okruh po skalních vyhlídkách u České Kamenice i první cyklotrasu v okolí města.
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina ll.

Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina ll.

Další den věnujeme trekům v okolí Zlatých Hor, výstupu na Biskupskou kupu a Příčnou horu. Následující atraktivnímu přechodu Medvědské hornatiny s výstupy na tisicové vrcholy a poslední zastávkou bude Mravenečník a přečerpávací vodní nádrž Dlouhé stráně.
Pokračovat ve čtení...

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova. 
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Pokračovat ve čtení...

Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie

Motto: "Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." Georg Orwell
Pokračovat ve čtení...

Krkonošské návraty ll.

Krkonošské návraty ll.

Pokračujeme v dobývání krkonošskych tisícovek a užíváme si volnosti v krásných horách, které jestě začátkem července nejsou tolik přeplněné. Po Peci se na den přesuneme do Špindlerova Mlýna.
Pokračovat ve čtení...

Do hor s vlčí smečkou

Do hor s vlčí smečkou

Krásných fotek je plný internet. Potěší na duši, vždyť příroda naší planety je opravdu úžasná. Stejně osvěžující jsou i fotky zvířat, které v ní s námi přežívají. Často spíš nezávisle a mimo nás. Těm divokým jsme jejich životní prostor velmi omezili. Vzali jsme jim místa, kde po tisíce let žila. Měli bychom omezit populační lidskou explozi, která svět pohlcuje a více se dívat kolem sebe. Nezničme krásu naší modré planety, je jedinečná.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12 : zastavení v čase (rok 2025)

TOP 12 : zastavení v čase (rok 2025)

Tucet vybraných fotek z roku 2025 a pár básní k tomu doprovodí několik vět. A opět zamyšlení se nad světem, v němž žijeme a která nám byla přidělena.
Pokračovat ve čtení...

Kreuzspitze

Kreuzspitze

Doslova na dosah leží nejvyšší alpské vrcholy, které lákají svojí krásou a často i nedostupností. K dosažení některých z nich stačí odhodlání a dobrá fyzická kondice. Jsem rád, že synovi Lukášovi jsou hory blízké. Na jednu z nich nás zavede tento krátký článek. Moderní technika umí stále více věcí, které byly dříve nemožné. Já si na první několikadenní přechod bulharského Pirinu do své analogové zrcadlovky v roce 1985 vzal jeden barevný film na diapozitivy s 36 políčky.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (březen 2020) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2020) - příběh fotografie

Motto: „Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.“ Carlo Goldoni
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.