Kategorie Rozhledny 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Chebsko ll. Ašsko a Cheb

Chebsko ll. Ašsko a Cheb

Počasí mění naše plány a tak dopoledne začneme sportovní aktivitou. Výživný bude jistě trek do Aše, ale i náš bikový okruh k Ohři, Bismarkově rozhledně a Chebu. Cheb naši společnost přivítá odpoledne, kdy tvář tohoto krásného města poznáme.
Pokračovat ve čtení...

Chřiby - sépiové malby l.

Chřiby - sépiové malby l.

Příchod jara pozdržely velké březnové mrazy a tak se místo svěží zeleně musíme v chřibských, převážně bukových lesích, spokojit se sépiovými barvami, které stále převažují. Květy sněženek na několika vrcholech jsou jen prvními vlaštovkami a ty, jak praví pranostika, jaro nedělají. Naše křižování lesními cestami karpatských Chřibů se přesto stane úspěšné a příjemné.
Pokračovat ve čtení...

Český les - Tachovsko ll.

Český les - Tachovsko ll.

Třetí den se vydáváme Českým lesem k jihu, abychom si projeli jeho podhůří k Tachovu a k přehradě Lučina. Narazíme na vodní díla bobrů, kteří zde na potocích tvoří hráze. Velmi zajímavou trasu si necháme na poslední den, kdy se vydáme k Mži a jejím přítokům. Stráně a hluboké kaňony Mže a Kosového potoka se nám odmění skvělými zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Český les - pohraničím na Havran

Český les - pohraničím na Havran

Tachovsko je turistickým ruchem nepolíbené. Přitom jde o krásnou oblast, kde se hluboké hvozdy střídají se svěže zelenými loukami, kterými si razí cestu stříbrné nitky svěžích potůčků. Pohraničí po 2. světové válce potkalo vysídlení německých obyvatel a uzavření za nepřístupnou Železnou oponu. Studená válka zde po sobě zanechala stopy, co nelze přehlédnout. 
Potkávali jsme se s nimi neustále a mnohdy byli ohromení rychlostí, s jakou si příroda bere zpět lidmi kdysi kultivovanou a upravenou krajinu. Šli jsme zvolna, našlapovali tiše, abychom spatřili, co jiným zůstane skryto, a prožívali jistou míru objevitelství.
Pokračovat ve čtení...

Krajem Christiana Battaglia

Krajem Christiana Battaglia

Velmi pestrou krajinu, která se skládá z mozaiky luk, kopců a lesíků, si projedeme po stopách českého amatérského cyklisty, jenž v sedle kola urazil kolem 935 000 km. Cyklisty, který nikdy nic nevyhrál, přesto byla po něm pojmenována šumavská silniční cyklotrasa č. 33 a na jeho počest se každoročně v srpnu pořádá v Záboří u Blatné Tour de Battaglia. Letos uplynulo 32 let od nečekaného skonu Christiana Battaglia v sedle jeho závodního kola u kopce Tisovíku nad Strakonicemi. O jeho úsilí v sedle závodky napsal krásnou povídku Baroni v sedlech Ota Pavel. Obec Záboří vydala krátkou brožurku, kde se můžete dočíst mnoho zajímavostí o Christianovi i jeho sestře Blance.
Pokračovat ve čtení...

Na čtyři věže Klatovska

Na čtyři věže Klatovska

Na další výlet na Klatovsko, jež se stalo mým druhým domovem, vyrážíme v lehce pozměněné sestavě. Čekají nás hned čtyři výstupy na věže. Začínáme u sídla Popelky, vodního hradu Švihov, poté navštívíme Chudenice, Americkou zahradu, Bolfánek a u Kdyně trosky hrad Rýzmberk. Naši pouť završíme výstupem na rozhlednu sv. Markéty u Dlažova.
Pokračovat ve čtení...

Do hor s vlčí smečkou

Do hor s vlčí smečkou

Krásných fotek je plný internet. Potěší na duši, vždyť příroda naší planety je opravdu úžasná. Stejně osvěžující jsou i fotky zvířat, které v ní s námi přežívají. Často spíš nezávisle a mimo nás. Těm divokým jsme jejich životní prostor velmi omezili. Vzali jsme jim místa, kde po tisíce let žila. Měli bychom omezit populační lidskou explozi, která svět pohlcuje a více se dívat kolem sebe. Nezničme krásu naší modré planety, je jedinečná.
Pokračovat ve čtení...

I. setkání příznivců Šlápot v šumavských Zadních Hamrech

I. setkání příznivců Šlápot v šumavských Zadních Hamrech

Nebylo jednoduché sladit termín setkání tak, aby všem vyhovoval. Nakonec jsme v pořádku všichni dorazili do penzionu Horská chata Hamry a konec září (21.-23.9.) se ukázal jako dobrý termín. Počasí nás sice druhý den potrápilo, ale přesto si jistě každý odvezl hezkou vzpomínku na setkání i na výstup k Ostrému a jezeru Laka.
K dobré pohodě přispělo velmi pěkné ubytování, výborná kuchyně a možnost popovídat si večer u krbu v krčmě penzionu.
Pokračovat ve čtení...

Barevné toulky Kokořínskem ll.

Barevné toulky Kokořínskem ll.

Třetí den se rozhodnu pro pěší trasu roklemi a odpoledne mám čas i na projížďku k soutoku Vltavy a Labe. Čtvrtý den jedeme k Vlhošti a k Ronovu, kde zakončíme prodloužený víkend.
Pokračovat ve čtení...

Kleť - na nejvyšší vrchol Blanského lesa

Kleť - na nejvyšší vrchol Blanského lesa

Trilogii pohledů na krajinu Českokrumlovska uzavřeme po nahlédnutí do Českého Krumlova a Červeného Dvora v masívu Kletě. Tato královna Blanského lesa, tolik přitažlivá pro romantiky, výletníky i sportovce, může nabídnout mnohé. Pokud budete mít štěstí, třešinkou na pomyslném dortu se může stát pohled z rozhledny na vrcholky Alp.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.