Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 34. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Motto: „Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ Robert Fulghum
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie

Motto : „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ (Elbert Hubbard)
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Litomyšl l. Červená Řečice, Želiv

Litomyšl l. Červená Řečice, Želiv

Většina hradů a zámků již ukončila letošní návštěvní sezónu, ale při trošce umu a štěstí stále objevíte dost možností, kam se vydat. V polovině listopadu vyrážíme na dvoudenní výlet na Vysočinu a do Litomyšle. Čeká nás nabitý program, ale také wellness.
Pokračovat ve čtení...

Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Poslední den je bouřlivý. Krutý severní vitr v noci přinesl první sněhové vločky a tak jsme rádi, že plujeme neklidným mořem dobře skryti mezi vysokými horami několika spolu sousedícich ostrůvků. Postupně objevujeme krásu některých z nich a stoupáme vzhůru na jejich vrcholy.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Motto: "Pamatuj si, že žiješ v době, o níž budeš jednou říkat staré zlaté časy.“ Leszek Kumor
Pokračovat ve čtení...

Kokořínský důl l. Hrad Houska a rokle Kočičiny

Kokořínský důl l. Hrad Houska a rokle Kočičiny

Ve skalách se nám zalíbilo a tak po letním Broumovsku vkládáme naděje do podobně krásné krajiny Kokořínska. První den navštívíme tajemný hrad Houska, kde by snad mohla být brána do pekel. Déšť naše kroky nezastaví, odpoledne jdeme poprvé do pískovcových skal a projdeme se roklí Kočičina. Sedm statečných nás pak večer sedá do hospody U Báby Šubrový s Láďovo naladěnou kytarou a chutí se bavit.
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky

Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky

Stejně jako loni silvestrovské počasí nabídlo místo mrazu příjemné jarní počasí vhodné k projížďce na kole. Cílem se stala místa související s prvním jihočeským aviatikem, jenž mohl být i prvním letcem na světě. Jestli tomu tak bylo, však dnes již těžko zjistíme.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2024) - příběh fotografie

Motto: "Nezáleží na tom, že jste sražen k zemi, záleží na tom, že vstanete.“ (Vince Lombardi)
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.